29. Věštba

11. prosince 2013 v 14:59 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Musím vám říct, že mě poslední dobou správa blogu opravdu pěkně štve. Články se sice přidávají ve správný den, ovšem na blogu se rozbrazují až následující. To samé komentáře. Pošlete ho a on prostě zmizí. Jen opravdu výjimečně se vám povede všechno zařídit správně. Zkrátka a dobře by to blog.cz měl dát konečně dopořádku, protože je to teda pěknej bordel.
Druhý advent za námi :) Blíží se Vánoce. Všichni už pečou, nakupují dárky a všemožně se stresují, že nic nestihnou. No a protože já jsem divná a už všechno mám, rozhodla jsem se vám (doufám) zpříjemnit náladu další kapitolou. Je klíčová, protože nebýt jí, nestalo by se nic z toho, co se stát má. Každopádně... kapitola je tady, snad vás potěší :) Těším se na vaše komentáře!
Jinak bych vám chtěla připomenout předchozí kapitolu Nejlepší kamarád.

James se převalil v neděli ráno na posteli a zadíval se na svou spící manželku. V noci dvakrát vstávala k Harrymu, protože se nemohl dočkat svých prvních narozenin. Už občas žvatlal a byl velice vnímavý. Celkem rychle se naučil chodit a poslední dobou už jen utíkal po domě a schovával se matce.
Lili měla s oslavou hroznou spoustu práce, ale byla tak unavená, že nedokázala vstát. James se tedy převlékl a zamířil do Harryho pokoje. Dítě se na něj spokojeně usmívalo a párkrát se nespokojeně podívalo na svou plínku. James to nesnášel. Přebalování byla jeho noční můra.

"Tak podívej, mrňousku, maminka se s oslavou chystala dlouhou dobu, tak se pokus nepropíchnout všechny balonky a nehodit dort na naše hosty, dobře?"
Harry se jen šťastně zazubil a škodolibě zatleskal ručičkama. James si povzdechl a položil syna na zem. Ten se okamžitě rozběhl do ložnice.
"Harry ne!" Zasyčel James, ale bylo už pozdě. Harry hupsnul matce přímo do postele a za chvíli už jí tahal za vlasy a dožadoval se její pozornosti. Lili se unaveně zadívala na zlobivého synka a udýchaného otce a proti své vůli se rozesmála.
"Měl si mě vzbudit, Jamesi," pokárala ho.
"Chtěl jsem, aby ses vyspala, jenže Harry…"
"…Je dítě," přitakala Lili a objala svého syna.
Dneska to byl přesně rok, co přivedla na svět Harryho a byla na to hrozně pyšná. Byl to dlouhý rok plný únavy, málo práce pro Řád, částečné samoty a neustálé kontroly. Doufala, že se to rok od roku bude zlepšovat. Hannach jí neuvěřitelně pomáhala, občas pohlídala Harryho, aby si Lili mohla něco zařídit, dávala jí rady a připravovala na různé věci. Stala se její náhradní maminkou a Lili ji opravdu milovala.
"V kolik začíná oslava?" zeptal se James a odtáhl Harryho od Lili, aby se mohla převléknout.
"Ve tři hodiny. Brumbál se omlouval, že nemůže přijít, protože má v Bradavicích sraz s novým zájemcem na učitelské místo, a Gamesovi také nepřijdou, protože odjíždí."
"Kam?"
"Pryč Jamesi. Vzdali to."
"Jak to mohli vzdát?!"
"Jednoduše. Všichni víme, co Pán zla dokáže. Zažili jsme to na vlastní kůži. O život přišla Eva, Jenny a mnoho dalších. Lidé mají strach. A já se jim nedivím."
"Co tím myslíš?"
Lili se zamračila. "Nenapadlo tě někdy, že bychom prostě měli přestat? Nechat Řád řádem, zlo zlem a prostě žít?"
"Vždyť žijeme, Lili."
"Ne, Jamie. Bojujeme. A bojím se, že za to jednou zaplatíme."
"Lili, podívej se na mě," přikázal James manželce. "To, co děláme, je správné, věř mi."
"To já vím, Jamesi, ale…"
"Ne Lili, je to správné. A musíme to dělat, abychom jednou všichni tři mohli žít v dobrém světě. Je to důležité. Pro nás. Pro všechny. Chápeš to?"
Lili se usmála a přistoupila k Jamesovi. "Nezdá se ti, že jsme nějak moc zestárli? Sotva jsme vystudovali, už máme dítě a mluvíme jak čtyřicátníci. Je to hrozný, co s námi tenhle svět dělá. Máš pravdu, chci ho změnit úplně stejně jako ty. A budu dělat vše, co můžu, abych pomohla. Jen říkám, že Gamesovi chápu."
"Já vím, jak to myslíš. Neodsuzuju je za to. Je těžké v dnešním světě žít."
"Ano, to je," přikývla Lili, "Ale my to spolu zvládneme, viď?"
"Jistěže ano, Lili."

Snape se opřel o strom a sledoval Bradavice. Tam se blíž seznámil s Lili. Tam se zamiloval. Tam mu zlomila srdce. Vzpomínky… Teď se mu vede mnohem líp. Patří k nejlepším Smrtijedům Pána zla a dostal nejvýznamnější úkol. Špehování Albuse Brumbála.
Znuděně sledoval hlavní bránu, když po chvíli vyšel starý kouzelník v plášti a zamířil k Prasinkám. Ještě chvíli počkal a poté se za ním vydal. Bylo zvláštní jít po té velmi známé cestě, kudy chodil se svými přáteli ze Zmijozelu nebo s Lili. Vybavily se mu i špatné vzpomínky, jako věčné ponižování od Pottera a Blacka. Když chtěli, tak se třeba vznášel hlavou dolů a ostatní se mu smáli. Ne, špatné vzpomínky stranou. On teď má úkol a musí ho splnit. Protože když ho nesplní, dopadne jako Diensovi a to on nechtěl.
Vraždu Alexe mu nikdo nepřišil. Upřímně? Kromě jeho matky to bylo každému jedno. Alexe nikdo neměl rád, byl jako neviditelný. Severus se upřímně zasmál, když si vzpomněl na to, jak ho Diens v Bradavicích přesvědčoval, aby se přidal k Pánovi zla. A nakonec to byl on, kdo litoval toho, že to udělal. Ironie.
Kam to pro Merlina ten staroch jde? Severus Snape se strašně divil. Netušil, kolik může být Brumbálovi let, ale nejmladší rozhodně nebyl. A přitom dál aktivně bojoval proti Pánovi zla. Jako kdyby to mělo cenu! Ne, Snape věděl, že všichni do jednoho zemřou. A jen ti nejvěrnější Smrtijedi Pána zla přežijí a dostane se jim pocty, jakou ještě nikdo nezažil.
Snape sledoval, jak Brumbál míří ke Třem košťatům. Schoval se za roh, aby si byl jistý, že tam čaroděj opravdu jde, a přitom nebyl viděn, a sledoval, jak Brumbál otevírá dveře a mizí v teplé místnosti. Snape počkal před dveřmi ještě pár minut a potom Albuse následoval.

Sirius Black se rozhlédl po Příčné ulici. Ta, jak si ji pamatoval, ta dokonalá pestrobarevná ulice plná kouzelných obchůdků, značně zchudla. Lidé se s nikým nezastavovali na kus řeči, protože nikomu nevěřili. Některé obchody byly zavřené nebo zničené, jiné měly výprodej. Přesto si Sirius nákup užíval. Je to poprvé, co jde koupit dárek svému kmotřenci k narozeninám. Uvažoval, do kterého obchodu by měl zajít a co by měl koupit. Rozhlížel se, když ho napadl úplně skvělý dárek! Zamířil do jednoho obchodu a pozdravil prodavače.
"Dobrý den, co pro vás mohu udělat?" nabídl se prodavač a široce se na něj usmál.
"Chtěl bych kmotřenci koupit jeho první koště," pochlubil se Sirius s úsměvem a rozhlížel se.
"A kolik mladému Pánovi je?"
"Teprve jeden rok," upřesnil věk.
"Ale to je velmi malý!"
"Kdepak, už je to kluk jako potlouk!" zasmál se Sirius.
"Dobře, tak to bychom mohli vybrat nějaké malé košťátko Komety, že? Třeba tady tohle Kometa-Kid-1979. Není moc rychlé, zatáčí, kdykoli děťátko bude chtít, a při potencionální nehodě se prostě zastaví."
"Ano, to by bylo perfektní," prohlížel si ho pozorně Sirius.
"Máme ho v černé a hnědé barvě, jakou byste radši?"
"Dejte mi hnědou, je přívětivější a Harrymu na tom stejně nesejde. Hlavně, že bude létat jako jeho taťka."
"Dítě nějaké famfrpálové hvězdy?" usmál se s pochopením prodavač a zabaloval koště do papíru, aby se neponičilo.
"Jen školní famfrpálové hvězdy," upřesnil Sirius a vyndával peníze, aby koště zaplatil.
"Děkuju mockrát," zašveholil kouzelník, když mu Sirius do ruky vmáčknul slušné dýžko. "Přijďte zase!"

Severus zděšeně vyvalil oči a nevěřícně se zadíval na zavřené dveře. Albus Brumbál rozmlouval s nějakou ženštinou o místě profesorky jasnovidectví, když se ta věc stala. Brumbál si jistojistě myslel, stejně jako on, že to je jen nějaká šarlatánka, co chce vydělat nějaké peníze a postrašit ve škole studenty, ale oba dva změnili názor. Z místnosti se linul naprosto nelidský zvuk, který oznamoval věc, které by Severus nikdy neuvěřil, kdyby nevěděl, že jde o věštbu.
Přece nemůže být pravda, že nějaký chlapec, narozený na konci července, by mohl porazit Pána zla?! Co to je za hloupost?! Ale co když je to pravda? Věštby se plní, ne?
Severus přitiskl ucho ještě blíž ke dveřím a nechtěně zchodil květináč. V místnosti za dveřmi se rozhostilo ticho a Snape strnul. Dveře se otevřely a vykoukla postava Albuse Brumbála. Vzadu za ním seděla žena s obrovskými brýlemi a šokovaně hleděla na muže s mastnými černými vlasy, jak se krčí u prahu dveří.
"Profesore Brumbále," pronesl ledově Snape, když se na něj ředitel pátravě zadíval. "Zrovna jsem tudy procházel, když jsem uklouzl na mokré podlaze. Teď, když dovolíte…," naznačil Severus, zvedl se na nohy a zamířil okamžitě pryč.
Albus Brumbál vyšel ze dveří a pátravě se za Snapem díval.
"Řediteli, co to bylo?!" zašeptala tajemně žena v místnosti.
"To nic, Sibyllo," odpověděl Brumbál a vrátil se zpět k ženě. "Jste přijata."

Lili se usmála, když viděla svého syna, jak trhá balicí papír ze všech dárků, které dostal. Dospělí postávali kolem a užívali si oslavu. Drželi v ruce nějaké dobré pití nebo obložený chlebíček, na chvíli zapomněli na všechny starosti a prostě odpočívali.
Za chvíli přišel James a vedl za sebou Siriuse.
"Dámy a pánové, přichází hvězda dnešního dne!" oznámil svůj příchod Sirius a zasmál se, když se Harry rozpustile rozběhl k němu a skočil mu do náruče. Lili i James věděli, že Harry Siriuse miluje. Rozmazloval ho, hrál si s ním, učil ho rošťárnám. Sirius byl pro něj zkrátka vzorem. A vždy byl moc šťastný, když přišel.
"Chceš dárek, špunte?" zasmál se Sirius a vyhodil dítě do vzduchu.
"Pozvrací se, Siriusi," varovala Lili kamaráda, když Harry dopadl zpátky a radostně se zasmál.
"Tady máš a užij si to!" Harry se chopil dárku. Ten byl však na něj příliš velký, takže s ním upadl na zem. Jiné dítě by se rozbrečelo, ale Harry stále myslel jen na svůj dárek a nadšeně rozbaloval papír.
"Kotě!" vykřikl, když uviděl dárek.
"Cože?! Siriusi ty si koupil mému synovi kočku?!" zhrozila se Lili a hrnula se k dárku.
"Ale ne Pro Merlina! Jen jsem mu koupil dětské košťátko."
Lili se značně ulevilo a sledovala, jak dítě amatérsky leze na koště a každou chvíli padá. James mu ho sebral a pořádně si koště prohlížel. "To ale vůbec není špatné," upozornil všechny Dvanácterák a vrátil koště dítěti.
"To tě muselo stát hrozně peněz, Siriusi!" zlobila se Lili, ale šťastně hleděla na syna, jak profrčel kolem a málem rozbil skříň.
"To nestojí za řeč, je to můj kmotřenec přece. Navíc, až já budu starý a on bude mít peníze, tak si zase bude vydržovat on mě," zasmál se hlasitě a zastoupil cestu Harrymu, aby se s ním mohl zatočit kolem dokola.

Pán zla se zamračil a s nedůvěrou se zahleděl na Snapa. Chvíli uvažoval, že se Smrtijed musel zbláznit, ale potom se nad tím zamyslel. "Mohl bys to ještě jednou zopakovat, Severusi?"
"Ano, Pane. Ve věštbě stálo, že chlapec, který se narodil koncem července, porazí vznešeného Pána zla a zbaví ho všech svých sil. Navíc jen jeden z nich prý zůstane naživu, až se střetnou. Doslova si to bohužel nepamatuji, pane, navíc jsem neslyšel celou věštbu."
"Mě že by měl porazit nějaký kluk?! Směšné!"
"Také si to myslím, pane."
"Na to jsem se tě Severusi neptal. Řekni mi, jaké dítě se narodilo na konci července?"
"O žádném nevím, pane. Ledaže…," Snapovi proběhla hlavou myšlenka na Jamese Pottera a hrozivě se zasmál. "Potterovým se před rokem touto dobou narodil syn. Tuším, že se jmenuje Harry Potter."
"Tak Harry Potter? Je to jen dítě, to nebude těžké. A když už budu u toho," usmál se lstivě, "zabiju celou jeho rodinu."
Severus Snape se zarazil a pomyslel si: Proboha, co jsem to udělal?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čtete povídku ITWWBHBWD?

Ano
Ne

Komentáře

1 A. A. | 11. prosince 2013 v 16:34 | Reagovat

dostala mě kometa-kid-1979 :D a obzvlášť se mi líbila ta krátká pasáž se Snapem, jak vzpomínal na Lili :)

2 Rogue Rogue | Web | 14. prosince 2013 v 16:33 | Reagovat

Koště  k prvním narozeninám - opravdu mě rozesmálo, jak Sirius říkal, že to je kluk jak potlouk a Harry řval "Kotě" místo koště... Myslím, že s tím svým "kotětem" převrátí celý Godrikův důl naruby.
A Lily měla hroznou pravdu v tom co řekla - co to s nimi svět udělal? Byli tak mladí a měli se bavit a užívat si svého prvního dítěte a jen se usmívat a dělat si starosti s tím, že zítra mají odevzdat nějaké papíry v práci a nemají je vyplněné. Místo toho bojovali o holý život. :-(
Pěkná kapitola, to se Snapem bylo hrozné - tedy nemyslím hrozně napsané, ale to co udělal...

3 Lisa Lisa | Web | 16. prosince 2013 v 14:51 | Reagovat

Ahoj! Snáď si ma ešte pamätáš. Bola som dočasne indisponovaná. Ale to jedno. Teraz k tvojej úžasnej kapitole. Kapitola bola úžasná. Skoro som padla zo stoličky, keď Lili skríkla Kote! Úplne som si predstavila juj výraz. Proste mega :D

A keď Severus spomínal na Lili to bolo super. A je divné, ale Alexa mi prišlo hrozne ľúto. A to košte je super nápad :D. Ten názov je bomba! :D A ten koniec ma skoro zabil...

Prosím!! nech to neskončí ako naozaj!! Ako v knihe! Lebo ma asi šľak trafí... Prosím nie!!

PS: Ďakujem za Voldíka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama