Květen 2014

5. Dobrý den, jsem Smrtijed

29. května 2014 v 17:01 | Anytt* |  (Ne)Přátelé
Poslední kapitola povídky :) Řeknu to rovnou - je krátká a moc se mi nelíbí. Každopádně je to konec povídky, během pár dní tu máte Shrnutí! Hezký den!

4. Mně můžeš říct vše

24. května 2014 v 20:11 | Anytt* |  (Ne)Přátelé
Tak se vám opět hlásím, a to s předposlední kapitolou (Ne)Přátel. Příští týden toho mám docela dost, profesoři musí dohnat vše, co během třech týdnů maturit zameškali, takže v průměru mě čeká šest testů, jedno zkoušení, strašlivé laborky z chemie a mimoškolně kadeřnice a seznamovací večer do tanečních. Takže dost frmol, držte mi palce, ať všechno zvládnu :) Přesto bych chtěla dokončit tuhle kapitolovku, takže cca za týden by tu mělo být zase Shrnutí - A co potom? To se brzy dozvíte.
Ať se vám to líbí!

V obleku mi začínalo být těsno. Připadal jsem si, jako by to měla být moje svatba a já na ni ještě nebyl připraven. Chtělo se mi strhnout motýlka, nadechnout se čerstvého vzduchu a utíkat pryč. Pryč z tohohle domu překypujícího láskou, pohodou a novomanželstvím. Pryč od mých přátel, bezstarostné chvíle, zpátky do reálného života plného zla, stoupenců Toho, jehož jméno nesmíme vyslovit, a boje za lepší svět. To všechno kolem mě se mi zdálo jako jedna velká přetvářka. Chtělo se mi zakřičet: "Sakra na svatbu není čas, pojďme do práce! Pojďme zničit Smrtijedy a jejich Pána!", ale copak jsem tohle mohl udělat? Já, svědek?! Měl jsem dost soudnosti na to, abych na sobě udržel motýlka a v zrcadle se třikrát nadechl a vydechl, abych se uklidnil. Od rána jsem do sebe lil tuny mudlovské kávy, abych po probdělé noci neusnul při obřadu.

Maturity a Schluss!

14. května 2014 v 15:26 | Anytt* |  A pak jsem přišla já...
Maturity jsou v plném proudu, studenti se učí, shánějí poslední informace a stresují se, jestli ústní test letošní zkoušky dospělosti vůbec zvládnou. Tato doba mě přiměla k tomu, abych napsala úvahovo-vypravovací článek, který se netýká ničeho jiného než školy. A že mám hodně podnětů, dalo by se říct, že jsem toho momentálně plná.
Musím přiznat, že pro mě nikdy nebylo úplně lehké, když jsem viděla, jak moji starší spolužáci odchází. Nepřiměřeně rychle mi to utíkalo, říkala jsem si, že vůbec nechápu, jak to mohou zvládat. I teď mě napadají otázky typu: "Sakra, jak to dělají?!" a i když máme teď ve škole víceméně volno, není to pro mě zrovna jednoduché období.

Shrnutí My horror story

11. května 2014 v 8:01 | Anytt* |  My horror story
My horror story je dopsáno, čímž definitivně končí kapitola tohoto blogu - ITWWBHBWD. Jak všichni víte MHS patřilo pod tuto vícekapitolovou povídku, protože se jednalo o tři (ve své podstatě hlavní) představitele ITWWBHBWD. Rozhodla jsem se zaměřit se na Evu, Siriuse a Jenny, protože ani jeden z nich to neměl v životě lehké. Všichni tři zažili touhu po pomstě (což je také zmiňováno v povídkách) a všem se to nevyplatilo. Další věc, kterou mají společnou, je úzký styk buď s Pánem zla nebo s někým z jeho služeníků. Kdo četl ITWWBHBWD nebo MHS, moc dobře ví, o co jde, a právě v této rubrice, která obsahuje tři samostatné povídky, které na sebe navzájem nenavazují a přesto mají hodně společného, se o tom hodně zmiňuju.
Každá povídka je napsaná jinak. Eva se zaměřuje zejména na svoje pocity, Sirius na to, co chce vykonat a Jenny spíš vypráví, co se jí přihodilo. Každý zažil něco jiného a přece stejného, ať už to bylo úmrtí milované osoby, nebo to, že zemřelo něco v nich samých. Osud k nim nebyl fér a oni se s ním museli nějak vypořádat. Ale žádný z nich nenašel tu správnou cestu...
Teď bych ráda rozebrala každou povídku zvlášť, našla, co na ní bylo dobrého a co naopak ne, a ráda bych, abyste jak v anketě, tak v komentářích vyjádřili, čí příběh se vám líbil nejvíce.

Jennin příběh

6. května 2014 v 19:53 | Anytt* |  My horror story
Máme tu poslední příběh a zanedlouho sem přidám ještě shrnutí této sekce, abyste to všechno mohli zhodnotit a zkritizovat najednou :D Jennin příběh se mi líbí asi ze všech nejméně, ostatně vyjádření budete mít v dalším článku. Chtěla bych ještě připomenout třetí díl (Ne)Přátel. Podle mě to není dobrá povídka, ale nadřela jsem se, tak si myslím, že si zaslouží nějaký ten komentář - ať už kladný nebo kritiku. Děkuju všem a hezké čtení!

Název: Jennin příběh
Postavy: Jenny Fellerová, mudlové, Albus Brumbál, John a Eliz Fellerovi, babička Chloe
Doba: Začátek studia na bystrozora
Děj: Jenny Fellerová se touží pomstít. Jenže se splete a má na krku pořádnou vraždu. Je to těžké, pokud s tím musíte žít celý život, že? A to ona nechce. Jenže pak potká někoho, kdo jí přesvědčí, že nakonec přece jen dobrá je. Chcete se dozvědět, jak přesně to s Jenny vlastně bylo?

3. Já, Remus Vlkodlak

3. května 2014 v 11:15 | Anytt* |  (Ne)Přátelé
S obtíží jsem napsala tuhle kapitolu, která se mi ani moc nelíbí, ale je součástí povídky, tak přidávám :) Snad se bude líbit alespoň vám a nezkazí vám náladu jako mně nové počasí :)

Roky plynuly a Remus Lupin byl čím dál zoufalejší. Čím víc měl přátel a čím víc bylo přátelství mezi ním a Poberty větší, tím hůř se cítil. Cítil se jako zrádce. Měl jim hned na začátku říct, co je zač. Měl jim dát na výběr, jestli se s ním budou kamarádit nebo ne. Takhle se k němu po všech těch letech otočí zády a budou se cítit zrazeni. A budou na to mít plné právo.
Remus Lupin si jednoho dne řekl, že to svým přátelům říct prostě musí. První ročník měli dávno úspěšně za sebou, už nebyli malými dětmi, které se bojí létajících vlaštovek, a mohl s nimi tudíž jednat úplně narovinu. O to víc to bylo těžké. Plně budou chápat riziko toho, když se přemění, a oni budou v jeho blízkosti.

Budem trochu žít, nakonec co jinýho zbejvá...!

1. května 2014 v 8:35 | Anytt* |  A pak jsem přišla já...
Včera, 30.4.2014, byl snad nejlepší den za tento rok. Mám k tomu hned několik důvodů, ale prostě ta nálada, atmosféra, trochu vtipná, veselá, ale i smutná. Mělo to prostě kouzlo. Od samého rána to bylo prostě ono, jinak se to říct nedá. Probudila jsem se dřív, protože jsem byla trochu nervózní. Tak upřímně, kdo by nebyl? Včera byl poslední den pro maturanty, v pátek už je čeká maturita, a tak se s námi chtěli pořádně rozloučit. Vstávala jsem s myšlenkou: "Jasně, oni si poslední zvonění nesmírně užijou a my ostatní to nesmírně odneseme!"