Červen 2014

Pistáciovou!

27. června 2014 v 21:21 | Anytt* |  A pak jsem přišla já...
A je to konečně tady!
Ani nevíte, jak jsem šťastná, že už je tady konec školního roku a mě čekají dva krásné, skvělými zážitky naplněné měsíce, které si hodlám do posledního dne a poslední hodiny užít. Každopádně, rozhodla jsem se s vámi podělit o poslední školní týden, který se snad z celého roku povedl nejvíc (jak nečekané :D).
V pondělí jsem si prodloužila budíček o krásné dvě hodiny, ale že by se mi vstávalo líp, to se říct nedá. Zdá se mi, že čím víc toho naspím, tím jsem potom unavenější. Přeskočím každodenní ranní rituál a popíšu vám laser game, na které jsme se třídou šli. Takže, spolužačka objednala čtyři bloky po 12 minutách, takže jsme se rozdělili na dvě skupinky po dvanácti (v té naší byl dvanáctým členem profesor) a v prvních dvouch blocích jsme se navíc rozdělili na dvě skupiny, které šly proti sobě. Vyjeli jsme výtahem do arény a rozutekli se na všechny strany. A pak to začalo. Bezhlavě jsme stříleli kolem sebe (můj případ), mířili jsme na vesty (všichni ostatní), vzájemně jsme se kryli a bojovali jsme do poslední chvilky. Byla to vážně sranda! Nikdy jsem to nehrála, takže jsem vůbec nevěděla, co od toho mám čekat, ale bavilo nás to všechny, akorát tam bylo hrozné horko a těžké vesty tomu taky nepřidaly. Záměrně jsem si vzala na sebe černou, abych nebyla vidět, ale ono to stejně nepomohlo, byla jsem stejně nápadná jako šikulkové, kteří si na sebe vzali bílou. Druhou hru jsme hráli zase v těch začátečních skupinách, ale tentokrát po dvojicích. S kámoškou jsme zvolily taktiku ála pán a paní Smith (scéna, kdy na konci filmu manželé střílí po ostatních a jsou k sobě zády, takže se kryjí), ovšem když jsem jako první zemřela (po 5 sekundách se to opět obnovilo), rozdělily jsme se a týmově jsme moc nehrály (skončily jsme poslední, jak jinak :D). Za všechny hry jsem měla nejnižší skóre, ale vůbec mi to nevadilo, protože to byla sranda a užili jsme si to všichni :). Na to, jak se mi tam ráno nechtělo (ale bylo by blbý nepřijít, když jsem si laser game prakticky vydupala - kluci chtěli paintball, holky moc ne, tak jsme se s kámošem čistě přátelsky hádali - yeah, jsem vítěz!), to bylo skvělé! Po laser game jsem jela domů vyvenčit hafana a potom jsem jela za babičkou. Ten den měla svátek, takže jsem jí jela koupit kytku a potom jsem jí ještě dala její portrét, který jsem asi před rokem namalovala ve škole podle její fotky z mládí. Slíbila jsem jí, že s ní půjdu nakoupit, ale nakupovat s babičkou je vážně horor - buď se celý život připravuje na třetí světovou, nebo doma živí někoho, o kom nevíme, protože jinak si ty zásoby nedokážu vysvětlit - jak sysel! Naopak moje nákupy se vůbec nevyvedly. Rozbila se mi peněženka, takže jsem se chtěla podívat po nové, ale neměli žádnou, která by se mi líbila. Jelení lůj, který jsem chtěla, v drogérce taky neměli, o hřebenu do kabelky také nemluvím, a protože babička už byla ze svých nákupů lehce zadýchaná, nechtěla jsem ji táhnout ještě do papírnictví, kde jsem potřebovala desky, košilky do nich a diář (asi tři roky za sebou mám diář na školní rok, který začíná v září a končí v červnu. Mělo to své výhody, např. počítání dnů do prázdnin, ale tentokrát jsem se rozhodla koupit si v půlce roku ten opravdový roční kalendář, kde si můžu vše zaznamenat do posledního puntíku). Moje nákupy teda nedopadly, ale přesto mohu tento den hodnotit jako velmi kladný :)

AZ Stories

26. června 2014 v 17:01 | Anytt*
Čauky :)
Mám tu pro vás další informace k následnému přidávání povídek. Rozhodla jsem se na chvíli upustit od vícekapitolových a zamířila se na jednorázovky. Takže během dalšího roku (a možná i dál, to podle toho, jak mi to všechno půjde) tu budete mít povídky, které jsem pojmenovala AZ Stories. Jde o soubor několika povídek, jejichž názvy začínají abecedně, tudíž nejdřív bude povídka A, potom B, C, D... Nebudou na sebe nijak navazovat, což mi dává docela volnost, takže se můžete těšit na několik příběhů :) A začínáme od září!
Vaše Anytt*

Krok za krokem

25. června 2014 v 17:24 | Anytt* |  Filmy a Seriály
/Přednastaveno/

Chůva k pohledání

21. června 2014 v 14:23 | Anytt* |  Filmy a Seriály
/Přednastaveno/

Friends

17. června 2014 v 15:21 | Anytt* |  Filmy a Seriály
/Přednastaveno/

Slova jsou prý pravdou a slzy lží

14. června 2014 v 15:25 | Anytt* |  Další povídky
Mám tady zase něco ze své tvorby :) Tuhle povídku jsem psala někdy na začátku ledna a nutno podotknout, že v té době jsem měla trošku zvláštní pohled na svět a na lásku - řekněme, že trochu depresivní. Tohle období je naštěstí už dávno za mnou, takže nedokážu tuhle povídku moc pochopit ani ocenit. Přesto si myslím, že za zveřejnění stojí (možná taky proto, že si jsem téměř stoprocentně jistá, že něco tak depresivního už nikdy nenapíšu :D). Užijte si ji :)
Jinak jsem vás chtěla upozornit - nějak jsem neměla chuť si to po sobě po dlouhé době přečíst, takže se tam mohou vyskytovat chyby typu "byla si" × "byla jsi". Vím o nich a jakmile se opět objeví moje kreativní činnost, tak je odstraním ;).

The dragons daughter

13. června 2014 v 17:47 | Anytt* |  Filmy a Seriály
Příznivce Game of thrones jistě potěším něčím, co jsem nedávno objevila na Youtube :) Mně samotné to jede stále dokola a je to naprosto nepřekonatelné!

I am the dragons daughter...


How I met your mother

13. června 2014 v 17:10 | Anytt* |  Filmy a Seriály
/Přednastaveno/

Kdo přežije

9. června 2014 v 15:08 | Anytt* |  Filmy a Seriály
/Přednastaveno/
Tady bych se předem chtěla omluvit, přece jenom Kdo přežije není ani film ani seriál, ale je to televizní soutěž, ale přišlo mi kvůli jednomu pořadu zbytečné zakládat další rubriku, tak snad mi to odpustíte :)


Padam, Pad-am, Padidam...

4. června 2014 v 21:27 | Anytt* |  Blog
Padam, Pad-am, Padidam...

Shrnutí (Ne)Přátel

1. června 2014 v 13:21 | Anytt* |  (Ne)Přátelé
Další povídka nám končí. Musím říct, že zatím jsem s touhle byla nejméně spokojená v mnoha ohledech. Je to téma, které mi prostě moc nesedí. Neumím se soustředit na vedlejší postavy, je to pro mě těžké, ale je to chyba. Určitě se mi o Jamesovi, Lili a Siriusovi psalo daleko lépe, možná také proto, že to mělo souvislý děj, zatímco tato kapitola je řazená na důležité okamžiky Remusova a Peterova života a hlavně jejich přátelství. No a protože jde jen o pět kapitol, chtěla bych je rozebrat do podrobna. Teď se však chci ještě soustředit na povídku samotnou.
Jak už jsem psala, nesedla mi. Nepsala jsem jí ráda, musela jsem se do toho nutit a to je vždycky špatně, když jde o psaní. Nevím, asi teď nemám moc dobré období na psaní a podepisuje se to na mojí tvorbě, což mě opravdu mrzí. Moje názory na postavy už znáte, pokud si je chcete připomenout, klikněte na Shrnutí ITWWBHBWD a tam je najdete. Forma se mi nezdá dost dobrá, styl psaní taky ne, obsah kapitol nic moc, délka kapitol ne moc dlouhá. Prostě a jednoduše to shrnu, je to povídka na nic. Doufám, že alespoň vám se to trošku líbilo a snad mě za to neukamanujete.
Tak jdu na ty kapitoly.