27. Rodina

28. listopadu 2013 v 20:05 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Další kapitola :) Moc děkuju za vaše komentáře, těším se na další! Hezké čtení :)

Lili znaveně mávla hůlkou a vyprané prádlo se zvedlo a přistálo na žehlícím prkně, které si nedávno pořídila. Harry výjimečně spokojeně spinkal, před chvílí ho nakojila a přebalila, a teď místo zaslouženého spánku musela uklidit dům. James a Sirius vyřizovali nějaké záležitosti pro Řád, Červíček byl u své matky a Remus měl zrovna období, kdy se mezi lidmi raději neukazoval.
Uběhlo šest měsíců od doby, co se maličký Harry Potter narodil. Lili ho milovala víc než cokoli jiného na světě a James si z ní často dělal legraci, že na něj zapomíná. Kdyby Lili měla říct pravdu, opravdu na něj zapomínala. Jak se ukázalo, Harry byl rošťák už od narození. Občas jenom mrknul a přivodil mamince spoustu starostí tím, že shodil oblíbenou vázu ze stolu nebo hodil nechtěnou kaši matce do obličeje.

Lili toho měla zkrátka a dobře po krk. Celého půl roku se pořádně nevypsala, James byl pořád někde v tahu a ona neměla s kým si promluvit. Zoufale jí chyběl někdo, kdo by ji vyslechl. Zoufale jí chyběla Eva a Jenny. A teď nemohla mluvit ani s jednou, nemohla je dokonce ani vidět. Najednou se zarazila a na někoho si vzpomněla. Severus Snape. Její bývalý nejlepší kamarád odcestoval neznámo kam a nenapsal o sobě ani řádku. Zapřemýšlela, jestli důvod jeho psaní není stejný jako Evin a to ten, že se přidal k Pánovi zla. Měl k tomu předpoklady, byl v Bradavicích ve Zmijozelu a… Ne! Nesmí onu kolej soudit. To, že v ní studoval Pán zla, neznamená, že tam jsou všichni zlí.
Nedalo jí to ale, odložila prádlo, vzala si brk a pergamen a začala psát.

Milý Severusi,
Nedáš o sobě vědět a já si dělám starosti, co s tebou je. Na konci školy si říkal, že se vydáváš na cesty, a zatím ses vůbec neozval. Pravda, já jsem také moc často nepsala a stydím se za to, ale myslela jsem, že se na mě zlobíš kvůli mojí a Jamesově svatbě. Věřím ale, že tě už zášť na mého manžela přešla a my bychom mohli být opět přátelé. Ráda bych tě viděla a ukázala ti svého syna Harryho. Je to skvělý chlapeček, akorát zlobí. Určitě by sis ho oblíbil.
Severusi, co se to s námi stalo?! Tak moc jsme se měli rádi, tak moc jsme spolu kamarádili. Proč se to najednou všechno rozpadlo, co nás rozdělilo? Vždy jsem věřila, že spolu budeme přátelé navždy a zatím ses ztratil neznámo kam. Moc mi chybíš a přála bych si, aby bylo vše jako dřív.
Ozvi se prosím tě. Moc tě prosím.
Tvoje Lili.

S povzdechem pergamen přeložila, vložila do obálky, kterou zapečetila, a napsala na ní jméno Severus Snape. Potom si k sobě zavolala jejich domácí sovu Gertu, které dopis uvázala na nožičku. Sova spokojeně zahoukala, nechala si do zobáčku vložit pár zrníček a odletěla vyřídit dopis.
Lili si unaveně promnula oči a zadívala se na další pergamen. Další člověk, který jí chyběl, byla Petunie. Nevěděla, jak se mohlo stát, že se dvě sestry, které spolu vyrůstaly, teď nenávidí. Minimálně, že jedna nenávidí tu druhou. Přála si s tím něco udělat, a tak si zase vzala pergamen a brk.

Ahoj Petty,
Vím, že dopis ode mě nevidíš asi moc ráda, ale nemohly bychom zkusit zakopat válečnou sekeru a usmířit se? Stalo se toho tolik a mě hrozně mrzí, že o ničem z toho nevíš, protože se nebavíme. U tebe je určitě taky spousta novinek! U nás je například novinkou, že se nám na konci července s Jamesem narodil syn Harry! Kdybys ho viděla! Je krásný, ale je to rošťák.
Moc bych byla ráda, kdybyste o víkendu s Vernonem přišli k nám na návštěvu a o všem si popovídali. Moc tě o to prosím, Petty.
Těším se na vás,
Lili.

Rudovláska chvíli uvažovala nad tím, jakým způsobem má dopis poslat. Po chvíli usoudila, že bude lepší, když po mudlovském způsobu. Vyhrabala ze stolu dopisní známku a nalepila ji na obálku. Adresu si pamatovala přesně, často si jí říkala a přemýšlela nad tím, jestli na ní má poslat nějaký dopis.
Kdyby Petunie přišla, Lili by měla opravdu skutečnou rodinu.

James nevěřícně zavrtěl hlavou, když se podíval na stroj, který mu Sirius s nadšením ukazoval. Stála před ním obrovská motorka s naprosto nesmyslnými dodatky, než jsou ty, které viděl, když mu Lili tyto dopravní prostředky ukazovala v mudlovském světě. Sirius se na ní šťastně usmíval, jako kdyby to byla jeho největší životní láska, občas ji pohladil a sem tam setřel nějaké to smítko prachu.
"A kolik tahle obluda stojí?" zeptal se s nedůvěrou James.
"Moc ne, věř mi. Mám na to a navíc létající motorku už jsem si přál strašně dlouho! Ty si vždy létal na koštěti, tak já se teď k tobě můžu přidat s motorkou, ne?"
"Hm, to jistě. A nemyslíš, že by bylo výhodnější koupit si to koště?"
"Výhodnější určitě," přisvědčil Sirius, "ale neměl bych z něho takovou radost."
James si pomyslel, že po tom všem, co Sirius zažil, si nějakou tu radost zaslouží. A i když on sám by na tuhle obludu asi nikdy nevlezl, přál si, aby Tichošlápek dostal to, co chtěl. "Mám ti na ní nějak přispět?"
"Vůbec ne!" bránil se okamžitě Sirius. "To bys mi tu radost okamžitě zkazil. Chci si jí hezky koupit sám, aby byla jenom moje. Létající motorka! Dokážeš si to představit?"
To James opravdu nedokázal.

O půl hodiny později už Sirius startoval motorku a vybízel Jamese, ať na ní nasedne.
"Zapomeň! Na to v životě nevlezu!"
"Nebuď Dvanácterák, Dvanácteráku," zasmál se Sirius hlučně a motorka slastně zapředla. "Nasedej, budeš doma dřív, než kdyby ses přemístil."
"Tak to silně pochybuju."
"Nekaž mi radost," zaprosil Sirius a nevinně se usmál.
"Vyděrači!" obvinil kamaráda James, ale s úsměvem si za něj sedl a pevně ho objal.
"To je úchylný Jamesi!" zaječel se smíchem Tichošlápek a lehce nadzdvihl motorku nad zem.
"Já se tě nepustím! A ještě jednou řekneš, že dělám úchylárny a zchodím tě z toho koštěte!"
"Motorky, ty střevo. Letíme!"
"Ááá...," zaječel hlasitě James a sledoval, jak se odlepili od země a stoupají obrovskou rychlostí vzhůru. Za chvíli letěli, on si let užíval stejně jako Sirius a cítil se volný.

Během pár minut už otevíral dveře a volal na Lili, že je doma. Přišla k němu unavená, ale šťastná, že se vrátil. Vtisknul jí do náruče nákup v papírovém obalu, který pomalu začala vykládat.
"Jak bylo dneska v práci?"
"Dneska to šlo. Pustili nás se Siriusem dřív, tak jsme…,"
"Jak mně práce v Řádě chybí. Cítím se tady tak sama, ty jsi věčně pryč, kluci taky nepřijdou. Chybí mi kamarádka!"
"Lili, to mě moc mrzí. Teď jsem tady, co bys chtěla dělat?"
"Spát, Jamesi. Už nemůžu, jsem vyčerpaná. Harry zlobí i jako půlroční dítě! Co bude, až mu budou tři roky? To se zblázním!"
"Miláčku, tak víš co? Běž si lehnout a já se o všechno postarám. Vezmu si v Řádu volno a uděláme si nějaký rodinný výlet, co říkáš?" navrhl a objal manželku.
"Já nevím. Mně by prozatím bohatě stačilo, kdybych se alespoň jeden den prospala a pak nás někdo navštívil. Potřebuju lidský kontakt."
"Tak koho mám pozvat?" nabídl se ochotně James.
"No, víš, já už někoho pozvala. Petunii s manželem."
James se zarazil a chvíli si Lili nejistě měřil. "Víš jistě, že je to dobrý nápad? Když jste se viděly minule, tak tě obvinila ze smrti rodičů."
"Já vím, ale třeba ani nepřijde."
"No podle toho, co si o ní říkala, tak přijde a pořádně se s tebou pohádá."
"Křivdíš jí. Určitě to proběhne v pořádku. Pozvala jsem je na víkend."
"No, tak se budeme modlit, aby nepřišli."

Jamesovo přání se však nevyplnilo. V sobotu ve tři hodiny odpoledne zastavilo před jejich domem auto a z něj vystoupil malý tlustý chlap a vysoká hubená kostnatá žena, která v ruce navíc držela dětskou autosedačku a v ní malého tlustého ošklivého chlapce, který řval na celé kolo.
"Petty! Ty máš taky dítě!" vykřikla nadšeně Lili a rozběhla se k ženě, která jí chladně opětovala polibek.
"Lili, tohle je Vernon, můj manžel, a toto je náš syn Dudley."
"Je moc hezký!" zalhala Lili a podala Vernonovi ruku. "Tohle je James, můj manžel, a náš malý syn Harry," ukázala na miminko zabalené v Dvanácterákových rukách. "Jak je starý Dudley?" zeptala se, když Dursleyovi provedla po domě a usadila je na sedačce v obýváku. Tvářili se dost nejistě.
"Přes sedm měsíců," odpověděla Petunie upjatě a zatvářila se povýšeně. Vernon měl nabručený obličej a měřil si Jamese se znechucením.
"Co si dáte k pití?" nabídla ochotně Lili a zadívala se přívětivě na sestru.
"Nic, jsme tu jen na chvilku. Ale pomůžu ti připravit něco pro tebe a pro Jamese."
Sestry se zvedly a zamířily do kuchyně.
"Sleduju tě," upozornil Vernon Jamese a naštvaně si ho měřil.

Lili vzala džbán a chystala se do něj nalít citronádu.
"Neobtěžuj se, já tady nejsem kvůli citronádě," varovala Petunie Lili. "Vlastně jsem si původně myslela, že vůbec nepřijedeme. Nakonec jsem se ale rozhodla, že bude lepší, když ti to řeknu ještě jednou a narovinu."
Lili zalapala po dechu. Věděla, co teď nastane.
"Já tě nikdy nebudu mít ráda, Lili. Nikdy jsem tě ráda neměla, nesnášela jsem tě! A ty to pořád nedokážeš pochopit! My dvě nejsme rodina. Kvůli tobě zemřeli moji rodiče, kvůli takovým jako jsi ty! Jsi mi úplně ukradená! Ty i celá tvá rodina. Nezáleží mi na tobě, jsi zrůda! Přestaň mě kontaktovat, Lili. Ty nejsi moje sestra!"
Lili zůstala jako strnulá a ani si nevšimla, že Petunie vyletěla z kuchyně jako vítr. Chvíli polykala a potom se hlasitě rozbrečela.
"Lili, co se stalo?" přiběhl k ní James. "Petunie vyletěla z kuchyně, sebrala Vernona i toho malého skřeta a hned odjeli. Co se stalo, lásko?"
"Nenávidí mě. Nejsem její sestra. Nejsme rodina! A já myslela, že se to změní. Jsem tak hloupá, Jamesi!"
"Pššš, Lili bez nich nám bude líp, uvidíš," šeptal jí a objímal ji.
"Jsem tak hloupá…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čtete povídku ITWWBHBWD?

Ano
Ne

Komentáře

1 A. A. | 29. listopadu 2013 v 17:05 | Reagovat

A zase jsem to přečetla jedním dechem, paráda..Je mi Lili líto, jaký má vztah s Petunií, ale Petunie je prostě..kráva :D Kolik kapitol zbývá do konce?

2 K K | 29. listopadu 2013 v 19:55 | Reagovat

Opět skvělé...to se dalo čekat, že Petunie zase prohlásí něco hnusnýho.. chudák Lili... Těším se na další část a zároveň mě mrzí, že se blíží konec.. :)

3 Anytt* Anytt* | Web | 29. listopadu 2013 v 20:48 | Reagovat

[1]: Bez této čtyři :)

4 Lisa Lisa | Web | 29. listopadu 2013 v 21:05 | Reagovat

Vieš že to závidim? Ja nestihol písať lebo mám veľa učenia a sestru sa pokazil počítač takze je stále na mojom. Kapitola bola krásna. Som zvedavá ako Severus zareaguje na Lilyn list. Síce pochybujem že s radosťou. Opis Dudleyho bol dokonalý. A Petunia je hnusna. Už keď si ju predstaviť sa mi obracia žalúdok... A veľmi sa teším na ďalšiu kapitolu. Škoda že len 4 kapitoly do konca. Som zvedavá že aká bude ďalšia poviedka po tejto poviedke..

5 Rogue Rogue | Web | 3. prosince 2013 v 18:02 | Reagovat

Jooo, rodina je prostě jak horská krajina - nejhezčí pohled je na ni zdálky... Svým způsobem to Petunii nemůže mít za zlé, podíváme-li se na to z jejího úhlu tak - Lily měla všechno a ona nic.
Siriusova motorka, to je skvělý dodatek! Já bych se svezla hned! ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama