Hřích

26. října 2013 v 16:54 | Anytt* |  Další povídky
Tak, mám něco dalšího z mojí tvorby, co nepatří ke kapitolovce ITWWBHBWD. Tuto povídku jsem psala o prázdninách a byla napsaná na základně jednoho mého snu, který mě v tu chvíli natolik ovlivnil, že jsem to prostě napsat musela. Dokážete si představit pocity, které jsem v tu chvíli měla. Doprovázelo mě to celý den. Není to tedy podle skutečné události a ani nikdy nebude :) S kámošem jsme opravdu jen kamarádi a taky budem ;) Chtěla bych vám ještě připomenout minulý songfic Slzavou cestou :)
P.S. Přeji hezké podzimní prázdniny!


Jednokapitolová povídka
Hřích
Název: Hřích
Postavy: Neurčité beze jmen (dívka a chlapec)
Doba: Během školního roku
Děj: Je hřích se zamilovat nebo se nechat svést? Každý to bere jinak, chlapci i dívky.



Hlavně se na něj nekoukat, hlavně na sobě nedat znát, že si ho všímám. To by bylo to nejhorší, co bych mohla udělat. Svěsit hlavu a… Sakra nedívej se tam! říkala jsem si. Všechno bude v pořádku, jen si ho prostě nevšímej. Nenuceně kolem něj projdi, jako bys ho v životě neviděla a vůbec tě nezajímal.
Nešlo to. Musela jsem se podívat alespoň jedním okem. Pootočila jsem hlavu a pak se na něj upřeně zadívala. Sakra! Co se to děje? Proč se chovám, jak husa? Nezáleží mi na něm, nezáleží…

Mistr Jan Hus byl upálen 6.7.1415… Prohlásili ho za kacíře, psala jsem prostě do sešitu, zatímco jsem čekala na odpolední vyučování v jedné prázdné učebně naší školy. Dějepis mě nikdy moc nebavil. Samá data. Nuda. Byla jsem tak zabrána do přepisování, že jsem si ani nevšimla, že se dveře otevřely a někdo vstoupil do učebny. Z příběhu Jana Husa mě vytrhl až hlas příchozího.
"Co tak sama?" zeptal se.
Vzhlédla jsem a málem se mi zastavilo srdce. To je snad zlý sen. Takovou smůlu mohu mít jenom já. Stál přede mnou on a na něco se mě ptal. Nerozuměla jsem mu, nevěděla jsem, co po mně chce.
"Cože?" vykoktala jsem rozpačitě a on mi věnoval jeden ze svých krásných úsměvů.
"Ptám se, co tu děláš tak sama."
"Mistra Jana Husa," vysypala jsem ze sebe.
Začal se smát. "Ty tady děláš Mistra Jana Husa?"
"Co? Ne! Ne, myslela jsem, že si tady přepisuju příběh Mistra Jana Husa," uvedla jsem vše na správnou míru a okamžitě zčervenala.
Byli jsme přátelé a dost dobří. Už několik let. Přesto mě poslední dobou přitahoval nějak víc než dříve. Něco se změnilo, akorát jsem nedokázala říct co.
Vzal mi sešit a začal z něj číst. Postavila jsem se a přešla k němu, abych mu sešit sebrala a mohla pokračovat. Nedal mi ho, ale položil ho na stůl a přistoupil blíž ke mně.
"Co je?"
"Nic," zašeptal a vzal pramen mých vlasů do svých rukou. "Co by mělo být?"
Vydechla jsem. "To já právě nevím."
Přiblížil svůj obličej k mému a naše rty od sebe dělily pouhé centimetry.
"Ne!" namítla jsem, ale přesto to tak moc chtěla. Tak moc jsem po tom toužila.
"Proč ne?"
"Protože nechci zkazit naše přátelství," dostala jsem ze sebe a toužila si dát facku. Proč musím být taková? Proč všechno musí být podle pravidel?
"Třeba ho upevníme," namítl.
"A třeba ne. Proč to riskovat?"
"A nebyl by hřích to nezkusit?" usmál se. Vyčetl z mé tváře, že chci. Dotkl se svými rty mých a zapojil i jazyk. Objevila se u mě velká malátnost. Kdyby mě nepodpíral, sesula bych se na zem. Tak moc mě ovládal. Naopak jsem si říkal, jestli není hřích to, co děláme. A jak se mi to mohlo tak rychle vymknout z rukou? Mám spoustu přátel, ale s žádným bych se nelíbala jen, co by to navrhl. Tak proč zrovna on? Protože se známe tak dobře?
Odtáhl se a usmál se. "Vidíš? Svět se nezbořil."
"Za to se dostanu do pekla," namítla jsem.
"Nedramatizuj, ty ďáble jeden," znovu přitiskl rty na mé.
"Počkej, přestaň!" zarazila jsem ho udýchaně a odtáhla se. "Musím ještě…"
"Dodělat Mistra Jana Husa," dodal s pobavením. "Chápu. Najdu si tě potom, ty hříšnice," mrkl a u dveří se ještě otočil, aby se usmál.

Nemá cenu se tomu bránit. Člověk nemůže zabránit tomu, aby se zamiloval, ale může zabránit tomu pokušení. Může si říct "Dost" a přestat s tím, co dělá. Já to nedokázala, protože jsem to nechtěla. Asi nejsem dost silná. A to je ten hřích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rogue Rogue | Web | 28. října 2013 v 23:54 | Reagovat

Co je v lásce dobře a co je špatně, co je hřích, proč něco zkusit anebo naopak nezkusit? Být dost silný a bránit se - ale čemu a proč to vůbec nezkusit? Nebyl by hřích se do toho dobrodružství nepustit?
Krásně napsané, podobné pocity mě také provázely a provázejí. Krásně napsáno, opravdu :-)

2 A. A. | 29. října 2013 v 9:37 | Reagovat

za a) hezký zbytek prázdnin!
za b)takovýhle sny bych chtěla mít taky :D
c)skvělá úvaho-povídka, zas mám nad čím přemýšlet..

hlavně nepřestávej psát, jinak by mě to zabilo - mám nutkání pořád navštěvovat tvůj blog,mačkat f5 a napjatě čekat..keep doing it!

3 Rogue Rogue | Web | 30. října 2013 v 20:43 | Reagovat

Anytt, nominovala jsem tě v "Liebster Award", je to takový blogový projekt, v článku je veškeré info. Snad se zapojíš :)
http://my-world-is-fantasy.blog.cz/1310/liebster-award

4 Lisa Lisa | Web | 31. října 2013 v 14:30 | Reagovat

Krásna poviedka. Hrich. Super názov. Ale mne sa najviac páčila posledná veta. Prišla mi hrozne krásna a ani neviem prečo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama