Blog Challenge - Day 1

1. února 2014 v 11:43 | Anytt* |  Blog Challenge

1. list 20 random facts about yourself

(20 náhodných faktů o sobě)


No tak tohle není úplně těžká otázka, nicméně mě donutila se nad sebou trošku zamyslet. Myslím, že to je pochopitelné, když o sobě máte napsat dvacet věcí a nejednou stojíte a nevíte jaké. A dvacet vám najednou přijde jako celkem vysoké číslo.

o Moje pravé jméno je Aneta, Anytt* je pouze blogová přezdívka

o Anytt* mi ve skutečnosti vůbec nikdo neříká, ale přiznejme si, kdo z nás si netoužil vymyslet svou vlastní přezdívku a říkat si tak? Upřímně se nepovažuji za Anytt*, doma mě oslovují Anetko, Anet, znáte to… Já sama mám nejradši, když mě lidé oslovují Anet. Co se týče přezdívek obecně, na základce jsem dostala z neznámého důvodu jednu a to Lemur - tak mi dodnes říká jeden kamarád. Naopak v primě na gymplu jsem byla lachtan, v sekundě Jorkšír :D. Naštěstí mi tak už nikdo neříká, ale teď mi můj hodně dobrý kámoš z tábora a současně i vedoucí říká rouro - A já se kvůli tomu moc ráda rozčiluju :D.

o Jeden z mých koníčků, kterého jsem si opravdu oblíbila (a nikdy bych to neřekla), je tenis. Hrála jsem ho rok a bohužel jsem byla letos nucená ho přerušit kvůli kurzům angličtiny. Naštěstí mi chuť hrát ho stále zůstala, a když můžu, tak o víkendu vyrazím a hraju.

o Co se mojí povahy týče - Myslím, že jsem přátelská a rozhodně mi nedělá problém navázat kontakt. Co si ale pevně hlídám, je moje soukromí. Do toho ať mi raději nikdo neleze ;).

o Také bych mohla říct něco k blogu. Takže já blogařím zhruba od svých devíti let. Měla jsem mnoho neúspěšných blogů, ale i dva nebo tři opravdu dobré. Byly hlavně o zvířatech, jednou jsem se pokusila napsat vícekapitolovou povídku o upírech, ale byla moc složitá a zároveň primitivní. Podruhé jsem měla načaté Poberty, ale neměla jsem nějak chuť, čas a ani zkušenosti na to, abych je dokončila. No a myslím, že nejvíc podařený blog přišel teprve teď. I když ho moc lidí nečte, jsem s ním upřímně spokojená a taky vděčná. Myslela jsem si, že s blogařením jsem skončila a najednou BUM a zase blog mám. A to je pro mě skvělé.

o Mám psa. Je to jorkšír, jmenuje se Rendy a je to miláček. Je to moje velká láska a neuvěřitelně skvělý pejsek. Nejlepší na zvířatech je, že vás vyslechnou a podrží. Ano, možná zním jako blázen, ale opravdu to tak je. A navíc - nejlepší přítel člověka je přece pes ;).

o Strašně ráda čtu! Záleží sice, co a musí mě to bavit, ale pokud to splňuje tyhle dvě kritéria, jsem hotový knihomol! Možná proto mě tolik baví i psát. Při představě, že stvořím něco podobného, jako čtu, jsem hrozně nadšená! Zatím asi nejlepší kniha, kterou jsem četla, je Věčná Ambra (Forever Amber). Je to historický román a neuvěřitelně skvělý. Ačkoli je o dívce, která je ve své podstatě trochu lehká a z úplné nicky se přes postel stane veleúspěšnou dvorní dámou na dvoře krále Karla, kterému později bude dělat i milenku, našla jsem se v ní. Ale rozhodně ne tou lehkostí. Příběh je také zejména o velké lásce, která trvá několik let, i když toho dotyčného nevidí. A do toho jsem se právě zamilovala.

o Na čem opravdu ujíždím je televizní soutěž Kdo přežije (Survivor). Nějakým způsobem si mě to získalo mnohem víc než české soutěže a jsem schopná to sledovat pořád! Nejlepší řady pro mě byly Cookovy ostrovy a Micronésie. Je to jedna z věcí, které mám opravdu strašně ráda!

o Ač je to možná pro někoho překvapivé, hodně se zajímám o období druhé světové války, zejména holocaustu. Hodně jsem o tom četla, viděla filmy a opravdu jsem to s tím prožívala. Přiznám, že se mi mnohdy zvedal žaludek, ale je to opravdu jedno z období historie, které mě opravdu zajímá. Například, když jsem viděla Lidice nebo Habermannův mlýn, pokládala jsem si ještě další týden otázky typu "Proč?" a "Jak?" Nedokázala jsem to pochopit. Možná proto je tohle období dějin na mém prvním místě, protože je to tak složité, nepochopitelné, hnusné, drsné a zároveň naprosto nepředstavitelné, že to nedokážu úplně pochopit.

o Sága , kterou opravdu miluju a na které jsem vyrostla, je bezkonkurenčně Harry Potter. Všech sedm knih jsem si přečetla několikrát, filmy viděla nespočetněkrát. Rozhodně to stojí za zmínku, protože bez této ságy by nikdy nemohl vzniknout tento blog.

o Strašně ráda nakupuju! Nejspíš vás ale představím, protože mnohem radši nakupuju pro někoho, než pro sebe. Představuji si přitom, co na to ten dotyčný řekne, jak se mu to bude líbit. Takové nakupování vánočních dárků, když zrovna vím, co mám nakoupit, je naprosto skvělé! Když je navíc všechno hezky vyzdobené a mám tu správnou náladu, tak to nemá chybu. Jsem prostě typická holka - miluju nakupování!

o Mojí vášní je čokoláda. Jsem schopná spořádat třeba půlku tabulky na posezení - a pak je mi špatně! Co jsem nikdy nedokázala pochopit - diety. Já bych nemohla, trpěla bych! Musím zaklepat, mám dobré spalování, takže v mém případě by dieta znamenala nejspíš anorexii, ale i tak se mi to slovo vůbec nelíbí. Člověk by měl jíst to, co chce a na co má chuť a ne se mučit. Já když mám hlad, tak nejím, ale žeru :D.

o Jsem hodně soutěživá, když se do něčeho pustím, tak to udělám. Chci vyhrát skoro za každou cenu, ale umím si taky uvědomit, kdy je důležitější si soutěž užít a kdy jí vyhrát. Například na táboře - naprosto jsem se spokojila s devátým místem z dvanácti, protože jsem si to s oddílem užila. Co jsem ale byla vážně naštvaná, když jsme stavěli pravěkou skrýš, měli jsme to nejlepší a skončili jsme čtvrtí. Navíc jsme se na tom nadřeli a dělal to celý tým. První tři místa měli horší skrýše, ale byly prostě první. A s tím se smířit nějak nedokážu…

o Nemám nejlepší kamarádku. Jako malá jsem se snažila si nějakou najít, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že hrát si na "nejlepší kamarády na světě" je naprosto k ničemu. Je pravda, že svojí mamku, za takovou tu nejlepší kámošku považuju, ale jinak ne. Budu mít radši X dobrých kamarádek, než mít jednu nejlepší.

o Co mě nedokáže urazit, jsou narážky na mojí postavu. Ať už je člověk jakýkoli, nikdy by se za to neměl stydět, to je moje heslo! Já si svoje nedostatky uvědomuji, například prsa. Ale nezáleží mi na tom. Když si člověk přizná svoje chyby a smíří se s nimi, tak je takoví primitivové, kteří umí jen urážet, nedokážou rozhodit. A to by se měl naučit každý ;).

o Mám ségru. Je to naprosto skvělý člověk a za ní a za mamku bych dala ruku do ohně. Nedokážu si představit, že bych měla jinou. Jasně, občas se hádáme, ale máme se rády. Myslím, že s ní mám mnohem lepší vztah, než většina lidí mého věku.

o Když už jsme u věku, původně jsem ho sem nechtěla psát, protože se to každý rok mění :D Tak napíšu jenom rok. Narodila jsem se 1998, tak si spočítejte, kolik mi asi tak je :D

o Píšu si deník. BUM! Ano, je to tak :D Možná vám to přijde divné, ale pro mě je prostě dobré, když se vypíšu, sdělím, co se mi děje a co neděje. Je to víceméně takový únik z vlastní hlavy a je to skvělé. Začala jsem s ním, když jsem nastoupila na gympl a vedla si ho asi dva měsíce. Pak jsem přestala, pokračovala celkem dlouho v sekundě. Pak jsem ho zničila, v tercii taky napsala pár řádků, které jsem pak spálila, no a teď už rok a půl aktivně píšu a neničím ;). Nepíšu každý den, takže slovo "deníček" není úplně to pravé. Prostě píšu, když mám čas nebo když se něco děje. A pomáhá to.

o Nemám ráda, když mi lidé říkají, že jsem malá. Měřím okolo 170 cm a vím, že to je akorát. Nechtěla bych být větší ani menší, ale spolužáci a zejména kluci si ze mě kvůli tomu dělají srandu, protože vědí, že se vždy rozčílím. A vždy se jim to povede :D

o Poslední bod. No, přemýšlím, o čem by asi tak mohl být. Dvacet náhodných faktů je opravdu moc, takže ten dvacátý je dost těžké určit. Takže jsem si vybrala svůj zrak. Vidím špatně na dálku, ale moc jsem to dřív neřešila. Brýle jsem nosila jen ve škole na tabuli a doma na televizi. Jako jo, viděla jsem špatně, ale nevadilo mi to. Na druhou stranu jsem se za brýle ani nestyděla, protože mi to v nich sluší. V červnu jsem však šla na kontrolu a zjistila jsem, že mám 1,5 a 1,75 dioptrií + ještě vysoké cylindry. No tak jsem se rozhodla to řešit a vybrala jsem si čočky. Nejdřív to bylo hrozný! Trvalo mi dva dny, než jsem je nasadila a připadala jsem si strašně neschopná! Teď je to naprosto v pohodě a je to ta nejlepší volba! Nosím je celý den, akorát večer si je sundám a nasadím brýle. A je to všechno fajn.

Tak to je prosím dvacet náhodných faktů o mé osobě. Doufám, že jste se mnou seznámeni, znáte mě zase o něco víc a dokážete mě třeba i víc pochopit. Teď se můžete pochlubit i vy ;).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám nápad s Blog Challenge?

Ano
Ne

Komentáře

1 A. A. | 1. února 2014 v 18:08 | Reagovat

nevěděla jsem, že máš ráda válečný filmy :)

2 lisa lisa | Web | 2. února 2014 v 13:01 | Reagovat

Sukromie si aj aj cenim ale teda to osobne... zvlast sukromie nepovazujem to ze mam hnede vlasy lebo to ma polovica sveta :) samozrejme obrazne... zavidim ti vztah so segrou :) my nevieme vydrzat v rovnakej miestnosti :) a tak...
Ps: pisme na mobile takze prepac :)

3 Asnazu Asnazu | Web | 4. února 2014 v 21:13 | Reagovat

170 cm? v patnácti? Já letos maturuju a mám 158 :D moje o čtyři roky mladší sestra je vyšší než já, takže rozhodně nejsi malá :D mě narážky na moji výšku nevadí, i když je pravda, že když se mě jeden kamarád (má asi 2 m) zeptal kolik měřím, tak se na mě tak podíval a řekl: "Ne, 150, maximálně." tak jsem naoko popotáhla se slovy: "Nene, 158." a aby mi dokázal jak jsem malá, tak se ohnul a opřel se o mě :D

4 Angie Angie | Web | 14. února 2014 v 20:25 | Reagovat

Tak OK, šla jsem v Blog Challenge schválně odzadu, protože jsem věděla, že tohle je nejdelší:D

Jméno máme stejné:) Mně taky říkají lidi různě, ale na rozdíl od tebe, teta, její manžel a děda z mamčiny strany, mi skutečně Angie říkají. Strejda občas i Angelino. Takže odtud přezdívka moje. Jinak doma většinou Any, Anet mi nikdy doma snad nikdo neřekl, devítiletá sestřenka a její tříletý bráška mi říkají Ančo - což není úplně od věci, neboť jsem Aneta Anna, ale teta - jejich mamka, mamčina ségra - to nesnáší a vždycky jim říká, ať mi tak neříkají :D Mně to ale nevadí, ve škole (na střední) mi někteří dokonce říkali i Anče :D Pár lidí mi říká i Aňul, ale to nedovolím všem :-D Taťka mě volá Ájo, Ájíku, občas i Aničko. Jenom když jsou naštvaní, tak mi říkají Aneto a to většinou, když mě volají, ať jdu něco uklidit, co jsem neuklidila :-P A na základce jsem byla Aneta Planeta, Aneta Špageta, skoro cokoliv, co se rýmovalo :-D

Jeden můj blog, který snad byl dobrý odpadl. Pak tu byli pokusy o dva společné a to nefungovalo. Ale jako ty, s tím nynějším jsem i já nejspokojenější.

Soukromí si taky hrozně moc cením. Proto se nerada fotím (skoro to nesnáším), resp., nerada jsem někým focena na jiný foťák, než můj, na můj (se) fotím mileráda:D. Nemám FB, ani žádnou jinou sociální síť, jsem přihlášena jen na Dlouhevlasy.cz a na databázi knih :-D

Psy miluju, sním o jednom už od první třídy (dohromady už 14 let), ale bohužel ho nemám :-( Každopádně je jednou z priorit na seznamu, až se osamostatním.

Ta druhá světová válka je zajímavá. Já osobně jsem vždy šokovaná a plná lítosti, když se dozvídám o nových věcech na toho téma. Byla jsem v Osvětimi a člověku to zahýbá s postoji i myšlením, každý by tam povinně měl, nejlépe co dva roky - alespoň. Děda "miluje" - jestli to tak jde říct - to téma, zajímá ho a vždycky, když mě napadne nějaká otázka, jdu za ním a on ví :-)

Nakupování, soutěživost, Harry Potter, u mě taktéž. Ségru mám ale o 9 let mladší, měřím lehce nad 170 cm, ale taky jsem starší, že :-P Takže mě možná ještě doženeš.
A co se týče těch nejlepších kamarádek, tak už dlouhou dobu je to pro mě jen neexistující pojem. Já věřím, že někdo by se se mnou nesmírně přel, že se mýlím, ale pro mě to tak je. Nemám - rovněž - nejlepší kamarádku. A nechtěla bych ji. Já mám pár opravdových přátel a to mi stačí, ti jsou lepší, než rádoby nejlepší kamarádky.

A na dálku taky špatně vidím, takže krátkozrakost je taky můj "problém". Už od dětství. Já jsem na brýle zvyklá, nikdy mi nepřišlo, že jsou mým "handicapem", naopak, milovala jsem, když jsem chodila vybírat s mamkou nové obručky :-D Teď už mám i čočky, ale nosím je jen občas, když je zima a brýle se mlží nebo na sport či případně když někam jdu večer. Jinak loni mám nové brýle, na nichž jsou obručky vyměnitelné, takže už budu dokupovat jen ty. Ukecala jsem naše, byly dost drahé, ale oponovala jsem tím, že je to dlouhodobá investice, kdy bude stačit kupovat jen obručky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama