24. Pocity viny

8. listopadu 2013 v 20:52 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Tak miláčkové :D Vůbec se mi nelíbí, že málo komentujete. V anketě, jestli někdo čte moji povídku, je okolo 11 odpovědí ANO a komentují dva lidé. Nemusím doufám připomínat, že přidávání kapitol závisí zejména na vašich názorech a připomínkách, že? Když se nehlásíte s připomínkami, tak si myslím, že už nemáte ani chuť komentovat, jak se vám to nelíbí, a opouští mě chuť přidávat.Takže se polepšete prosím!
No, tuhle kapitolu bych chtěla věnovat Mellise za její krásné, dlouhé a výživné komentáře! Vždy mě moc potěší, děkuju ti! V této kapitole se budeme trochu trápit a taky obviňovat. A není divu po té minulé. Tak si to užijte a nezapomeňte komentovat! ;)


Sirius se převalil na posteli, zachrápal a nevnímal zvuk, který ho vytrhl ze spánku. Od té doby, co byla Jenny zabita, nežil jinak, než jako prase. V jeho bytě to vypadalo jako po výbuchu. Měl pocit, jako by neměl pro co žít a stále dokola si celou tu scénu přehrával. Mrtvá Jenny… Mrtvá Eva… Mrtvé dítě… A on si připadal, jako by i jeho život zemřel. Už neměl pro co žít. Zemřela žena, kterou miloval, kterou si chtěl vzít. Jediná dívka, ke které doopravdy něco cítil. Připadal si hrozně… I po těch několika měsících.
Nezřetelně rozeznal zvuk zvonku a nespokojeně zabručel. Nechtěl být rušen. Neměl čas ani náladu na návštěvy nebo nějaké mluvení do duše. Chtěl umřít. Chtěl to všechno skončit a přitom to nedokázal. Byl sobec.
Všichni kolem něho chodili po špičkách, špitali si, aby se ho nedotkli a litovali ho. On tohle nechtěl a nepotřeboval. Radši vypadl ven na akci pro Řád, než aby zůstal na radě a viděl soucitné pohledy všech ostatních. Jenže oni nevěděli všechno. Nevěděli, že s Jenny byl zasnoubený…
Když zvonek zazvonil potřetí, odhodil vztekle polštář směrem ke dveřím a mátožně vstal. Došel ke dveřím a otevřel je. Zamžoural a uviděl rudovlásku, která na něj ukazovala hůlkou.
"Siriusi, hůlku!"
"Nemám na to náladu, Lili, pojď dál."
"Co kdybych byla Smrtijed?!" oponovala Lili, nicméně dovnitř vstoupila a hůlku schovala. Sundala si šusťákovou bundu, kterou měla mokrou od dubnového deště. Siriusovi se tak naskytl pohled na pěkně kulaté bříško. Nebylo divu, Lili byla v šestém měsíci těhotenství a mimino se mělo k světu.
"Pojď dál a posaď se. Můžu ti nabídnout něco k jídlu? Třeba kus pizzy?"
Lili se zadívala na nevábně vypadající krabici se zbytky okoralé pizzy s počáteční plísní a rázně zavrtěla hlavou. "Siriusi, žiješ tu jako v chlívku. Měl by ses vzpamatovat. Už je to několik měsíců."
"Ale chybí mi pořád stejně. Copak tobě ne?"
Lili zmlkla. Ano, i jí chyběla Jenny i Eva. Navíc stále nic z toho nechápala. Měla zvláštní tušení, že Sirius o tom všem něco ví. A Remus si to myslel taky. Akorát z jiného soudku.

"Reme, to nemyslíš vážně, že ne?! Podezřívat Siriuse! Jak tohle můžeš?"
"Ale můžu! Vždyť si to vezmi, Lili! Jediný Sirius nebyl překvapený, že Evu vidí. Jediný on nebyl zděšený z toho, co se z ní stalo. Jako, kdyby ji už někdy viděl… Co když je to on?! Co když on je ten špeh?!"
"Remusi! Je to náš přítel! Nemůžeme se podezřívat navzájem! To by nás zničilo dřív než Pán zla! Remusi prosím, neřeš to a nech to být. Sirius by nás nezradil. Vždyť ho přece znáš!"
"Právě, že si myslím, že ho poslední dobou neznám…"
"Remusi? Musíme si všichni vzájemně věřit," připomenula mu Lili.
Náměsíčník zaváhal a po chvíli přikývl.

Opravdu si nemohli dovolit, aby se vzájemně obviňovali. Zničilo by je to. Nevěřili by si a to by mohlo být to nejhorší, co se mohlo stát.
"Samozřejmě, že mi chybí, Siriusi! Myslíš, že na ně denně nemyslím? Myslíš, že si neříkám, co se to s Evou stalo? Chci vysvětlení, Siriusi, ale nikdo mi ho nedá!" zadívala se na něj pátravě, a když uhnul očima, pokračovala: "Ty o tom něco víš, že jo? A souvisí to s tím tvým zmizením po naší svatbě, viď? Řekni mi to, Siriusi."
"Nechci ti o tom říkat," řekl, i když si uvědomoval, že po smrti Evy už může říct všechno, protože se Neporušitelný slib zrušil.
"Řekni mi to, Blacku!" zesílila hlas a viděla, jak oslovení Tichošlápka přimělo vzhlédnout.
"Tak dobře."

Lili se vzpamatovávala z šoku. To, co jí momentálně Sirius řekl, jí otřáslo. Eva si nechala dítě vzít a vstoupila do služeb Pána zla. Ona to chtěla. Ona se stala zlou. Tu Evu, kterou znala, už nepoznávala. Změnila se. Změnila se, tak moc, že to bylo až k nevíře. Do očí jí vhrkly slzy.
"Víš, co Siriusi? Běž si dát sprchu a já tu zatím trochu uklidím. A potom si ještě promluvíme."

Peter nervózně klečel u nohou svého Pána a poslouchal jeho rozkazy. Na oplátku mu sděloval informace z Řádu. Klepal se a bylo na něm vidět, že pouhá přítomnost Mistra je mu odporná. Toužil už honem rychle zmizet ke svým přátelům do bezpečí.
"Dokážeš si doufám představit Červíčku, o kolik členů jsme před několika měsíci přišli, když se jedna Smrtijedka chtěla pomstít. Tak velkou ztrátu už si dovolit rozhodně nemůžeme. Musíme mít všechno předem naplánované, do detailů, aby nás nic nemohlo překvapit. A klíčovým bodem jsi pro nás ty. Nemusím ti doufám ani připomínat, že pokud zradíš, tvoje nebohá matka to odnese."
"An-no, pane," pípl Peter a rozklepal se ještě víc.
"Dobře. Tvůj úkol je prostý. Pořád budeš blízko členů toho vašeho Řádu a budeš mi předávat informace. Nic těžšího bych po tobě nemohl chtít. Jako špeh jsi výborný, ale jako služebník nestojíš ani za nejstarší koště na světě."
Několik Smrtijedů se vtipu svého Pána zasmálo, ale když je zchladil svým pohledem, ihned přestali.
"Na legraci není čas! Myslím, že práci už jsem vám rozdal." Smrtijedi se okamžitě zvedli a dali se znovu do práce. Několik se jich přemístilo, ostatní začali pobíhat po domě.
"I já na čas musím odjet Červíčku. Ale až se vrátím, očekávám další užitečné informace," pronesl úlisně a nechal vzlykajícího Červíčka na podlaze.

Remus si přitáhl hrníček teplého čaje k sobě, zamíchal ho lžičkou a trochu usrkl. Vděčně se zmučeným a unaveným pohledem podíval na Jamese a zkřehlé prsty si hřál o teplý hrníček.
"Děkuju, Jamesi. Trochu tepla mi opravdu bodlo. Ten čaj je výborný, bylinkový, že?"
James kývl hlavou. "Vypadáš strašně, Reme."
Náměsíčník se usmál. "Děkuju."
"Nemohl bych ti nějak pomoc?"
"Myslím, že ne. Vlčí záležitost je vždy bolestivý proces a s tím bohužel nic neudělám. Bylo to náročné, jsem slabý a unavený, ale nemůžu si jít domů odpočinout. Řád mě potřebuje."
"Řád by to zvládl."
"To bezpochyby, ale i tak. Před několika měsíci jsme přišli o dost lidí, vždyť víš. Jenny byla vynikající a…," selhal mu hlas.
"Muselo to pro tebe být stejně těžké jako pro Siriuse."
Remus se zamračil. "To bych ani netvrdil."
"Jak to myslíš?"
"Nevěřím Siriusovi. Mluvil jsem o tom už s Lili, ale ta mě jen odbyla. Tichošlápek mi připadal, jako by vůbec nebyl překvapený z toho, že Evu vidí a i teď se chová divně. Já chápu, že přišel o dívku, ale prostě mu nevěřím. Co když tajně donáší Pánovi zla, Jamesi? Poslední dobou to tak vypadá. Je nervózní, zašitý pořád u sebe, pro Řád se taky nepřetrhne."
"Drží smutek, Jenny pro něj moc znamenala."
"To pro mě taky a plním dostatečně svoje povinnosti!"
"Sirius by to neudělal," zavrtěl rázně James hlavou. "Je to přítel."
"To nemůžeš vědět jistě. Rodina Blacků je známá svou náklonností k zlu. Nemůžeme si být jisti, že Sirius je výjimkou."
"Sirius je můj nejlepší přítel, Remusi. Já mu věřím. A ty bys měl taky."
Remus krátce přikývl a odstrčil židli, aby mohl vstát. "Už půjdu, mám ještě nějakou práci."
"Remusi?"
"Ano?"
"Sirius by to doopravdy neudělal, věř mu, prosím."
Remus znovu krátce přikývl a odešel.

Když Sirius vylezl ze sprchy a Lili mu v bytě uklidila, sedli si ke stolu s hrnkem horké čokolády, kterou Lili přinesla. Siriusovi čokoláda chutnala a Lili viděla, jak se mu vrací barva do tváří.
"Siriusi, proč jsem vlastně přišla. Něco nás s Jamesem napadlo a doufám, že budeš souhlasit. Udělalo by nám to velkou radost."
"O co jde, Lili?"
"Chceme, abys šel našemu děťátku za kmotra."
Tichošlápek se zarazil a smutně se podíval na Lili. "To po mně chcete jen proto, že jsem teď na dně."
"Ne, Siriusi. Chceme to proto, že jsi náš nejlepší přítel."
"Pche…"
"Podívej, Siriusi, já vím, že to teďka nemáš jednoduché. Vím, že Jenny zazlíváš, že odešla a nechala tě tady. Vím, že se na ni zlobíš a moc by sis přál, aby tu teď s námi seděla a radovala se z maličkostí. Já to chápu…"
"Ne! Nechápeš nic! Ty nechápeš vůbec nic! Ty si myslíš, že já se zlobím na ni? Myslíš, že ji nenávidím za to, že zemřela? Ne! Nenávidím sebe, protože za všechno můžu já! Protože jsem byl sobec, hnusný odporný sobec! Měl jsem radši zemřít a říct vám vše o Evě, než abych tu teďka seděl a brečel pro Jenny. A i teď jsem sobec, protože tu jen kňučím a stýskám si po ní. Chápeš to? Nenávidím se! Nenávidím se za to, že jsem Evě udělal dítě. Nenávidím se za to, že jsem vám nic neřekl. A nenávidím se za to, že jsem Jenny nedokázal zachránit."
"Ach Siriusi, neměl by ses obviňovat."
"Ale ano, měl, Lili! Za všechno můžu já. Kvůli mně zemřelo tolik lidí. Kvůli mně!"
"To není pravda, Jenny by si nepřála, aby…"
"Jak to můžeš vědět?! Jenny je mrtvá! Už tu není, opustila mě!"
"Takže přece jen jí to máš za zlé…"
"Nechápeš to, Lili," zaskučel Sirius a rozbrečel se. "Měli jsme se brát."
Lili strnula a zděšeně se zadívala na Siriuse. "Co?"
"Měli jsme se brát! Těsně před tím než k tomu došlo, jsem jí řekl, že ji miluju a že si ji chci vzít. A ona souhlasila! Byli jsme zasnoubení!"
"Proboha…"
"Jak mi to mohla udělat, Lili? Jak mohla tak brzo odejít? Nenávidím ji!!!" Sirius se začal otřásat usedavými vzlyky. Lili vyskočila a přitiskla si Siriuse k sobě. Ten ji objal a plakal. Hořce a dlouho. "Nenávidím ji, nenávidím ji…"
"Ššš, já vím."

Když se Sirius vzpamatoval a oba znovu seděli s Lili nad horkou čokoládou, vypadal hrozně. Měl kruhy pod rudýma očima od pláče a vypadal zoufale.
"Siriusi, vím, že ji teď nenávidíš a zároveň miluješ. Měl bys jí ale odpustit, že odešla. Měl bys odpustit jí i sobě a zase žít. Jenny byla vždy silná a chladná. Tys ji dokázal změnit, udělat z ní lepšího člověka. Nemůžeš si vyčítat, že zemřela. Nemůžeš si vyčítat to, co se stalo s Evou. My tě máme rádi a chceme pro tebe jen to nejlepší. Vím, že je to teďka hrozně těžký, ale ty to zvládneš. My tě milujeme a vždy tu pro tebe budeme."
Sirius se na chvíli zamyslel a potom řekl jen: "Ano."
"Nechápu…?"
"Půjdu vašemu dítěti za kmotra. Jenny by si to přála. A já budu taky rád."
Lili se usmála a vděčně stiskla Tichošlápkovi ruku.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rogue Rogue | Web | 9. listopadu 2013 v 16:27 | Reagovat

Silná a smutná kapitola :-( Siriuse mi bylo tak líto, o to více, že ho už podezřívá Remus... Tolik toho ztratil, tolik výčitek, tolik pocitů viny. Scéna s Lily mě opravdu dojímala, nečekala jsem, že to bude až takové, ale bylo to tak přirozené - lidé, kteří nás opustí vlastně v jednu chvíli nenávidíme právě proto, že zemřeli a nechali nás tu samotné s bolestí...
Nádhera, těším se na další kapitola.
P.S. výborně zvolená písnička, ke kapitole se velmi hodila!

2 Lisa Lisa | Web | 9. listopadu 2013 v 22:50 | Reagovat

Nechápem ľudí, ktorý píšu tak aby ťa dokázali rozplakať. ČO z toho majú?  Prečo to robia? Aby ťa dojali? Alebo aby ti ukázali aký zlý osud majú ľudia/zvieratá o ktorých píšu? Ja málokedy plačem, neznášam plakanie. Neviem prečo, ale považujem to za slabosť. A pri tejto kapitola som nemala ďaleko od toho aby som plakala. Mala som v očiach slzy, ale neplakala som. A to je dobré, no aspoň pre mňa. A teraz od začiatku. Je mi ľúto Jamesa. Áno teraz sa pýtaš Jamesa? Prečo Jamesa? Remus sa mu zdôveruje, že Sirius je zlý a tým nasadzuje Jamesovi chrobáka do hlavy, ak to tak smiem nazvať. A chudák Sirius. Toto nie je zo súcitu, ale z povinnosti to povedať. Prišiel o milovaných a on chce umrieť. Myslím si, že v tomto je Sirius úplný hlupák. Má tam Lili, Jamesa, Remusa a budúceho Harryho. Presne ako si napísala v minulej kapitola Ať každej deň stojí za to.  (Možno to nebola úplná citácia, ale snáď aspoň trochu presná definácia) Sirius si má vážiť to čo má. A ešte myslím, že Remusa by si mal ujasniť svoje priority. A to rýchlo. No a čo, že je Sirius s temnej rodiny? Môj otec je dojatý pri každej sentimentálnej blbosti a ja nie som. Síce si raz za čas poplačem. Napríklad pri Titaniku vždy plačem. Viem že na začiatku sa možno javím ako bezcitná mrcha, ale môj celoživotný sen je zachraňovať životy. A ak sa to náhodou raz nepodarí tak nemôžem hystericky sa začať hádzať o zem a kričať ja som to nechcela!! Tak a teraz dosť o mne. Potešilo ma tvoje venovanie. Veľmi pekne ďakujem :-) A k Petrovi. Toho mi je ľúto. Od Toma to bolo kruté využívať Petra a vyhrážať sa mu, že zabije jeho matku. Som si istá, že v Tomovi nejaký ten kúsok ludskosti musí byť. A taká jedna vec na záver. Som si istá, že Sirius je je nadšený, že bude Harryho kmotor, ale čo na to Remus??

3 A. A. | 11. listopadu 2013 v 16:41 | Reagovat

Malá slzička v oku v odstavci o Siriusovi :) Až mi je líto, že povídka bude končit..

4 K K | 12. listopadu 2013 v 16:00 | Reagovat

Konečně jsem se sem po dloihé době zase dostala... Další skvělý díl povídky, dobře napsaný, plný emocí :)Škoda, že se blíží povídka ke konci, ráda ji čtu :) Písnička hezky doplnila kapitolu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama