18. Tajemství

30. září 2013 v 16:59 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Tak je tu další kapitola, tak nějak nevím, co bych k ní řekla :D Je to nejspíš jeden z těch větších zvratů, ale nadruhou stranu to není zas TAK MOC zásadní, ale určitou roli to určitě hraje. Kapitolu věnuji Rogue, za její krásné komentáře a vyjádření, je vidět, že povídku opravdu čte, takže moc děkuju za vše! :)
No a to je asi vše, užijte si čtení! ;)

"Promiň, brácho, ale spěchá to. Sirius se ztratil!"
Lili a James se na sebe podívali, jako kdyby se Remus Lupin zbláznil.
"Remusi, klid. Uklidni se, prosím. Pomalu nám řekni, co se stalo," poprosil James svého kamaráda.
"Nemohli bychom se nejdřív převléknout?" navrhla rusovláska a přitáhla si peřinu významně blíž k obličeji.
"Máš pravdu, lásko. Kdybyste dovolili," obrátil se James na Remuse a Jenny.
"Ale…," začal protestovat Remus, ale Jenny ho přerušila.
"Pojď, Reme."
Jakmile se za nimi zavřely dveře od ložnice, začali se novomanželé oblékat. Spěchali, oba dva.
"Co si o tom myslíš?" zeptala se Lili, když si přetahovala přes hlavu tričko.
"Že to nevěstí nic dobrého. Ať byl Sirius jakýkoli, nikdy se neztratil. Ani když byl přes noc s nějakou dívkou. Vždy se vrátil a především o sobě dal vždy včas vědět."


Remus netrpělivě chodil po nově zařízeném obýváku, zatímco Jenny seděla na sedačce a vyrovnaně si prohlížela prostředí kolem sebe. Uvnitř se však cítila vyděšená. Jestli se Siriusovi něco stalo, navždy si bude vyčítat to, co mu předchozího dne řekla. Navždy. Neměla na něho být tak hrubá. Neměla být, pro Merlina, tak upřímná!
"Tak jsme tady. Reme, prosím tě, uklidni se!"
"Jenny, řekni nám, co se stalo," obrátila se Lili na přítelkyni, od které se, jak doufala, dozví víc.
"Dnes ráno na poradě v hlavním sídle Fénixova řádu přišel George Ingel s tím, že včera pozdě večer viděl nějaké čaroděje, kteří omračovali mladého muže velmi podobného Siriusovi. Když se prý šel podívat blíž, nic tam nebylo. Já a Remus jsme se šli podívat do Siriusova bytu, abychom to ověřili. Nebyl dneska ani na poradě a…," Remus však skočil Jenny do řeči.
"Peter tam taky nebyl! Pro Merlina!"
"Remusi, klid," překřikla ho Jenny. "Červíček je u matky. Jak jsem řekla, Sirius dneska nebyl ani na poradě a v bytě jsme ho taky nenašli. Nerušili bychom vás, kdyby Georgeovo podezření nebylo tak vážné. Sirius není nikde k nalezení, nikde. Hledá ho dobrá polovina Řádu."
Lili a James se na sebe unaveně podívali. Kouzlo, které ještě před chvílí pociťovali, zmizelo. Vrátila je tvrdá realita.
"Jestli je to pravda a Smrtijedi opravdu Siriuse mají, musíme udělat vše pro to, abychom ho dostali zpátky," prohlásil James. "Přemístíme se do hlavního sídla a tam se poradíme s ostatními, co dál."

Červíček přinesl matce dýňovou šťávu a zanechal ji v křesle, jak pletla. Sám zamířil do malé kuchyňky a tam se sesunul na zem a začal plakat. Ptal se sám sebe, co to provedl. Co když to zjistí jeho Mistr? Co když zabije jeho matku i jeho?

Lili, James, Jenny a Remus dorazili do sídla Fénixova řádu, kde se několik desítek lidí sklánělo nad plány. Po chvíli uslyšeli další prasknutí a uviděli uslzená očka svého dalšího nejlepšího přítele.
"Petere!" Remus malého zavalitého chlapce objal a na tváři mu byla vidět úleva z toho, že kamaráda vidí. O jednu starost méně.
"Tak co máme?" zeptal se James a zahleděl se také do plánů.
"Bohužel nemáme žádné přesné podezření, kde by Siriuse Smrtijedi mohli mít. Vlastně nemáme nic. Vrátil jsem se na to místo, ale tam není ani stopa," oznámil mu George a zklamaně svěsil hlavu.
Ozvalo se další prásknutí. Nikdo ho nevnímal, všichni byli příliš zaměstnaní. "Ahoj lidi," ozval se hlas, který si tak dlouho přáli slyšet.
Všichni se otočili a spatřili strhaného Siriuse Blacka, který se na ně zubil, jako kdyby byl právě vytržen ze spárů smrti.
"Siriusi!" vykřikla Lili a objala svého kamaráda, až málem oba ztratili rovnováhu.
"Počkej, povalíš mě!" bránil se zbědovaný Tichošlápek, který se zapotácel a jen málem neupadl na zem i s Lili.
"Kde jsi byl?! Měli jsme o tebe takový strach!" pronesla vyčítavým tónem rusovláska a několik lidí bručelo na souhlas. James se mračil, Remus si Tichošlápka prohlížel s podezřívavým výrazem ve tváři a Peter se tvářil úlevně a přesto nejistě a vystrašeně.
"Já…," zarazil se Sirius a vzpomněl na hrůzy prožité během posledních čtyřiadvaceti hodin. Najednou nevěděl, co má říct. Když řekne pravdu, zemře, ale všichni se dozví, co se z Evy stalo a kde mají Smrtijedi a Pán zla hlavní sídlo. Když bude lhát, zůstane žít, ale polovina Řádu ne-li víc ho budou považovat za sobce, který jim jen přiděluje práci.
Touha po životě zvítězila nad pravdou a Sirius poprvé za svůj život svým přátelům zalhal. "Byl jsem v noci s jednou z těch družiček. Trochu jsem to přehnal s tím pitím, tím šampaňským, no a skončil jsem v jednom příkopě. Celkem nic mi není," cítil se ovšem hrozně. Únava začínala dělat své a on zatoužil po svém bytě a teplé posteli. Věděl, že nic z toho se neuskuteční, protože si ho teď pěkně podají.
Lidé se tvářili všemožně, mumlali si pro sebe, ale jinak se moc nevyjadřovali. Lili se od Siriuse odtáhla a ustoupila do značné vzdálenosti, aby si ho prohlédla. Remus nevěřícně zavrtěl hlavou, James se smutně díval na svého nejlepšího přítele. Sirius cítil zklamání ve všech tvářích. Ve všech, kromě jedné.
"Děláš si srandu, Blacku?!" ozvalo se z předních řad a Sirius měl tak možnost podívat se do tváře blondýnce, která s rukama v bok a s blesky v očích na něj zírala. "My se tu o tebe doslova klepeme strachy, hledáme tě po všech Merlinech, málem jsme vyhlásili pátrání a ty sis užíval s nějakou cuchtou?!"
Ač Sirius pocítil radost a lehké dojetí z toho, že se o něho jeho přátelé báli, věděl, že aby skočili na jeho lež, musí lhát dál. A musí hrát přesvědčivě. "Nevím, proč tak vyšiluješ. Je normální, že po svatbě se druhý den do práce nedostaví víc lidí, kvůli tak přirozené věci jako je sex. Navíc, tak dlouho jsem pryč nebyl, nemuseli jste hnedka zbořit celý kouzelnický svět."
"Ty se mi snad zdáš! Ano, je to normální v mudlovském světě, ale ne v našem. V naší práci si něco takového dovolit nemůžeš, Blacku! Riskujeme životy a ty to ohrožuješ. Sakra," vyprskla Jenny a hněvivě hleděla na Siriuse, kterému se ve tváři udělal bojový výraz. "Víš, nejvíc mě štve, že jsem si dělala výčitky, kvůli tomu, co jsem ti včera řekla. Litovala jsem toho a myslela si, že už tě nikdy neuvidím a budu za to moct já! Teď jsi mi ale zase dokázal, že jsem měla pravdu. Vlastně neměla. Ty jsi ještě daleko horší! Vůbec nechápu, k čemu Řádu vůbec jsi…," Jenny zavrtěla nevěřícně hlavou a hlučně se přemístila.
Siriuse to zasáhlo víc, než by kdy přiznal. Bojový výraz se mu vytratil z tváře a nahradil ho utrápený znavený výraz. Zahleděl se na své přátele a viděl v jejich tvářích smutek. Chtěl něco říct, ale jejich gesta ho donutily mlčet. James objal Lili kolem pasu, zavrtěl hlavou a společně se svojí novomanželkou se přemístil. Remus sklopil oči a pomalu stejně jako ostatní členové Fénixova řádu se vrátil zpět do práce. Červíček se na něj nervózně zasmál. Sirius mu opětoval smutný pohled a přemístil se domů.

Plácnul sebou na postel a zavřel unavené oči. Zmáhala ho únava. Přesto se donutil vstát a zamířil do koupelny, kde hodil špinavé oblečení na zem a nahý vstoupil do sprchy, kde na svoje roztřesené tělo pouštěl horké proudy vody. Slastně si užíval tu relaxující chvilku.
Když vyšel z koupelny, zamířil rovnou do postele. Lehnul si a téměř okamžitě usnul.

Jenny rozčileně nakopla plechovku, která se válela po ulici. Nemohla domů, potřebovala se uklidnit a k tomu jí nejvíc pomáhalo to, že chodila. Nevěděla, co to s ní je. Dřív by se s takovým floutkem, jako byl Sirius Black, vůbec nebavila. Nechápala se. Vytočil ji nadmíru. Toužila vykřičet se a říct mu, co si o něm myslí. Měla ovšem takový podezřívavý dojem, že pak by mu naprosto vyčerpaná a zhroucená padla do náruče a nechala ho, aby si s ní dělal, co chtěl. Proto se na sebe zlobila ještě víc. Opovrhovala jím a zároveň ji přitahoval. Zdravý rozum ji však nutil držet si od něj odstup, ale nebylo to vůbec jednoduché.
Vzteky nakopla kamínek, který jí stál v cestě, a zhluboka se nadechla. Dokázal ji vytočit jako ještě nikdo jiný.

Sirius se probudil a vzpomněl si na vše, co se posledních čtyřiadvacet hodin stalo. Vybavil si Evu, jak před ním stála, zlá a krutá. Slušelo jí to. Byla však úplně jiná, než ve škole. Byla jiná než ta dívka, se kterou byl onu noc v Astronomické věži. Byla jiná, než tu noc, co jsem jí udělal dítě, pomyslel si Sirius. Stále se mu to míhalo hlavou. Mohl být tátou. Ale není. Cítil úlevu i smutek. Smutek byl spojený nejen s dítětem, ale i s Evou. A stále mu nešlo na rozum, jak se odtamtud mohl dostat ven. Znovu se mu to vše promítlo hlavou.

"Tak, a teď ten zbytek. Doufám, že nepočítáš s klidnou smrtí, že ne, Siriusi?" zeptala se s ohnivou jiskrou v očích Eva.
Nepočítám, pomyslel si Sirius a připravil se na nejhorší.
Někdo zaklepal na dveře a Eva zlostně vyštěkla. Toto byla její chvíle, její pomsta. Nikdo ji nesměl rušit. Sama došla ke dveřím a otevřela je. Chvíli s kýmsi hovořila a poté se znechuceně obrátila na Siriuse a dva Smrtijedy.
"Náš Mistr s námi chce mluvit, Severusi a Candice," obrátila se k Siriusovi a zašklebila se. "Věř mi, že na rozdíl od tebe tě opouštím jen velmi nerada. Ale neboj, jen co se vrátím od Pána zla, budu se ti zase pěkně věnovat. Nikam neutečeš," zadívala se do míst, kde měla být pouta a místo nich viděla krvavé stopy. "Toho se nebojím."
Sirius viděl, jak se za Smrtijedy zaklaply dveře a oddechl si. Pár minut navíc. Po chvilce, jako kdyby pouta povolila a on mohl zase volně hýbat končetinami. Bolely ho ruce i nohy, strašně. Pokusil se postavit, ale nešlo mu to. Doplazil se tedy ke dveřím, klekl si na kolena a zatáhl za kliku. Dveře povolily a umožnily mu vyjít z místnosti. Na zemi spatřil svoji hůlku, která jakoby čekala přímo na něj. Sebral ji a zamířil pomalu k hlavním dveřím.
Vylezl ven do sychravého podzimního prostředí. Vítr mu ihned ošlehl tváře a pocítil zimu. Na řasách se mu usazovaly drobné vločky. Když už byl dost daleko na to, aby se mohl přemístit, uslyšel ječivý, zoufalý a nenávistný dívčí výkřik. Poté se přemístil.

Nevěděl, kdo mu uvolnil končetiny, ale v duchu mu za to děkoval. Nikoho nespatřil, dotyčný musel být buď neviditelný, nebo velmi malý. Díky němu však žil. Unikl pomstě, která na něj číhala, a žil. Tušil, že to není konec. Eva ho bude chtít zabít stůj co stůj.
Ze všech věcí, které mu té noci řekla, ho udivila a vystrašila jen jedna. Dítě by překousl, nějak by to zvládl i za cenu, že si zničí život. To s Jenny ho ale překvapilo. Nečekal to. Pokud to nebyla lež, tak Jenny skrývala strašné tajemství.

Peter se rozklepaně přiblížil k Pánovi zla. Na zemi před ním klečely tři osoby. Candice se klepala a po tvářích jí stékaly slzy. Severus Snape se netvářil nijak, prostě přijal svůj trest. Eva měla ve tváři výraz, který snad nikdy nechtěl spatřit. Směsice úcty k Pánovi zla, pokory a hanby z úniku vězně a hlavně vztek, žal a nenávist z toho, že ten vězeň byl právě Sirius Black. Všichni tři byli potrestáni, i když to na první pohled nebylo vidět. Získali největší trest, trpěli uvnitř.
Peter se podíval kolem sebe a spatřil svoji matku, která byla v bezvědomí. Vypískl zděšením, ale ihned zmlkl, když Pán zla hrozivě zasyčel. Bál se. Šíleně se bál o svou matku i o sebe.
"Vítám tě, Červíčku," promluvil na chlapce Pán zla. "Jestlipak víš, že tvůj velmi dobrý přítel unikl z našeho domu? Podle všech důkazů mu v tom pomohla nějaká krysa, a to doslova. Nechtěl bys nám něco říct?" zeptal se úlisně.
Červíček se rozplakal a třásl se.
"Ne?" pokračoval Lord Voldemort. "Nevadí," mávl hůlkou a probudil k životu paní Pettigrewovou.
"Petere…," zašeptala žena a natáhla k němu ruku.
"Jak dojemné," zašeptal Pán zla a hrozivě se usmál. "Crucio!"
"Matko!" vykřikl Peter a schoulil se u kroutícího a posléze nehybného těla poslední členky jeho rodiny. Slyšel, jak se jeho Mistr hrozivě směje.
Neměl to dělat, neměl proniknout do místnosti jako krysa. Neměl nechat zmizet Siriusova pouta a nechat ho tak utéct. Jeho matka teď za to zaplatí, umučí ji!
"Už nikdy se mi nestav do cesty, Červíčku. Nikdy, mohlo by to dopadnout mnohem hůř," pohrozil mu Pán, kopl do obličeje vzlykající paní Pettigrewovou a obrátil se na tři klečící Smrtijedy. "A vy to napravte."

U dveří Siriusova bytu zazvonil zvonek. Sirius vytáhl hůlku a zeptal se, kdo je. Čekalo ho velké překvapení. Hledal otázku, kterou by osobě za dveřmi položil a nakonec ji našel.
"Jakou otázku jsem položil, než jsem poprvé spatřil Jenny Fellerovou?"
"Kdo je sakra Jenny?!" odpověděla osoba a Sirius otevřel dveře.
Blondýnka vstoupila dovnitř a v ruce také třímala hůlku. "Jakou věc našel Sirius Black v pokoji Hlavního sídla Fénixova Řádu, když jsme se spolu v den zkoušky šatů pohádali?"
"Prstýnek," odpověděl stejně pohotově Sirius a dal hůlku dolů. Jenny učinila to samé a sundala si promočený kabát.
"Co tě sem přivádí?"
"Ty mě sem přivádíš, Blacku. Rozhodla jsem se, že z tebe dostanu, kde jsi to byl. Nevěřím ti totiž ani slovo."
"Mohla sis ušetřit cestu, neřeknu ti to."
"Takže začínáš mít tajemství, ano? To není dobré v této době, Blacku. Lidé by ti už nemuseli začít věřit."
Sirius přeslechl poslední část a zaměřil se na slovo Tajemství. "Když jsme u těch tajemství, také jedno máš. A dost hrozné, viď?"
Jenny se zarazila. "O čem to mluvíš?"
"Mluvím o tom, proč jsi vlastně vstoupila do Řádu."
"Abych pomstila vraždu svojí matky. Abych zabránila zlu postupovat vpřed!"
Sirius se zasmál. "Moc dobře víš, že to není pravda. Do Řádu si vstoupila proto, že si se chtěla očistit."
Jenny zbledla a zhluboka dýchala.
"Do Řádu si vstoupila proto, milá Jenny, protože si zabila člověka. A ne jednoho viď?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čtete povídku ITWWBHBWD?

Ano
Ne

Komentáře

1 A. A. | 30. září 2013 v 18:23 | Reagovat

nový díl, yeeeah! já tě obdivuju,že máš pořád nápady,jak pokračovat a  nepustilo tě to..ten konec?!

2 Rogue Rogue | Web | 30. září 2013 v 19:16 | Reagovat

Jé, moc ti děkuji za věnování, tahle povídka se čte velmi pěkně ;) Potěšilo mě to.
Malinko pochybuju, že by Sirius neprozradil co se stalo i za cenu vlastní smrti "Radši zemřít než zradit přátelé...", ale co každý si povídky upravujeme po svém a kdo ví, jak by se člověk zachoval tváří v tvář smrti.
Že Jenny nebude lilie jsem tušila, teď jsem zvědavá na objasnění těch - vražd nejspíše...?
A Petr se nečekaně projevil jako charakter - no nejspíš taky naposledy... :-(

3 K K | 1. října 2013 v 15:43 | Reagovat

Další překvapení, jsem zvědavá, kam až se bude příběh vyvíjet a jak nakonec dopadne. Strašně mě bavíš! Je to super, pokračuj! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama