20. Oslava

10. října 2013 v 20:42 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Další kapitola :) Tato je čistě oddechová, žádný zvrat, žádná důležitá chvíle, to hlavní teprve přijde v dalších kapitolách. A nebude to vůbec jednoduché napsat to, to mi věřte! Kapitolu věnuji svojí kamarádce Kačce za podporu. A jinak samozřejmě děkuji všem, kteří povídku čtou a komentují. Jste skvělí, bez vás bych neměla chuť pokračovat! ;)

Londýn zasypal krásný bílý sníh. Konečně přestalo pršet a lidé si mohli užít nadcházející zimy. Děti vyběhly do ulic a horlivě se koulovaly a i dospělí neodolali a přidali se k hrám. Alespoň tak tomu bylo ve světě mudlů. Kouzelnický svět na tom byl však jinak. Lidé stále bojovali za větší dobro a Smrtijedi toužili získat co největší moc.

Lili postavila na velký dřevěný vyřezávaný stůl dort ve tvaru Zlatonky a napíchala do něho osmnáct svíček. V mudlovském světě by to znamenalo začátek dospělosti, v tom jejich už to jeden rok dospělosti byl. Ačkoli v temné době nikdo neměl chuť ani čas slavit, Lili chtěla svému manželu udělat oslavu, na jakou nikdo nezapomene. Objednala mnoho láhví medoviny, koňaku, prvotřídních vín, ohnivou whiskey a máslové ležáky. Společně s paní Potterovou napekly mnoho dobrot a se skvělou organizační schopností Jenny vyzdobily jejich dům, ve kterém se oslava v okruhu rodinných přátel měla konat.


"Myslíte, že je dostatečně velký?" hodnotila kriticky Zlatonku Lili a pomocí ruky měřila její rozměry. "Možná jsme měly napéct větší."
"Nesmysl, Lili. I kdybychom všichni chtěli, tak se ten dort během dneška nesní!" namítla Jenny a pověsila další balonky. "Naopak si myslím, že těch balonků už je víc než dost na to, abychom se tu v nich začali brodit."
"Chci, aby oslava byla perfektní!" namítla Lili.
"To ti nikdo nezazlívá, miláčku," vložila se do debaty Hannach Potterová, která několik balonků vyfoukla a položila na stůl. "Ale nemusíme to přehánět. Myslím, že Jamie daleko víc ocení, když to bude skromná oslava, kde bude jeho manželka skvělou hostitelkou bez zbytečných stresů, jestli je všechno dokonalé."
Lili odklidila ze stolu balonky, na které se ještě jednou s nejistotou zadívala a podívala se na hodinky. Měla dost času na to, aby si zašla do koupelny a připravila se. Přesto však ještě přecházela po pokoji a hodnotila dopodrobna vše, co viděla.
"Padej do koupelny!" nařídila Jenny. "No co koukáš? Možná jsem trošku změkla, ale schopnosti a sekýrování bystrozorky mi pořád zůstalo!" dodala, když se Lili překvapeně zadívala, ale poté se odebrala připravit se.

"Hodně štěstí zdraví, hodně štěstí zdraví, hodně štěstí milý Jamesi, hodně štěstí zdraví!" dozpívali všichni oblíbenou písničku k narozeninám a sledovali, jak James sfoukává všech osmnáct svíček a Lili ho láskyplně líbá na rty. Sirius se natáhl pro chlebíček, ale Jenny ho pleskla přes ruku a radostně se zazubila.
"Nech to být, nejdřív oslavenec!"
"Ale já mám hlad!" namítl Sirius kňučivě, až to znělo jako psí nářek.
"No to máš blbý," zasmála se znova a uhnula jeho trestné ráně přes zadek.
"Ale ale, copak?"
"Zlobíš!" vytknul jí.
"Já? Já nikdy!" bránila se a zachichotala se. Ráda ho škádlila. Dokázal být tak předvídavý. Vždy věděla, co udělá a vždy se tomu vyhnula. Od jejich důvěrné chvíle uběhlo několik měsíců a jejich vztah byl lepší než kdy dřív. Věřila mu. Věřila mu jako nikomu. A věděla, že on věří jí. Cítila se s ním uvolněná, nemusela na nic myslet, nemusela být tou chladnou bystrozorkou, jakou byla předtím. To vše s ním zmizelo. Nemusela se strachovat, že by si něco zkusil. Nikdy to neudělal. Respektoval to, co mu řekla.
"Ty vždycky!" pokusil se jí plesknout ještě jednou, ale místo toho sejmul pozadí paní Potterové, která právě procházela kolem.
"Teda Siriusi, vím, že jsem ještě přitažlivá, ale tady před mým manželem!" pronesla škádlivě Hannach a Sirius koutkem oka viděl, jak se Jenny smíchy sesula na zem a dusí se v záchvatu.
"Promiňte, Hannach," omlouval se honem a přitom hrozil Jenny, které tím přivodil nový záchvat smíchu.
"Člověk by řekl, že když jim bylo už dávno sedmnáct, že dospějí," zavrtěla paní Potterová hlavou a s úsměvem políbila svého syna a předala mu dárek.

"Děkuju! Děkuju moc všem," pronesl James, když už mu všichni jeho přátelé popřáli a ze stolu pomalu začaly mizet chlebíčky i kousky dortu. "Moc to pro mě znamená."
Přitáhl si blíž k sobě Lili a políbil ji. "A děkuju tobě. Za tohle všechno. I když to nemuselo být. Muselo to dát hroznou práci."
"Neblázni, Jamesi. Pro tebe bych udělala cokoli."
Objal ji. "Miluji tě."
"Já vím," zasmála se, a když ji chtěl šťípnout, odtáhla mu ruku. "Já tebe taky."

Sirius si nabral velkou várku chlebíčků a přidal kousek dortu.
"Za chvíli budeš vypadat jak Peter," zhodnotil kamaráda Remus.
"Nech mě být," zamumlal s plnou pusou a urafl další kus.
Jenny se zasmála. "Prase."
"Hele Fellerová," schválně řekl její příjmení, čímž dal jasně najevo její označování jeho samotného, "Co takhle se taky najíst? Jsi jak tyčka."
"Pořád lepší tyčka, než-li kulička!" zasmála se a vzala mu z talíře jeden chlebíček.
"Ber si svoje!" bránil svou kořist Sirius a uličnicky se na ní zamračil.

Remus se díval na Jenny a už v ní neviděl tu dívku, kterou spatřil před necelým rokem. Byla mnohem přívětivější, nadšenější, veselejší. Už to nebyla ta dívka, do které se zamiloval. Už to nebyla jen kariéristka, nebyla taková, jakou obdivoval. Stala se přítelkyní. Takovou jakou byla Eva Louisová, která zmizela neznámo kam. A rozuměla si dokonce i se Siriusem. Možná až moc dobře.

Lili otevřela dveře a vpustila dovnitř Albuse Brumbála. Stačila ho obdařit svým vlídným způsobem, než se začal omlouvat za svoje zpoždění.
"Promiňte mi, Lili. Nebyla to z Bradavic snadná cesta. Není jednoduché řídit školu i Řád."
"To je pochopitelné, profesore," nemohla si zvyknout říkat mu jménem nebo příjmením. Odjakživa to pro ni byl profesor, stejně jako pro mnoho lidí. Jediná Jenny, která ho stejně jako ostatní velmi obdivovala, mu říkala jménem a dokonce si tykali. "Jamie, profesor Brumbál je tady!"
James se zvedl z křesla, kde se právě se svým otcem bavil o famfrpálu a podal ruku staršímu čaroději. "Moc rád Vás tu vidím."
"I já tebe, Jamesi. Mám na tebe prosbu, ale to až později. Nekažme si večer nedůležitými řečmi," zasmál se a nalil si medovinu. "Zdravím tě, Jenny," pozdravil blondýnku, která mu rovněž podala ruku.
"Ahoj Albusi, jaká byla cesta?"
"Příjemnější by snad byla, i kdybych použil střaskavé skvorejše," usmál se a sledoval její úsměv. Měla zdravější barvu a vypadala šťastná. Byl za to rád, vždy jí přál, aby měla hezký život. Některé věci nejdou odčinit, ale druhá šance by se dávat měla. V to vždy věřil.
"Zase nějaký Hagridův vynález?"
"Spíš nález. Bohužel pro něj a díkybohu pro nás je nikde nemůže objevit, tak jsme snad dočasně ušetřeni pokousání několika studentů."
Nálada se s příchodem Albuse Brumbála ještě více zlepšila. Jeho inteligentní smysl pro humor dodával party šťávu. Všichni se smáli nebo pochechtávali.

Remus Lupin seděl stranou od ostatních, ale poslouchal stejně jako oni výklad ředitele Bradavic. Moc rád by se vrátil zpět. Tam nebyly předsudky tolik, jako v tomhle zlém světě. Všiml si, že se Sirius odpojil od ostatních a zamířil k němu.
"Co tady tak sedíš, brácho?"
"Přemýšlím," odvětil z úsměvem a upil vína.
"Nad čím? Nad nesmrtelností chrousta?" zasmál se vlastnímu vtipu Sirius a poplácal kamaráda.
"Nad tebou a nad Jenny," vyvedl ho z omylu.
Sirius se zarazil a pohlédl z Remuse na Jenny a zase zpátky. "Proč zrovna na nás dva?"
"Protože je to tak zřejmé," usmál se znovu Náměsíčník. "Myslím to, co k ní cítíš," vysvětlil.
Black polkl. "Co… Co bych měl asi tak cítit?"
"Je to vidět, Siriusi. Je to vidět z toho, jak se jí dotýkáš, jak se k ní chováš, jak se s ní bavíš. Je to vidět z každého tvého úsměvu. No tak, Siriusi. Tohle není špatné. Je to lidské. Zamiloval ses do ní," konstatoval.
"Ne, to není pravda!"
"Tak si to přiznej. Jen se na ni podívej a řekni mi, co cítíš. Jen přátelství to asi nebude, viď?"
Sirius se podíval. Viděl krásnou blondýnku, která se smála a bavila se. Občas na něho mrkla a úsměv se jí rychle rozšířil. Takových ale v životě měl a k žádné necítil lásku. Tak proč zrovna k ní?
Remus jakoby vycítil, na co myslí, dodal: "Už nejsi na škole, Siriusi. Jsi dospělý a na lásku máš právo. Stárneš," zasmál se a napil se.
Sirius se znovu podíval na Jenny a naklonil hlavu na stranu. Byla krásná, to ano. Tak proč na ni posledních několik měsíců nikdy nic nezkusil? Protože chtěla být jenom kamarádka? To sotva. Nikdy mu nezáleželo na tom, co ženy chtěly. Nikdy. A když jen výjimečně některá z nich odmítla, snažil se, aby ji dobyl. A vždy se mu to povedlo během několika dní. S Jenny se však stáhnul. A na dlouho. Remus měl pravdu. Stárnul. A zamiloval se do ní.
"Měl bys s tím něco udělat, Siriusi. Děláš to přesně opačně. Většina puberťáků se bojí holky oslovit. Ty ses nebál, ale máš strach začít vztah jako dospělý muž."
"Asi máš pravdu," připustil.
Remus se hlasitě zasmál.
"Co je?" zeptal se pobouřeně Sirius.
"Nikdy bych nečekal, že budu radit Siriusi Blackovi ohledně holek!"

"Teď když už není takový rozruch, Jamesi, chtěl bych tě o něco poprosit."
"O cokoli profesore," souhlasil předem James.
"Ne, to neříkej. Nejdřív si mě vyslechni."
"Dobře," souhlasil.
"Chtěl bych si od tebe něco půjčit, Jamesi. Něco, co bych po tobě jinak nikdy nechtěl. Je to ale velmi důležité a nepřímo to souvisí s Řádem."
"O co jde? Pokud to souvisí s Řádem, tak udělám rozhodně vše, oč…"
"Musím si půjčit tvůj Neviditelný plášť."
James se zarazil. Ten plášť byl jeho dědictví, jeho všechno. Byla to ta nejdůležitější věc, kterou měl. V Bradavicích si s ním užil plno legrace společně s Poberty a jen nerad by se ho vzdával.
"Pořádně si to rozmysli, Jamesi," naléhal na něj Brumbál.
"Není co si rozmýšlet. Je váš."
Albus Brumbál se usmál. "Ano, je můj. Prozatím."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čtete povídku ITWWBHBWD?

Ano
Ne

Komentáře

1 K K | 10. října 2013 v 21:56 | Reagovat

Děkuju za věnování. To bylo samozřejmé, ráda Ti vždycky pomůžu :) Kapitola je opět úžasná, těším se na další :)

2 Rogue Rogue | Web | 16. října 2013 v 21:44 | Reagovat

Pěkná kapitola vlastně v porovnání s těmi minulými je velmi optimistická a oddechová - tak mě napadá, brzo budu mít narozky, kdo mi upeče dort jako zlatonku? Nepohrdnu ani camrálem :D
Ale u samotného konce mě zamrazilo... Brumbál si půjčuje plášť, už se to blíží...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama