Special Kiss

11. března 2014 v 20:39 | Anytt* |  Další povídky
Rozhodla jsem se přidat taky povídku z jiného prostředí, a protože zejména pro seriálové TVD mám slabost, napsala jsem povídku s tímto tématem. Jak už jsem prozradila, jde o seriálové zpracování, tudíž to s knížkou moc společného nemá. Jde o vlastní fantazii, lehké vzpomínky a city. Damon je moje nejoblíbenější postava a přiznejme si, že on dokonalý prostě je :D Proto jsem se zaměřila na něj. Kdo sleduje seriál, pochopí :)
Doufám, že se vám povídka bude líbit a těším se na komentáře.
P.S. Našla jsem písničku, kterou jsem si celkem dost oblíbila a která se celkem hodí k této povídce. Je sice trošku starší, ale pořád hezká. Můžete si ji tady pustit ;) Hezké čtení!

Jednokapitolová povídka
Special Kiss

Název: Special Kiss (Speciální polibek)
Postavy: Damon Salvatore
Doba: Pozdní večer
Děj: Není jednoduché být dokonalý, že? Námitky? Myslíte, že dokonalost neexistuje? A co Damon Salvatore? Pro něj to jednoduché být nemůže… Každá ho chce a on chce přitom jen jednu. Jednu, která o něj nemá zájem. Nebo chce dvě? Tři? Čtyři? Nebo snad milovat vůbec neumí? Elena - Katherine, Katherine - Elena? Nebo jiná? Jiná, na kterou čekal celý život?



Není jednoduché být dokonalý, že? Máte snad námitky? Ano, pochopitelně. Vy dokonalí nejste. Myslíte, že dokonalost neexistuje, že nikdy nic takového nebylo. Žijete v představě, že svět je pouhé zlo a trápení. A máte samozřejmě pravdu. Ale dokonalost existuje. Jste stále přesvědčeni, že ne? A co já, Damon Salvatore? Teď se vám rozjasnila tvář a usmáli jste se. Ano, já jsem dokonalý.
Vždy jsem o tom byl přesvědčený. Každý kolem mě měl milion chyb, ale já ne. Já jsem všem dokázal, že dokonalý jsem. Ženy mě milují, muži nenávidí pro tak hloupou věc, jako je žárlivost. Ano, žárlí na mě. A ženy? S těmi jsem nikdy neměl problém…

Téměř okamžitě jsem si uvědomil, že zase lžu. Sakra! Dokonalost se narušuje. I když k mojí osobě to tak nějak patří, ne? Damon Salvatore - krásný, nebezpečný, tajemný a… Ano jistě, dokonalý. Až na jednu drobnost. Ženy. Pche! Na kteroukoli jsem si kdy ukázal, byla moje! Kterákoli kromě dvou. Mohli byste klidně říct, že jsou to dvojčata. Nikdy vám ale nedojde, že ve skutečnosti je mezi nimi několik stovek let rozdíl. Ale ani těch X let mi nezabránilo, abych je obě miloval. Jednu zlou, nebezpečnou, druhou stejně krásnou, dobrou a bohužel věrnou mému bratrovi. Ano, k vzteku, že? Když vás mladší bratr předběhne a dostane něco, co vy nemáte. Něco, co vy chcete. Jako kdyby on byl lepší, jen proto, že pije zvířecí krev. Slaboch!

Seděl jsem na barové židličce, v ruce Bourbon, a přemýšlel jsem o svém dosavadním životě a životě po životě. Nádhera být nesmrtelný. Bojíte se smrti? Zbytečné. Všichni se bojí, ale nikdo nechápe, jak úžasné to je. Stihnete věci, které byste během svého života nikdy nemohli stihnout. Dostáváte nové příležitosti, znáte tolik lidí. Vidíte je umírat a pijete jejich krev. To je samo o sobě perfektní. Vzpomněl jsem si, jak hrozně jsem se bránil tomu, aby se moje proměna dokončila. Jak strašně jsem pohrdal tím, že bych měl přitisknout své rty na tu rudou tekutinu, která by okamžitě spálila mé tělo a dovedla ho k dokonalosti. Nechtěl jsem to. Radši zemřít, než žít bez té, kterou miluju. Jak hloupý je člověk! Když vás někdo opustí, myslíte si, že se zbořil svět. Nejíte, nespíte, stále na něj myslíte. Jenže svět se o vás nezajímá. Jste zanedbatelná část, na kterou si nikdo po vaší smrti ani nevzpomene. Na mě však vzpomínají doteď… Možná proto, že minimálně jedna osmina lidí v Mystic Falls nejsou lidé. Možná proto, že ta jedna osmina mě zná už přes sto let.

Miloval jsem a byl jsem zraněn. Dvakrát. Katherine pro mě byla vším. Má první velká láska. A co z toho? Nic. Nic jsem pro ni neznamenal. Vyměnili jsme si sem tam krev, udělala ze mě upíra a potom odešla. Katherine jsem miloval jako nikoho. Nebyl jsem jako ostatní, kteří nenáviděli úplně všechny, kteří se lišili. Kteří nenáviděli upíry. Věděl jsem, že mě Katherine neovládla, že chtěla, abychom byli spolu. A já s ní také chtěl být. Slíbila, že mě promění a budeme spolu navždy. Jenže pak se to zvrtlo a můj ubohý bratr zapříčinil, že mojí lásku měli zabít. Když jsme se jí společně pokusili zachránit, zabil nás vlastní otec. A potom jsme se probudili a ucítili něco, co ještě nikdy v životě. Neuvěřitelnou žízeň, která se dožadovala spálení. Nechtěl jsem proměnu dokončit, nechtěl jsem žít bez Katherine. Jenže se to stalo a teprve potom mi jistá čarodějka Emily prozradila, že začarovala kostel, ve kterém byli upíři uvězněni a v ní i Katherine. Prostě zmizela a já celé roky žil v představě, že je uvězněná v hrobce v Mystic Falls. Jenže nebyla.

Není to směšné? Někoho milujete tak moc, že s ním chcete být po věčnost a on s vámi ne. A jaké to asi je, když zjistíte, že celé ty roky nebyla vaše láska uvězněná, ale užívala si nabité svobody daleko od vás? A potom potkáte dívku, navlas podobnou té první, a ona miluje vašeho bratra. Jenže mě miluje taky, vím to…

Nenáviděl jsem bratra za to, že ho taky proměnila. Nenávidím ho za to, že má Elenu. To já ji měl mít! Nemiluju ji o nic míň než Stefan. A Elena miluje mě úplně stejně jako jeho.
Tak proč vyhrává on? Proč spolu teď leží u ní doma, zatímco já se tu opíjím Bourbonem a vyhlížím svoji oběť? A je vůbec láska něco, s čím bych chtěl mít něco společného?

Kdykoli můžu své emoce vypnout. Kdykoli mohu zbourat vše, co cítím. Ale musím s tím žít. Je to můj prokletý život. Ale dokonalý. Cokoli chci, mám. Cokoli kromě Eleny a Katherine. Vždy budu žít s vědomím, že jsem je neměl. Vždy si budu vyčítat, že jsem Katherine neochránil a Elenu nepotkal jako první. Vždy si budu vyčítat, že jsem Stefana nezabil, když jsem mohl. Jenže já můžu pořád. Ale tak bych Elenu nezískal.


Klub se začal plnit lidmi. Cítil jsem jejich horkou krev kolující v žilách po celém těle a představil jsem si, jak ochutnávám. Alkohol mi často pomáhal spalovat tu žízeň. Snažil jsem se, abych po někom neskočil a nerozsápal mu hrdlo. Naštěstí už jsem se naučil kontrolovat a ovládat se.
Rozhlédl jsem se kolem a spatřil skupinku chichotajících se dívek. Ne, skupinku nepotřebuju. Hledám nějakou osamělou dívku, která by toužila po společnosti šarmantního muže a přitom neměla v pití železník.
Cíl zaměřen.
Hnědovláska na dvanácti hodinách smutně zírala do svého pití a očividně v něm hledala útěchu jako já. Měla na sobě světle modré džíny a tmavomodrý top, který jí zvýrazňoval hlavně prsa. Sám pro sebe jsem se usmál. Oči měla oříškově hnědé, obličej úzký a na čele nepatrnou vrásku z přemýšlení. Perfektní cíl.
Vytěsnil jsem myšlenku, že si vybírám stále stejný typ dívek, velmi podobný Katherine a Eleně, vypil jsem zbytek Bourbonu a zamířil k dívce.

"Hezký večer, že?" nadhodil jsem a rukou jsem naznačil, že si přeji další Bourbon.
"Ani bych neřekla," usmála se smutně a začala si prohlížet můj obličej. To jsem viděl, i když jsem se na ní nekoukal.
"Můžu vám koupit nějaké pití?"
"Mám," ujistila mě.
"Proč jste tady tak sama?"
"Přítel se na mě vykašlal," přiznala smutně a napila se.
Přímo skvělý výběr.

Přitiskl jsem ji na chladnou zeď a rukou jsem vjel do jejích vlasů. Přitiskl jsem své rty na její a donutil ji, aby je otevřela. Jazyky se nám propletly a začaly divoce tančit. Ale nebylo to ono. Odtáhl jsem se a zaměřil se na její krk. To byl můj cíl. Slastně se opřela hlavou o zeď a očekávala další líbání, ale já měl s jejím krkem jinou práci. Zuby se mi prodloužily a já se jemně dotkl jejího krku. Zavřel jsem oči a najednou před sebou spatřil Elenu.
Ne, nemůžu to udělat.
"Promiň," zašeptal jsem a vypadl pryč.

Nedokázal jsem to pochopit. Co se stalo? Proč jsem tak slabošsky utekl? Nikdy jsem neměl problém napít se něčí krve. A s ženami to šlo taky vždy snadno. Tak proč jen při pouhé vzpomínce na Elenu utíkám pryč od ženy, která přímo touží, abych jí líbal?
Protože já ji líbat nechci, uvědomil jsem si. Ne, vždy budu čekat na Elenu. Klidně budu čekat celý život na ten speciální polibek od ní. Klidně i věčnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lisa Lisa | Web | 13. března 2014 v 21:59 | Reagovat

Krásna kapitola :D Musím s radosťou priznať, že táto kapitola sa mi páčila, č je u mňa nezvyk, lebo moc nemusím VD. :D Veľmi pekne spracované :D Bolo viedieť tú námahu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama