22. Dotkni se hvězd

21. října 2013 v 16:15 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
I přesto, že se musím učit na zítřejší test z dějepisu (a bude pěkně trvdý), tak jsem tu na skok, abych vám sem přidala další kapitolu. Musím říct, že čím víc se blížíme ke konci, tím je těžší něco napsat a mě to dost deptá :D. Zrovna nedávno jsem vzpomínala na to, jak jsem s povídkou začínala, jak mi psaní hezky šlo. No, jo, kde jsou ty časy...
Teď ke kapitole - je klíčová. Díky ní se v příštích několika kapitolách odehrají věci, které by bez informací v tomto díle neměly vůbec cenu. Já sama mám akční kapitoly o dost radši než ty nudné oddechové a přiznám se, že jsem se nemohla dočkat, až se tyhle kapitoly zveřejní. No, snad se vám to bude líbit. Těším se na vaše komentáře!

Eva se zastavila, urvala sově z nožičky dopis a rozčileně jako vždy, když jí přišlo něco od Lili, ho otevřela. Přemýšlela, proč má Lili tak neodolatelnou touhu psát dopis někomu, kdo o sobě nikdy nedá vědět a vůbec se netuší, kde ten člověk je. Byla otravná.
Rozložila dopis a začala znuděně číst.


Milá Evo,

Jsem tak nadšená a musím Ti to napsat, i když se mi nikdy neozveš zpátky. Dělám si o Tebe starosti, protože nevím, co s Tebou a s maličkým je. Mám ale velkou novinku. Za chvíli budeme vozit už obě dvě! Vím, že Ty bys to nejradši posunula o pár let, ale věřím, že teď když mimčo chováš, miluješ ho jako nikoho na světě. A já za osm měsíců budu mít to samé. Jsem těhotná a s Jamesem se na malého nebo na malou moc těšíme! Nejdřív s tím byl sice trochu problém, protože Jamie říkal, že by chtěl s dítětem ještě chvíli počkat, ale pak se vše vyjasnilo a my jsme neskonale šťastní.
Vzpomněla jsem si na Tebe, jak si před svou zesnulou maminkou hájila svoje dítě. Chovala ses jako pravá matka a já bych chtěla být jako Ty. Máš můj obdiv.
Evo, prosím Tě, ozvi se! Hrozně mi chybíš a potřebuju si s někým pořádně promluvit!
Mám tě moc ráda,
Líbám Tě,
Lili.

Eva se zarazila a automaticky si sáhla na svoje štíhlé břicho. Těhotná?! Ona je těhotná?!
V tu chvíli se celým domem rozlehl hysterický křik. Evě to bylo jedno. Smrtijedi si mohli dělat, co chtěli, a výlevy zlosti k tomu prostě patřily.
Do místnosti vtrhla paní Malfoyová. Eva se zadívala na její kulaté břicho a připadala si ještě hůř. Všechny kolem ní jsou těhotné. Zařvala ještě jednou a pořádně. Smrtijedi se začali sbíhat.
"Co se to tu děje?" zavrčel Lucius Malfoy na svou manželku, která jen pokrčila rameny, jako že neví.
"Vypadněte!" zasyčela Eva a z očí jí sršely blesky. "Hned!"
Lucius Malfoy se zatvářil dosti nevrle a přešel k Evě, která v ruce muchlala dopis. "Proč bych měl poslouchat někoho, jako jsi ty?!" zavrčel.
Eva ohrnula svůj ret a hrozivě se zadívala na Smrtijeda před sebou. "Říkám ti, abys vypadnul, Luciusi. Možná jsi ve službách Pána zla déle než já, ale nejsi lepší. Udělej, co říkám!"
"Ne!"
"Co se to tu děje?" zavrčel znuděně Severus Snape a pomalu přešel k nevrlým Smrtijedům.
"Vypadni, Srábku!" použila Eva oblíbenou Pobertovskou hlášku.
Severus jí nevěnoval žádnou pozornost a vytrhl rychlým pohybem dopis z její ruky. Ledabyle si ho přečetl a rysy ve tvářích mu ztvrdly. Nevěřícně se zadíval nejprve na Evu a potom se klidně obrátil na Luciuse.
"Běžte pryč, hned!" přikázal všem a mírně kývnul na Malfoye. Ten chvíli zůstal stát, ale poté postrčil svou čekající manželku a odešel pryč.
"Na tebe to platí taky, Srábku!" zopakovala roztřeseně Eva.
"Podívej ty huso, ani mě netěší, že si Lili začala s tím nafoukaným snobem, ani to, že s ním čeká jeho haranta, ale… Musíš se chovat normálně. Nesmíš tady dávat průchod svým emocím."
"Ty vůbec nevíš, o co jde! Netušíš, čím jsem si prošla!"
"Vlastní chybou, Evo! Máš na tom stejný podíl, jako Black," zavrčel znechuceně Severus.
"Chci pomstu, Severusi! Chci jí, potřebuju ji, jako potřebuju vzduch!"
"Lili se mstít nebudeš!"
"A ty mi nebudeš říkat, co mám dělat! Nejsi nic, Severusi! Oproti mně jsi nula! A teď… Vypadni z mého pokoje."
"To neuděláš, Evo!"
"Myslíš?" usmála se sladce a přiblížila se k němu co nejblíže. "Teď, vypadni," zašeptala a odtáhla se.
Severus Snape na ni chvíli zíral a potom jí hodil dopis k nohám a odešel.
Eva sebrala dopis ze země a kouzlem ho spálila. Ne, tenhle si neschová. To by byla její noční můra. Chtěla pomstu. Potřebovala ji. A tak nad tím začala přemýšlet.

"Cože?!" zopakovala Jenny a nevěřícně se zadívala na Siriuse. "Cože?!"
"Vezmi si mě, Jenny," navrhl znovu Sirius a pokusil se vzít Jenny znovu za ruku. Vytrhla se mu a odběhla od něj několik metrů.
"Ty mě žádáš o ruku? Zbláznil ses?!"
"Co šílíš, Jenny?"
"Ty ses zbláznil! Jsi normální blázen!"
"To není pravda já…"
"Jasně! Mohla jsem tušit, že ses vůbec nezměnil! Jde ti zase jen o sex a tímhle mě chceš získat! Ty jsi prostě… Bože, jak jsem ti mohla uvěřit?! Jsem husa! Vůbec jsem si tě neměla pouštět k tělu a…"
"Jenny, Jenny," šeptal Sirius.
"Pusť mě, Blacku!" snažila se mu znovu vytrhnout, když se k ní přiblížil a začal ji těšit a objímat.
"Jenny, uklidni se prosím. Já to myslím vážně, vezmi si mě!"
"Nebuď cvok, nevěřím ti!" začaly se jí hnát slzy do očí a uhýbala co nejvíce pohledem.
"Jenny, proč mi nevěříš? Miluju tě!"
"Nemiluješ!"
"Jenny, lásko, prosím tě… Věř mi. Jsi jediná holka, do které jsem se kdy zamiloval. Jediná holka, se kterou jsem se nechtěl jenom vyspat. Jsi jediná holka, se kterou chci strávit zbytek života. Jenny, prosím tě, věř mi. Miluju tě," šeptal jí.
"Ne, Ne-e, ne-emiluje-eš," koktala plačtivě Jenny a nechala se Siriusem obejmout a těšit. Brečela. Nevěděla, co si má myslet. Stála tu se Siriusem Blackem, který ji žádal o ruku. Jak má Pro Merlina věřit, že to není jen jeho další hra? Jak?!

Eva začala přecházet po pokoji a vymýšlela svoji pomstu. V hlavě se jí dokonale přehrával celý její život. Peklo v rodině, ambiciózní rodiče a prarodiče, její velká láska Sirius, její velké zklamání, nechtěné těhotenství, bolestivý potrat, vstup do služeb Pána zla, týrání Siriuse, jeho únik, Liliino těhotenství…
Zoufale se zasmála. Ano, je načase to uskutečnit. Už to trvá moc dlouho, míra trpělivosti přetekla a už jí je plná řeka. Všichni jsou tak šťastní, zatímco ona uvnitř 24 hodin denně trpí. Je načase, aby trpěli taky.
Otevřela dveře a z plných plic zaječela. "Candice!!!" čekala chvíli, dokud Smrtijedka poslušně nepřicupitala a nezeptala se, co Eva potřebuje.
"Řekni Robertu Diensovi, ať sem okamžitě přijde! Ale ať o tom jeho rodina neví. Řekni, že to spěchá!" vyslala Eva Smrtijedku se vzkazem pryč a sama začala přecházet znovu po pokoji.
Trvalo pár minut, když se ozvalo zaklepání a do místnosti vstoupil Robert Diens s úsměvem na rtech.
"Dnes ne, Roberte!" zarazila ho Eva, když se k ní pomalu začal plížit. "Je čas."
"Už?"
"Už?!" zopakovala nevěřícně. "Tohle všechno nestačilo? Chci se pomstít. A ty mi v tom musíš pomoc. Budu potřebovat hodně Smrtijedů, nesmíme je podcenit. Jsou sice slabší, dobří, ale nejsou hloupí! Musí nás být hodně."
"Jak to chceš provést?"
"Jednoduše. Dobro je totiž vždycky dobré. Proto udělají přesně to, co chci. A dopadne to přesně tak, jak budu chtít."
"Co mám pro to udělat já?"
"Ty nevíš, Roberte?"
Diens se zarazil a pozorně se zahleděl na Evu.
"Nezapomeň, Roberte. Já dostanu to, co chci, a ty dostaneš to, co chceš. A oba budeme spokojení," slíbila Eva a usmála se. "Tak co? Jsi se mnou nebo proti mně?"
Robert se zamyslel a chvíli nad tím přemýšlel. "Kdy to chceš udělat?"
Eva se zle usmála a přikývla na důkaz, že se rozhodl správně.

Když se Jenny uklidnila a přestala brečet, stále se mračila a nedůvěřivě hleděla na Siriuse.
"Pořád ti to nevěřím."
"Věříš, jen si to nechceš přiznat. Stejně jako to, že ke mně cítíš to samé, co já cítím k sobě."
"Ne, já tě nemiluju," stála si na svém.
"Miluješ. A vzít si mě chceš taky, vím to."
"Nic nevíš!" zaječela Jenny.
"Jenny, lásko, miluju tě a ty mě taky! Splň si své přání."
"Nikdy jsem si nic nepřála!"
"To není pravda a moc dobře to víš. Nikdy sis nepřála, abys mohla smazat to, cos udělala? To mi neříkej… Jenny, přání se neplní jen, když padají hvězdy. Samotné hvězdy jsou přání. No tak, Jenny… Dotkni se hvězd, splň si přání!"
Nevěděla, co na to říct. Dotknout se hvězd… Splnit si přání… Dokázala to vůbec?
"Mám strach, Blacku," zašeptala. "Mám hrozný strach, že když si dopřeju, aby se mi splnilo přání, všechno se to hrozně zkazí. Bojím se, co bude. Nechci zkazit náš vztah."
"Jenny, já tě miluju."
"Já tebe taky, Blacku. Taky tě miluju, ale nevím, jestli to jde, jestli můžeme…"
"Proč bychom nemohli? Jenny… Vezmi si mě."
"Blacku, já…"
"Ne počkej! Uděláme to jinak," navrhl a klekl si před blondýnkou. "Jenny Fellerová, nikdy jsem nepotkal někoho, jako jsi ty. Dřív jsem tohle říkal dívkám, abych je získal. Až s tebou jsem si však uvědomil, že bych tohle měl říkat jen jedné ženě a to té, kterou miluju. Tebe miluju, Jenny. Jenny? Vezmeš si mě, prosím?"
Jenny zavrtěla hlavou a pak se slzami v očích se zadívala na Siriuse. "Jasně, že jo, Blacku!" Usmála se a skočila mu do nastavené náruče.

Eva si vzala do ruky pergamen a brko. Namočila ho do inkoustu a pomalu začala psát dopis.

Milá Lili,
Tvoje dopisy mě velmi potěšily, a i když jsem neměla čas Ti odepsat, vždy mi rozjasnily den tím, že na mě myslíš. Já i to malé jsme v pořádku. Moc rádi bychom zase viděli tetičku Lili. Nechtěla by ses sejít třeba za týden u toho starého stromu v Londýně, kde jsme se vždy o prázdninách setkaly, abychom si probraly nové zážitky? Moc ráda, bych probrala celý ten rok, co jsme se neviděly. Možná by bylo lepší, kdyby se nás sešlo víc. Vezmi s sebou Jamese, Remuse, Červíčka, ale třeba i Siriuse a Jenny. Možná to bude znít divně, ale ráda uvidím otce svého dítěte a jeho novou přítelkyni. Ať Vás je co nejvíc, moc se na Vás těším!
Chybíš mi Lili a mám z Tebe a z Jamese velkou radost!
Těším se za týden,
Eva Louisová.

Eva se podepsala, potom dopis složila a dala do obálky, kterou zalepila pečetí. Je načase uskutečnit to, co už dlouho chtěla. Je načase zničit své bývalé přátele.
Usmála se, písknutím zavolala sovu a potom se jen dívala, jak mizí i s dopisem ve tmě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lisa Lisa | Web | 21. října 2013 v 20:00 | Reagovat

Milá Anytt* chcela by sm ti s veľkou úctou oznámiť, že JA SA ŤA BOJÍM! Ty ma chceš zabiť! Máš pravdu, toto fakt bolo husté a super!! Nevedela som, že Eva je až taký SADISTA, no ale potom čo urobila Siriovi sa ani nečudujem. Pobavila ma, že Jenny stále hovorí Siriovi Black, aj keď je teraz v podstate jeho snúbenica. Dúfam, že Severus určite urobí niečo pre jej záchranu. Ale len tak ma napadlo. Nežiarli náhodou Eva na Lily? Že Lily má decko a ona si ho dala zobrať. Lebo keď tam ešte spomenula Narcissu. Tak ja neviem neviem. Som zvedavá na ďalší diel.

PS: prepáč, že som dnes nepridala kapitolu, ale prišla návšteva a potom obsadila segra počítač. Ja som teraz na tablete. Takže tak :D

2 Rogue Rogue | Web | 22. října 2013 v 18:04 | Reagovat

Hm, Eva to fakt rozjíždí do krajností, to ji ale nemůže projít, že ne? Trochu se začínám bát o život Jenny - anebo snad Siriuse?
Každopádně mistrně napsaná kapitola, opravdu se pro mě posouvá na místo těch nejlepších co jsi v rámci této povídky napsala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama