30. Strážce

19. prosince 2013 v 15:40 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Dneska je skvělý den :) Samozřejmě ne proto, že bych zveřejnila další kapitolu, i když to také může přispět :D Ale myslím to celkově. Pohoda ve škole - dneska jsem celý den prodávala jídlo a keramiku na charitativním prodeji naší školy pro centrum Paraple. Kdo neví, oč jde, centrum Paraple se specializuje na lidi s poškozenou míchou a věří, že i když je vaše tělo připoutáno k invalidnímu vozíčku, můžete žít plnohodnotný život jako lidé bez nějakého postižení. O tomto projektu budu mimo jiné psát článek do našeho školního časopisu. No ale zpátky k akci naší školy - naše škola díky charitativnímu prodeji vybrala téměř 10 000,- a k tomu víc jak 15 000,- za vstupné do divadla, kam se chystáme zítra. Myslím, že to je úžasné, pomoc takhle lidem v nouzi. Měla jsem z toho strašně dobrý pocit. Víte, když slyšíte o lidech, kteří pomáhají lidem, kteří si sami pomoc nemohou, říkáte si, že to je skvělá věc, ale to je tak všechno a jdete dál. Když to zažijete na vlastní kůži a podaří se vám vybrat celkem slušnou částku jenom tím, že celý den stojíte ve škole u stolu a prodáváte jídlo, které jste sami uvařili/napekli, pochopíte teprve, co jste udělali a dokázali. Pochopíte, JAK jste vlastně pomohli. A tomu pocitu se nic nevyrovná.
Proto bych dnešní kapitolu chtěla věnovat postiženým lidem, ať mají jakékoli postižení. Říká se, že člověk pozná opravdovou upřímnou pomoc až ve chvíli, kdy je mu nejhůř. Jenže to může být i naopak a to v momentě, kdy je vám nejlíp, protože tu pravou upřímnou pomoc dáváte vy sami.
No a kromě charity mám taky kompletně nakoupené dárky a nebýt toho, že zítra po divadle jedu za babičkou dělat nudle na vánoční polévku (a prý je to na půlku dne :/), a toho, že celou sobotu budu gruntovat v novém bytě (po Vánocích se stěhujeme) a v neděli a pondělí uklízet zase ve starém bytě, aby na Vánoce bylo všechno ok, tak se mám nejdokonaleji na světě :D Ale já mám dobrou náladu i tak, protože vím, že v úterý zaručeně zasednu k televizi, natáhnu se, podívám se na všechny pohádky (a klidně kvůli tomu vstanu v šest, já jsem toho schopná :D), sním mamce půlku cukroví a večer se zase sejdu s těma, které mám ráda :)
Teď už ale vážně žvaním :D Užijte si kapitolu, ať se vám líbí... Ta příští bude už definitivně poslední...



Severus Snape složil hlavu do dlaní a rozbrečel se. Nebylo zrovna obvyklé vidět jednoho z nejlepších Smrtijedů Pána zla, jak mu tečou slzy velikosti hypogrifa, ale jednoho jste právě mohli spatřit, jak se otřásá neovladatelnými vzlyky. Proč jen to Pro Merlina udělal? Proč prásknul dívku, kterou miluje, a ona teď bude muset kvůli němu zemřít?
Připadal si hrozně. Připadal si jako krysa. Lili, kterou miloval jako nikoho na světě, a její rodinu odsoudil k smrti. Pán zla nemá slitování. I kdyby ho prosil na kolenou, neušetřil by ji. Rozbrečel se ještě víc a připadal si naprosto bezmocně. Ne, ještě má šanci. Ještě může něco udělat. Může poprosit Brumbála, aby to zastavil.

Na osamělé horké a vysušené silnici se zvedl prach a obklopil osobu, která se tam začala zhmotňovat. Byl pozdní večer, všude byla zhasnutá světla. Neznámé osobě se po boku zjevily ještě další dvě ženy. Jedna měla krkavčí vlasy a láskyplně se dívala na muže, stojícího veprostřed. Ten měl téměř nelidský obličej a krutý úsměv. Byl bledý a zamyšleně hleděl před sebe. Žena po jeho levici se ustrašeně dívala kolem, jestli je někdo nevidí. Žena s krkavčími vlasy se upřímně divila, proč si Pán zla ponechává ve svých řadách takovou špínu, jako byla Eva a její přítelkyně Candice, se kterou nyní musí spolupracovat.
Belatrix se toužebně zahleděla na svého Pána a zeptala se: "Co teď, můj Pane?"
Pán zla nepatrně pootočil hlavu ke Candice a Belatrix si vůbec nevšímal. "Zjisti, kdo všechno je doma."
"Jistě, pane," souhlasila Candice a přistoupila blíž k domu. Zavřela oči a naslouchala. Měla zvláštní schopnost. Dokázala vycítit přítomnost lidí, ale jinak nebyla ničím výjimečná. Kouzel znala jen pár, ale Pán zla ji považoval za nezbytnou součást. Rád překvapoval. A teď překvapit potřeboval.
"Žena a muž," nahlásila Candice a ustoupila zpátky do řady.
"To bude snadné," špitla Belatrix.
"Ano to bude," souhlasil a krutě se zasmál.
"Pane, prosím, prozraďte mi, proč rovnou nejdeme po tom dítěti a jeho rodičích? Proč ztrácíme čas tady?"
"Protože potřebujeme informace, Belatrix. A od nich ty informace získáme."
Candice tam jen stála a říkala si, co to vlastně dělá. Stojí před domem nevinných lidí a bude svědkem toho, jak je Pán zla zabije. Znovu pocítila nevolnost a měla chuť si zapálit cigaretu. Jenže si to nemohla dovolit.
"Teď půjdeme navštívit naše přátele," usmál se Pán zla a Belatrix se posměšně ušklíbla.
"Alohomora," namířila hůlkou na zámek, který se otevřel a Smrtijedi mohli vstoupit dovnitř.
"Kdo je tam?" zeptal se pan Potter, než ho kouzlo udeřilo do prsou a omráčilo ho. Za ním s výkřikem přiběhla Hannach Potterová a elegantně namířila hůlku na Pána zla, aby hrdě bojovala. Dopadla stejně jako manžel.
Během minuty Smrtijedi překročili práh domu, obešli omráčené manžele a ženy je vynesly do obýváku na gauč, kam je nešetrně položily.

Snape složil ruce do klína a provinile se zahleděl na Brumbála. Připadal si hrozně. Teď, když to musel říct nahlas, to znělo ještě hůř, než si uvědomoval.
"Mohl bys mi to zopakovat, prosím?" promluvil k němu zdvořile, ale s přísným hlasem Albus.
"Udělal jsem hroznou věc, pane profesore. Já jsem u Tří košťat neměl co dělat. Ve skutečnosti jsem dostal za úkol vás špehovat," odmlčel se a polkl. Bylo pro něj hrozně moc těžké to přiznat. "Po škole jsem vstoupil do služeb Pána zla a během té doby jsem se vypracoval na jednoho z nejlepších Smrtijedů. A Pán zla se vás chtěl zbavit, tak mě pověřil, abych vás tajně špehoval. Jenže jsem zjistil té noci víc, než jsem doufal. Došlo mi, že přijímáte novou profesorku a že to bude opravdová vědma. Ihned jsem se spojil s Pánem zla a řekl mu, že existuje dítě, které má šanci ho porazit. Jenže jsem pak udělal tu nejhorší věc na světě…"
"Přesvědčil si Pána zla, že to dítě je syn tvých bývalých nenáviděných spolužáků, manželů Potterových," dokončil za něj Brumbál.
"Já Lili miluju!" ohradil se Severus, ale pak provinile sklopil hlavu před pátravým zrakem ředitele školy. "Prosím, moc Vás prosím, pomožte jim! Zachraňte ji! Zachraňte je! Ukryjte je někde, prosím Vás!"
Albus Brumbál pátravě sledoval, jak jeho bývalý student prosí o záchranu lidí, které udal. Přísně si ho měřil, ale předem věděl, co udělá.
"Pomůžu jim. Nebyl bych to já, kdybych nepomohl. Ale něco od Tebe chci, Severusi."
Snape polkl. "Udělám cokoli, pane."

Pan Potter se s bolestí hlavy probudil a zahleděl se na konec pláště vysokého ohavného muže. Poblíž něj stály ještě dvě ženy, jedna nervózní a druhá krvežíznivá. Lehce pootočil hlavu a spatřil svoji ženu bez výrazu, jako by byla mrtvá. Zděšeně zavil, čímž přivodil pozornost tří osob, které se tak odporně vloudily do jeho domu, a on mohl konečně spatřit zrak samotného Pána zla.
Pán zla k němu přistoupil blíž, dotkl se ho špičkou chodidla a znechuceně syknul. Pan Potter si odplivl na zem vedle něj. Teď sykla žena s rozčepýřenými vlasy a zašeptala něco ve smyslu "Takhle urazit mého Pána…"
"To by stačilo, Belatrix," zarazil ji Lord Voldemort a obrátil se k Hannach. Zašeptal kouzlo a žena se probudila k životu.
"Hannach," zašeptal bolestně pan Potter a snažil se stisknout manželce ruku.
"Na to nemám čas," upozornil zlomyslně Pán zla manžele a pokračoval. "Kde je váš syn a jeho rodina?"
"Jste blázen, jestli si myslíte, že vám něco řekneme!" dostala ze sebe paní Potterová a bolestně sykla, když si chtěla narovnat pochroumanou nohu, na kterou spadla.
"Blázni jste vy, pokud mi to neřeknete. Zemřete tak, jako tak. Tímhle jen ulehčíte smrt vašeho syna, snachy a vnuka."
Candice bojovala s nevolností a téměř omluvně se zahleděla na manžele Potterovy.
"Nic vám neřekneme!" stála na svém Hannach. "Radši zemřu, než udat svoji vlastní rodinu!"
"Jak chceš, ty hloupá holko. Avada Kedavra!"
Pan Potter musel s bolestí v srdci sledovat, jak jeho manželka naposled vydechla a teď s očima dokořán, ale pevně odhodlaná a neústupná, hledí na svého vraha.
"Ty hajzle," sykl pan Potter a nenávistně se zahleděl na Lorda Voldemorta. Ten mu pohled stejně nenávistně oplácel a mísil se v něm ještě chlad a lehká radost ze zabíjení. "Ty jsi nepředstavitelný hajzl!"
"Řekni mi, kde je tvoje rodina!"
"Nikdy!"
"Crucio!"
Pan Potter se začal zmítat v bolestech. Když povolily, podíval se na něj skelným pohledem. "Muč si mě, jak chceš. Neřeknu ti víc, než ti řekla moje žena."
Pán zla se zle usmál a nenávistně zkřivil tvář.
"Belatrix?" oslovil nejvěrnější Smrtijedku.
"Avada kedavra!"
Pan Potter padl stejně jako jeho manželka na zem a odhodlaně zíral na Pána zla.
"Tady jsme skončili," oznámil Pán zla Smrtijedkám a všichni tři se postupně přemístili pryč.

"Mám nastoupit jako profesor v Bradavicích?!" zeptal se nevěřícně Severus Snape a podezřele se díval na Brumbála.
"Přirozeně. Nastoupíš jako profesor lektvarů, ty ti vždy šly. Zároveň také vstoupíš do Řádu."
"Chcete mě mít pod kontrolou, že ano?!" vyjel na něj Severus a zamračil se.
"Nastal čas, aby sis vybral stranu, na které budeš, Severusi. Věřím, že si vybereš moudře. Buď budeš na straně Pána zla, ale nemůžeš žádat o to, abych zachránil ženu, kterou miluješ, a její rodinu, nebo vstoupíš do Řádu a zastaneš úlohu, kterou si zasloužíš."
"Úlohu profesora?!" zeptal se nevěřícně.
"Ne, Severusi. Úlohu špeha. Pán zla si musí myslet, že si vstoupil do Řádu proto, abys špehoval nás. Ve skutečnosti to ale bude naopak. Mám v Tebe naprostou důvěru, Severusi. Nesmíš mě zklamat. Jsem pověstný tím, že dávám lidem druhou šanci, ale třetí už nedávám."
Snape dál koukal na Brumbála a očividně zvažoval možnosti. Po tom, co udělal, se mu život u Pána zla začal hnusit. A Brumbál to vymyslel skvěle. Mohl mu ale věřit? Doteď byl na té zlé straně. Proč by měl najednou přejít na tu dobrou?! Protože miluješ Lili a chceš ji ochránit, šeptal mu hlas. Snažil se ho potlačit a myslet na to správné. Jenže mu rozum i srdce radili, aby myslel právě na Lili. Bylo to k vzteku. Tolik let se to snažil potlačit a teď se to zase vydralo na povrch. Rozhodl se.
"Řekněte mi, co mám udělat a já to udělám."
"Dobře mě poslouchej. Půjdeš za Pánem zla a navrhneš mu, že vstoupíš do Řádu, abys mě mohl víc špehovat. Lord Voldemort na to přistoupí. Je to geniální nápad. Řekni mu, že budeš mít lepší přístup na sledování toho, co zrovna dělám. A budeš moc získat víc informací o Potterových a o jejich synu. Pán zla je tak moc zastíněn mocí, že mu nebude nic podezřelé. Ty budeš chráněn a místo Voldemorta budeš pomáhat nám. Souhlasíš s tím?"
"Udělám vše, jen když ochráníte Lili," slíbil Snape.
"Lili a…?"
"…a její rodinu," dodal nevlídně Severus a zahleděl se do země.
"Vyraz hned za Pánem zla a všechno mu pověz. Já půjdu za Potterovými a obeznámím je se vším. Důvěřuji Ti, Severusi. Nezklam mě."
"Nebojte se."

Severus si oblékl cestovní plášť a přemístil se. Musel si všechno pořádně srovnat v hlavě. Během několika hodin přestoupil ze služeb Pána zla do Fénixova Řádu. Možná tím zachránil život několika lidí, doufal v to. Teď se však musí opět setkat s Pánem zla a lhát mu do očí. Doufal, že ho Mistr neprokoukne a on tak bude moc splnit slib, který dal Brumbálovi.
Pomalu zamířil ke dveřím a čtyřikrát na ně zaklepal. Otevřela mu Candice a kývla na něj, aby šel dovnitř. "Pán zla je rozzloben, Severusi," varovala ho.
"Proč?" nepotřeboval, aby mu něco zkřížilo plány.
"Zabil Potterovy."
"Cože?!" vyjel vyděšeně Snape a zatřásl s Candice.
"Co blbneš?" okřikla ho a narovnala si hábit. "Přišel k nim, aby z nich dostal, kde je jeho syn s rodinou. Nic neřekli, tak je prostě zabil."
Snape si zhluboka oddechl. "Kde je Pán teď?"
"Nechodila bych k němu, Severusi. Vážně ne."
"Doveď mě k němu, mám pro něj důležité informace!" nařídil a vydal se za Smrtijedkou.

"Opravdu nemám dobrou náladu, Severusi, tak k věci," přivítal Pán zla Smrtijeda, který se před ním postavil.
"Měl bych nápad, pane. Myslím, že by se vám mohl líbit. Stopovat Albuse Brumbála je čím dál těžší, dává si pozor. Napadlo mě, že bych mohl falešně vstoupit do Řádu a tím bych získal informace nejen o něm, ale i o Řádu obecném. Myslím, že toho zjistím víc než Červíček," Severus napjatě čekal, co na to Mistr řekne a lehce se pohupoval.
Pán zla nad tím přemýšlel. Ve své podstatě to byl geniální nápad, měl napadnout jeho. "To není špatné, Severusi. Je to vynikající. Udělej to, získáme tím opravdu hodně."
"Ano pane," Severus se otočil na patě a vydal se pryč. Před dveřmi se však ještě zastavil a obrátil se. "Pane?"
"Chceš ještě něco, Severusi? Říkal jsem, že nemám náladu!"
"Pane, moc Vás prosím, nezabíjejte ji! Klidně zabijte jeho i to dítě, ale ji ušetřete, prosím vás!"
Pán zla se díval, jak jeho věrný sluha žadoní a zle se usmál. "Až bude po všem, Severusi, najdeš si lepší než tu mudlovskou šmejdku, věř mi. Udělám, co budu muset."
Snape polkl, kývl a zamířil pryč.

"Moment, pane profesore, já to pořád ještě nechápu. Proč by nás chtěl Pán zla zabít?" ptal se zmateně James.
"Pro stejnou věc, jakou zabil tvoje rodiče, Jamesi."
"Cože?! Hannach a… Oni jsou po smrti?" zakoktala Lili nevěřícně.
"Ano, Lili. Teď jsem tam byl a našel jsem je mrtvé. Může za to ta věštba. Říká, že váš syn Harry dokáže přemoc Pána zla a ten tomu chce přirozeně zabránit."
"Co s tím budeme dělat?" zeptala se Lili a objímala zraněného Jamese, který se nemohl vzpamatovat ze smrti rodičů.
"Použijeme Fideliovo zaklínadlo. Je to prosté. Určíte si strážce vašeho tajemství, který jediný bude vědět adresu vašeho domu. Ten pro ostatní zmizí. Pán zla se to nebude moc dozvědět od nikoho jiného než od něj. Musíte to provést vy dva. Já u toho být nemůžu. Kdo bude vaším strážcem?"
Lili a James se na sebe podívali. "Sirius," pronesli dvojhlasně.
"Dobře. Co nejdřív ho uvědomte. Já se zatím postarám o tvoje rodiče, Jamesi. A Jamesi?"
"Ano, pane profesore?"
"Upřímnou soustrast," stiskl Brumbál Jamesovi ruku.

Sirius se zamračil. "Nemyslím si, že to je dobrý nápad, Jamesi. Smrtijedi budou vědět, že jsem to já, kdo střeží vaše tajemství. Ne, měli bychom to udělat jinak. Rafinovaněji. Ať jsme o krok před nimi."
"Co navrhuješ?" obrátil se na něj James.
"Uděláme změnu. Místo mě bude strážcem tajemství Červíček. Je neškodný, nikdo ho nebude podezřívat. Ale nebudeme to říkat Remusovi. Nevěřím mu, Jamesi. To víš. A když jde o váš život, o život Harryho, nechci nic riskovat."
Lili se zamyslela. "To, co říkáš, je rozumné, Siriusi. Možná by strážcem našeho tajemství měl být opravdu Peter."
"Ano, souhlasím," řekl James. "Zavoláš ho sem? Musíme to provést co nejdříve."

O tři hodiny později se Peter zjevil před velkým domem, kde sídlil Pán zla a Smrtijedi. Všude byl klid a mír. Přesto však Červíček neměl dobrý pocit z toho, co se odehrává v domě. Většina spí, ale někteří stále ještě pracují na věcech pro Pána zla. I on pracoval. A měl pro něj momentálně velké sousto. Za tohle bude považován za hrdinu. Pán zla ho odmění a nechá jeho matku navždy naživu.
Zaklepal čtyřikrát na bránu a otevřela mu rozespalá Smrtijedka. Candice kývla hlavou stejně jako předtím u Severuse a pozvala Červíčka dál.
"Doufám, že máš pro Pána zla nějakou bombu, Červíčku. Je dneska velmi rozhněván."
Červíček se při té představě zatřásl, ale dál mířil do místnosti, kde jeho Mistr čekal.
"Červíčku, co tě sem přináší v tuto pozdní hodinu?"
"Použili Fideliovo zaklínadlo, pane. A mě udělali Strážcem jejich tajemství."



  • Mám tady malou poznámku pod čarou a to ještě k Centru Paraple. Pokud vás charita mojí školy zaujala nebo byste z dobré vůle (která se většinou objevuje právě o Vánocích) chtěli přispět na tuto organizaci, určitě neváhejte a zašlete DMS. Číslo najdete na stránkách Centra. Jedna DMS stojí 30,- Kč. Děkuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lisa Lisa | Web | 23. prosince 2013 v 20:51 | Reagovat

Ten projekt vyzerá veľmi zaujímavo. Aj ja by som rada pomohla ;) no a darčeky? Bolo by divne keby som teraz nemala nákupené?? Hej bolo :D tak a teraz ku kapitole. Bola úžasná. Zase si ma potešila! Bol tam Voldemort! A bol genialný. Hrozne mi bolo ľúto Potterovcov... Obľúbila som si ich. :D a to Severusa mi bolo divne. Ako prosil. Ale Voldy mu povedal niečo také bezcitné. Že sa nehanbi... ;D takže bola to úžasná kapitola a teším sa na ďalšiu. Najhoršie na tom je že sa poviedky blíži ku koncu. Bude mi chýbať. Mne nefunguje internet, takze nemôžem pridať k môjmu kapitolu a to už mám 3 kapitoly dopredu napísané. :D teraz som na tablete ;) a odtiaľ sa to ťažko posiela :D

2 Rogue Rogue | Web | 25. prosince 2013 v 15:12 | Reagovat

Paraple znám ;-) Spousta lidí si vlastně neuvědomuje jak těžký mají život lidé s postižením - ať už je zdravotní, mentální anebo duševní. Dnes v době techniky a nevím čeho všeho ještě, ale i naprosto banální a denodenní věci jsou pro ně velkými překážkami. V rámci studia už jsem se setkala s mnoha takovými a ten pocit pomoci a účasti, který popisuješ je k nezaplacení. Nepopírám, že to je extrémně vyčerpávající činnost, ale ten vnitřní pocit a vědomí je úžasný ;)
Kapitola byla dost smutná :-( I když je to samozřejmě všechno nevyhnutelné, popsala jsi to istrně, líbilo se mi to prolínání z pohledu Severuse a Jamese s Lili.
Když přemýšlím zpětně říkám si, jak mohli udělat takový přešlap - svěřit tajemství Petrovi! Přitom jak byli všichni chytří, nejen Pobertové, ale i Brumbál, Lily, Moody a x dalších z řádu - to je nikdy nenapadlo se zamyslet třeba nad tím, že Petrova podoba ve zvěromagii je KRYSA?! :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama