Prosinec 2013

31. I think we will be happy before we die

24. prosince 2013 v 8:00 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
/Přednastaveno/

Veselé Vánoce!
Jistě všichni pochopíte, proč je tento článek přednastavený. Je Štědrý den a já ho upřímně vůbec nechci strávit na počítači, ani když jde o popřání Veselých Vánoc všem mým čtenářům a přidání poslední kapitoly mojí povídky ITWWBHBWD. Na tento den jsem čekala opravdu dlouho, protože jsem měla kapitolu napsanou pár měsíců dopředu a už tehdy mi bylo líto, že to všechno končí. A co víc? Jak to končí... Ano, do příběhů Lili a Jamese, Siriuse a Evy a Jenny a dalších jsem se opravdu zamilovala a přiznejme si, když něco píšete skoro rok, vztah k tomu prostě máte. Toto je jedna z nejlepších kapitol povídky a je také stejně pojmenovaná. Musím se vám přiznat, že blog.cz nejdřív trochu stávkoval a já jsem se bála, že to budu muset rozdělit do více článků, ale nakonec se to povedlo a já to přidávám celé, tak jak jsem chtěla. Kapitolu, poslední kapitolu, věnuji všem, kteří ji četli a komentovali, žili povídkou a postavami a také mě podporovali. Je to tedy věnováno zejména Rogue, Mellise, Ále a Kačce. Bez Vás bych neměla chuť přidávat. Jelikož minulá kapitola neměla tolik ohlasů, jako ty předešlé, chtěla bych vám ji připomenout - přece jen byla také klíčová v této povídce. Chtěla bych vás poprosit, abyste se u tohoto článku vyjádřili pouze k poslední kapitole, nikoli k povídce celkové. Budu přidávat závěrečný článek o ITWWBHBWD, kde všechno shrnu, a tam bych až chtěla vaše názory na povídku celkovou, aby se nám to nemíchalo.


No a mně nezbývá nic jiného, než abych vám popřála Šťastné a Veselé Vánoce! Užijte si prázdniny, myslím, že si to všichni zasloužíme, zejména ty dva týdny prázdnin, než zase po Novém roce naklušeme do školy. Přeji vám, abyste prožili krásné svátky s rodinou, bez hádek, a usmířili se s těmi, se kterými se hádáte. Protože věřte mi, to je důležité. Vánoce jsou svátky klidu, míru a odpouštění. A pamatujte, chybovat je lidské, ale odpouštět je božské.
Přeji Vám, abyste dostali spoustu dárků a splnily se vám všechna přání. A když ne, přejte si je znovu, protože to je v životě důležité. Věřit, doufat, chápat.
Šťastné a Veselé!

30. Strážce

19. prosince 2013 v 15:40 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Dneska je skvělý den :) Samozřejmě ne proto, že bych zveřejnila další kapitolu, i když to také může přispět :D Ale myslím to celkově. Pohoda ve škole - dneska jsem celý den prodávala jídlo a keramiku na charitativním prodeji naší školy pro centrum Paraple. Kdo neví, oč jde, centrum Paraple se specializuje na lidi s poškozenou míchou a věří, že i když je vaše tělo připoutáno k invalidnímu vozíčku, můžete žít plnohodnotný život jako lidé bez nějakého postižení. O tomto projektu budu mimo jiné psát článek do našeho školního časopisu. No ale zpátky k akci naší školy - naše škola díky charitativnímu prodeji vybrala téměř 10 000,- a k tomu víc jak 15 000,- za vstupné do divadla, kam se chystáme zítra. Myslím, že to je úžasné, pomoc takhle lidem v nouzi. Měla jsem z toho strašně dobrý pocit. Víte, když slyšíte o lidech, kteří pomáhají lidem, kteří si sami pomoc nemohou, říkáte si, že to je skvělá věc, ale to je tak všechno a jdete dál. Když to zažijete na vlastní kůži a podaří se vám vybrat celkem slušnou částku jenom tím, že celý den stojíte ve škole u stolu a prodáváte jídlo, které jste sami uvařili/napekli, pochopíte teprve, co jste udělali a dokázali. Pochopíte, JAK jste vlastně pomohli. A tomu pocitu se nic nevyrovná.
Proto bych dnešní kapitolu chtěla věnovat postiženým lidem, ať mají jakékoli postižení. Říká se, že člověk pozná opravdovou upřímnou pomoc až ve chvíli, kdy je mu nejhůř. Jenže to může být i naopak a to v momentě, kdy je vám nejlíp, protože tu pravou upřímnou pomoc dáváte vy sami.
No a kromě charity mám taky kompletně nakoupené dárky a nebýt toho, že zítra po divadle jedu za babičkou dělat nudle na vánoční polévku (a prý je to na půlku dne :/), a toho, že celou sobotu budu gruntovat v novém bytě (po Vánocích se stěhujeme) a v neděli a pondělí uklízet zase ve starém bytě, aby na Vánoce bylo všechno ok, tak se mám nejdokonaleji na světě :D Ale já mám dobrou náladu i tak, protože vím, že v úterý zaručeně zasednu k televizi, natáhnu se, podívám se na všechny pohádky (a klidně kvůli tomu vstanu v šest, já jsem toho schopná :D), sním mamce půlku cukroví a večer se zase sejdu s těma, které mám ráda :)
Teď už ale vážně žvaním :D Užijte si kapitolu, ať se vám líbí... Ta příští bude už definitivně poslední...

29. Věštba

11. prosince 2013 v 14:59 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Musím vám říct, že mě poslední dobou správa blogu opravdu pěkně štve. Články se sice přidávají ve správný den, ovšem na blogu se rozbrazují až následující. To samé komentáře. Pošlete ho a on prostě zmizí. Jen opravdu výjimečně se vám povede všechno zařídit správně. Zkrátka a dobře by to blog.cz měl dát konečně dopořádku, protože je to teda pěknej bordel.
Druhý advent za námi :) Blíží se Vánoce. Všichni už pečou, nakupují dárky a všemožně se stresují, že nic nestihnou. No a protože já jsem divná a už všechno mám, rozhodla jsem se vám (doufám) zpříjemnit náladu další kapitolou. Je klíčová, protože nebýt jí, nestalo by se nic z toho, co se stát má. Každopádně... kapitola je tady, snad vás potěší :) Těším se na vaše komentáře!
Jinak bych vám chtěla připomenout předchozí kapitolu Nejlepší kamarád.

James se převalil v neděli ráno na posteli a zadíval se na svou spící manželku. V noci dvakrát vstávala k Harrymu, protože se nemohl dočkat svých prvních narozenin. Už občas žvatlal a byl velice vnímavý. Celkem rychle se naučil chodit a poslední dobou už jen utíkal po domě a schovával se matce.
Lili měla s oslavou hroznou spoustu práce, ale byla tak unavená, že nedokázala vstát. James se tedy převlékl a zamířil do Harryho pokoje. Dítě se na něj spokojeně usmívalo a párkrát se nespokojeně podívalo na svou plínku. James to nesnášel. Přebalování byla jeho noční můra.

28. Nejlepší kamarád

6. prosince 2013 v 18:09 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Jedna z posledních kapitol je opět tu a musím přiznat, že k ní mám snad největší vztah ze všech kapitol. Psala jsem jí v době, kdy to mezi mnou a mým nejlepším kámošem nebylo zrovna v pohodě - hádali jsme se, nemluvili jsme spolu a já z toho byla dost zoufalá. Nicméně už je vše v pořádku :)
Přeji vám hezké čtení a předem děkuji za komentáře, vždy moc potěší! :) A co se písničky týče - myslím, že se k této kapitole hodí perfektně. A navíc je nádherná :)


Zavřel oči a ruku, ve které svíral dopis, pevně stiskl. Pergamen se lehce zmuchlal, ale stále držel vzezření, že je neporušený. Bylo na něm úhledné písmo, tak dobře známé a teplé. Dal by bůhví co, kdyby to písmo viděl před několika lety, teď však zuřil a zároveň naříkal, protože se v něm začaly znovu budit vzpomínky.
Neklidně se znovu zahleděl na pergamen a po desáté si přečetl, co je na něm napsané.