17. Neporušitelný slib

17. září 2013 v 20:50 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Tak, nechala jsem Vás chvíli napjaté, abyste nevěděli hned, co se se Siriusem stalo. Musím říct, že tuto kapitolu jsem plánovala od samého začátku a postupem času jsem to v myšlenkách vylepšovala. No a nakonec i když jsem kapitolu psala :) Jenom bych chtěla upozornit, že scénka na začátku ohledně kouření - do kouzelnického světa se to moc nehodí, ale do prostředí, ve kterém se děj momentálně nachází, skvěle. Úplně jsem si při psaní představovala, jak by to vypadalo v reálu a šíleně se mi to líbilo! Proto jsem to zapojila i do kouzelnického světa.
Kapitolu věnuji všem, kdo jí čtou - pokud jí teda ještě někdo čte. Celkem jsem si na ní mákla, doufám, že budete spokojení. Jinak pokud ještě někdo nečetl předešlou kapitolu, tak ji najdete ZDE a nejnovější songfic se nachází TADY.
Hezké čtení a prosím o vaše komentáře a vyjádření!


Vítr se zvedal a byl stále silnější a silnější. Burácel do oken, až málem rozbil skla, která se nebezpečně třásla a čekala, až je silnější vlna větru roztříští na tisíce malých kousků. Z opadavých stromů padalo listí a na zemi tvořilo velký pestrobarevný povlak. Občas mrholilo a drsné malé kapičky deště a ostré vločky prvního zimního sněhu se mísily a pokrývaly podzimní spadané listí. Čím dál hlasitěji se ozýval kvílivý zvuk meluzíny, který rval uši, a slabé stromky se nebezpečně kymácely do všech stran v poryvech chladného pozdně říjnového větru.
Zahrada byla neupravená a neudržovaná. Spadané listí se usazovalo v okapech a na střeše domu nebo se přilepilo na špinavá neumytá okna, která byla zevnitř občas začouzená od hořícího krbu. Okenní rámy byly popraskané a některé okno se občas větrem otevřelo a hlasitě do rámů třískalo. Dům vypadal neobydlený. Alespoň pro ty, kteří ho viděli. Ti se však jeho vzhledem vůbec nezabývali.

Rozrazily se dveře a z domu vyběhla žena okolo dvaceti let. Neměla na sobě nic kromě černého dlouhého hábitu. Vítr jí okamžitě ošlehal tváře a dal jim červený nádech. Kapičky deště i drobné vločky sněhu ji štípaly do očí a nutily ji přivírat je. Žena jakoby však vůbec nevnímala počasí kolem sebe, doběhla k vzdálenému stromu, opřela si ruce o kolena a hlasitě se začala dávit. Na čele se jí udělal pot, jak se horlivě snažila vyprázdnit si svůj žaludek, který byl jako na vodě. Po chvíli se napřímila, opřela se o strom a hlasitě oddechovala. Rozhlédla se, zda není nikdo poblíž, a poté vytáhla z malé krabičky cigaretu a kouzlem ji zapálila. Ostatní Smrtijedi by to nepochopili a neschvalovali. Žena pocházela ze smíšené rodiny a už v dobách puberty si vypěstovala na cigaretách závislost. Věděla, že by neměla kouřit, aby se jí neudělalo ještě víc špatně, ale potřebovala se uklidnit. Byla nová. Nebyla zvyklá na to, co se dělo za dveřmi domu, a výslech čtyř osob, který právě s několika dalšími Smrtijedy absolvovala, ji vyvedl z míry.
Přemýšlela nad tím, kdy si asi zvykne. Věděla, že to nebude procházka růžovou zahradou, ale do služeb Pána zla vstoupila dobrovolně. To, co viděla, jí ale otřáslo. Dokouřila cigaretu a kouzlem ji nechala zmizet. Zadívala se do krabičky a spočítala zbylé cigarety. Deset. Bude je potřebovat, noc je ještě mladá. Sáhla ještě pro jednu a přinutila se myslet na to, co ji ještě čeká. Výslech Siriuse Blacka se zdál podle mnohých Smrtijedů nejpikantnější. Musela se na něj po psychické stránce připravit. Nechtěla, aby byla slabá. Nemohla svoji slabost vystavit na odiv ostatním. Mysleli by, že není dostatečně dobrá na to, aby patřila do jejich řad.
Dokouřila, zhluboka se nadechla a zamířila ke dveřím domu.

Sirius Black se probudil s tupou bolestí hlavy. Nevěděl, kde je. Neměl tušení, kde leží. Jediné, co si vybavoval, byla spousta skleniček šampaňského a silná rána do hlavy. Instinktivně si ohmatal hlavu spoutanýma rukama, ale ránu ani bouli nikde nenašel. Kouzlo. Otevřel oči a rozhlédl se po místnosti. Stál v ní pouze stolek se skleničkou a Ohnivou Whiskey v láhvi. Stoleček měl i šuplík, který byl opatřený bezpečnostním zámkem. Samotná místnost byla kamenná, stoprocentně zvukotěsná a chladná. Krb byl vyhaslý, bez dřeva.
Sirius se otřásl a čekal, kdy někdo přijde. Na rukách i nohách ucítil neviditelná pouta, která se mu při každém pohybu zařezávala do masa a tvořila krvavé kruhy na zápěstích a kotnících. Pokusil se posadit a po značné námaze a silné bolesti hlavy se mu to podařilo.
Nemusel čekat dlouho a dveře se otevřely.
Chvíli viděl jen tmavou postavu v tmavě modrém elegantním hábitu a podle křivek si uvědomil, že je to žena. Po chvíli vyšla ze tmy a odhalila tak i svůj obličej. Sirius zalapal po dechu. Žena měla dlouhé hnědé vlasy, které jí splývaly až na záda. Bezbarvý lesk na rty dodal jejím krásným rtům neodolatelnou záři. Její jemná pleť měla nádech make-upu. Její oči byly nejvíc upoutávající. Zdobily je dvě černé linky, nahoře a dole. Řasy měla vytáhlé až k obočí, dokonale oddělené a černé jako uhel. Její oči byly drsné, chladné a plné zadostiučiní.
Smrtijedka byla nádherná. Ale bohužel i dokonale známá.
"Ahoj Siriusi," pozdravila sladkým a přitom chladným hlasem a její ústa stvořila ledový, vychytralý úsměv.

Sirius zůstal v ohromení zírat na onu proměnu, kterou právě uviděl. Přitahovala ho, děsně moc. Na druhou stranu ho však odpuzovala. To, co nedávno tak chtěl a co dostal, mu nepřipadalo už tak žádoucí. Sirius Black byl otřesen tím, co před sebou viděl. Ale hlavně tím, koho před sebou vidět.
"Evo…," zašeptal v neuvěření a stále na svou bývalou spolužačku a dívku, se kterou se kdysi vyspal, hleděl.
Eva Louisová se ještě víc usmála a přistoupila blíž k Tichošlápkovi. "Překvapení, viď? Myslím, že jsi rozhodně nečekal, že na mě narazíš právě tady. Vítej v sídle Pána zla, Siriusi. Doufám, že jsi poctěn tím, že tady můžeš strávit poslední chvíle svého života," pronesla Eva sladce a začala pomalým loudavým krokem chodit po místnosti.
"Evo, co… Jak… Proč?" koktal Sirius a nemohl ze sebe vydat kloudné slovo. Nedokázal to. Jen na ní hleděl a nevěřícně kýval hlavou.
"Divím se, že se na mě pamatuješ, Siriusi. Jeden by řekl, že po tom, co si se mnou tak zametl, si nebudeš pamatovat vůbec nic. Celkem mi to i lichotí," ušklíbla se Eva a zadívala se na svoji bývalou lásku. "Určitě se chceš zeptat na spoustu věcí. Prosím, zachovám se velkoryse a odpovím ti na ně. Rozhodně budu velkorysejší, než si kdy býval ty."
Sirius na ni zíral neschopen slova. Po chvíli se však přece jen vzpamatoval a odhodlal se. "Co tady děláš, Evo? Zajali tě?"
Eva se zvonivě zasmála a zadívala se na Siriuse, jako kdyby se pomátl. "Ne, Siriusi. Jsem tady dobrovolně, z vlastní vůle. Stejně jako jsem dobrovolně šla s tebou do postele. I když přímo v posteli jsme nebyli, viď? Ne, ne. Jsem tady proto, že jinou možnost jsem neměla, tahle byla jediná a navíc ideální."
"Co to povídáš? Mohla si dostudovat! Prarodiče by se o bratra jistě postarali a ty si zatím mohla dál být v Bradavicích!"
Eva se zatvářila, jako kdyby spolkla citron. "No jistě, ty o ničem nevíš. Smrt mých rodičů nebyla jediným důvodem, proč jsem odjela, Siriusi. Ne. Tím druhým důvodem jsi byl ty."
Sirius zalapal po dechu. Nečekal, že by některá z dívek, se kterou kdy něco měl, odjela domů kvůli němu.
"Ano, Siriusi. Kvůli tobě. Zatímco ty si mě využil a dál sis užíval s jinými, já si prožila pravé peklo. Víš, jaké to je zjistit, že kluk, který se mnou jenom zametl a opustil mě, mi navíc udělal i dítě? Víš, jaké to bylo zjistit, že jsem těhotná?!" Z Eviných očí sršely blesky. Nenávistně se dívala na Siriuse a pohledem ho zabíjela. "Netušíš. Chtěla jsem si to dítě nechat. Chtěla jsem si ho nechat, udělat zkoušky OVCE a pak se o něj sama postarat, nepotřebovala jsem tě. Bojovala jsem za to, aby to dítě žilo! Pohádala jsem se s matkou a než jsme se stačily usmířit, zabili ji. A já jsem se náhle nestala jen matkou svého vlastního dítěte, ale také náhradní matkou mého jedenáctiletého bratra! A za zadkem jsem měla mít svoje prarodiče. Bylo to k nevydržení. Pořád jsem podle nich něco dělala špatně, byla jsem neschopná. Byla jsem coura, která si nechala udělat dítě a neuměla nikdy nic zařídit. A přesně takhle to viděla i moje matka, když se to dozvěděla. Zůstala jsem naprosto sama. Nenáviděla jsem je! Nenáviděla jsem svoje prarodiče, svého bratra. Nenáviděla jsem tebe. A ze všeho nejvíc jsem nenáviděla svoje dítě, za které jsem předtím tolik bojovala."
Sirius zůstal ohromeně stát. Už po několikáté během té noci nebyl schopný říct jediné slovo.
"Chtěla jsem je všechny zabít," pokračovala Eva. "Aby zmizeli, netrápili mě a já mohla znovu žít. Dítě, které ve mně rostlo, jsem nenáviděla! Způsobilo mi tolik bolesti a utrpení. Stejně jako jeho otec. Nechtěla jsem, aby žilo. Nechtěla jsem mít s tebou už nic společného. Nahromadila se ve mně taková zlost a sžíralo mě takové zlo, že jsem nebyla schopná nic jiného už vnímat. Pro mě už dobro neexistovalo. Moji prarodiče, ač se považovali za dobré, pro mě byli zlem. Chtěla jsem, aby umřeli. Já jsem chtěla umřít. Až jednoho večera jsem přišla na to, jak to vyřešit. Zašla jsem tam, kde se podle klepů, které školou kolovaly, Smrtijedi scházeli. Nenašla jsem je, ale hostinský z jedné hospody nedaleko onoho místa mi poradil, že nějací moc divní lidé se schází asi jen tři míle odtamtud v lese. Zašla jsem tam a našla je. Dovedli mě k Pánovi zla, k jedinému, který mě mohl zbavit trápení a přijmout mě mezi sebe. Udělal ze mě něco, někoho, kým jsem nikdy nebyla. Udělal ze mě konečně lidskou bytost a zbavil mě všech mých starostí."
Sirius se nemohl stále vzpamatovat z informace, že má dítě. Když se však zadíval na Evinu krásnou postavu, probudil se. Dítě už musí být na světě.
"Můžu vidět svoje dítě?" zeptal se a čekal.
Eva se hystericky zasmála. "Ty bys chtěl vidět svoje dítě? Na to už je trochu pozdě, Siriusi. Pán zla mě ho zbavil. Zabil ho ještě, když byl ve mně. A já v tu chvíli, v tu strašnou chvíli pocítila nevýslovnou úlevu. Zbavila jsem se všeho, co mě s tebou spojovalo. Zbavilo mě to toho, kvůli čemu jsem trpěla. Ty bys chtěl vidět svoje dítě? Ty, který vždy nestál o nic jiného než o sex? Jsi horší, než si myslíš, Siriusi. Nedokážeš být dobrý, ale nejsi ani čisté zlo."
Eva přešla ke stolku se sklenkou a Ohnivou whiskey a nalila si. Upila, olízla si rty a hněvivýma zlýma očima se zadívala na Siriuse.
"Co se stalo s tvým bratrem?"
"Pán zla je příliš milostivý, než aby ho zabil. Nechtěl plýtvat drahocennou kouzelnickou krví. Už tak měl zlost, že musel zabít jednoho kouzelníka, ze kterého by mohl vzniknout další jeho následník. Mého bratra však ušetřil a poslal ho učit se od nejlepších Smrtijedů, které zde máme. Nebyli nadšení, nedivím se, ale poslechli. Za tu dobu se v něm nashromáždilo tolik zla, jako jsem ještě nikdy neviděla. Kromě sebe."
"Evo, ty přece nevěříš v zlo," prosil Sirius zoufale. "Jsi dobrá!"
Eva si odfrkla a dopila sklenku, aby ji mohla znovu naplnit. "Dobrá! Dobro neexistuje, Siriusi. A neexistuje ani zlo. Existuje jen moc. Z naší strany jsme my ti dobří a vy ti zlí, vy, kteří nám kazíte plány na lepší svět. Z vaší strany jsme my zlo a vy dobro. Proto zlo ani dobro neexistuje, jen moc. A my teď moc máme. Já mám teď moc. A konečně stojím nad tebou a ty jsi naprosto na dně," zasmála se zle.
"Evo, pro Merlina! A co láska? Na tu už taky nevěříš?"
Eva Louisová se ušklíbla a skelným pohledem probodávala svého vězně. "Ty, Siriusi Blacku, o lásce nic neříkej. Sám v ní nevěříš."
Sirius si pomyslel, že během čtyřiadvaceti hodin mu tohle řekla už druhá dívka. Rozdíl mezi ní a Evou byl však víc než patrný. Eva mu podlehla, milovala ho, nenáviděla ho a oslovovala ho jedině "Siriusi". Jenny byla pravým opakem - nepodlehla mu, nemilovala ho, nechovala k němu nenávist a byl to pro ni pouze prašivý "Black".
Eva jakoby mu četla myšlenky, se zasmála. "Copak? Jenny ti to řekla taky? Musím ti něco přiznat, Siriusi. Měl jsi pravdu. Láska neexistuje. Dřív jsem si myslela, že tě miluju, a milovala jsem, ale nebyla to láska. Nikdy to není láska. Tys mě nemiloval. Nikdy se dva lidé nemilují natolik stejně, aby z toho vznikla láska. Nikdy. Nikdy to nikdo nedokáže."
Sirius dělal, že přeslechl část o lásce, a zeptal se na otázku, která ho nejvíce zaujala. "Odkud víš o Jenny?"
"My víme všechno. Právě tohle je ta moc. Jenny Fellerová je pozoruhodně nadaná čarodějka, to ano. Naše řady by mohla rozšířit. A taky není hloupá, protože ti nepodlehla jako mnoho jiných žen. Už ale taky není tak silná. Poslední dobou u ní převládají city a touha být jako ostatní. Už se nesoustřeďuje tolik jako předtím. Koluje o ní pěkná pověst, ano. Čarodějka, které se bojí všichni Smrtijedi. Přiznám, že nám udělala v řadách trochu průvan, když zabila nebo zmrzačila tolik našich lidí. Ona ale bez poskvrny taky není."
Uvězněný muž se zarazil a ztuhnul. Eva jasně viděla na jeho tváři zvědavost. "Co tím myslíš?" zeptal se.
"Copak ty to nevíš? Nevíš skutečný důvod toho, proč vstoupila do Řádu a tak razantně bojuje proti Pánovi zla? Dobrá, řeknu ti to, Siriusi, ale nadšený nebudeš," zlostně se usmála a napila se Whiskey.

Sirius byl šokovaný. Hleděl na tu, se kterou strávil téměř sedm let ve školních lavicích, a nevěřil tomu, co slyšel. To přece nemohla být pravda. Jenny by tohle neudělala. Ano, je odtažitá. Ano, je chladná. Ano, chová se, jako by něco chtěla napravit. Ale tohle přece neudělala.
"Lžeš," obvinil brunetku držící sklenku s alkoholem.
"Když si to myslíš. Vlastně pravda, kdo by to do naší skvostné Jenny řekl, že?"
"Nevěřím ti to!"
"Nemusíš, Blacku. Nikdo tě nenutí."
Sirius pěnil vzteky už pro to, že ho schválně oslovila jako Jenny. Na chvíli se zarazil a sám sebe se ptal, proč obhajuje ženu, která mu nedávno řekla, že je ubožák. Byl na ni přece naštvaný. V takovéto situaci vše šlo ovšem stranou.
"Ať už byla jakákoli, změnila se. Kamarádí se s Lili a…," nedopověděl. Eva mu skočila do řeči a přešla přitom ke stolku.
"Ach ano, málem bych zapomněla. Lili, naše sladká Lili. Dokázala si lidi vždy získat, že? Poslední dobou už je ale trochu otravná. Její dopisy jsou až na zvracení," vytáhla ze zamčeného šuplíku obálky s dopisy a pomalu je začínala otevírat. "Drahá Evo, tolik mi chybíš… Nemám se komu svěřit, Evo… Co je s Tebou, Evo?... Budeme se s Jamesem brát… Jak se má miminko?...," Začala Eva číst dopisy, které jí Lili zasílala. "Je až moc starostlivá, nezdá se ti?" zeptala se Siriuse a dopisy odhodila za sebe. "Je mi špatně, když mi připomíná vše, co jsem musela vytrpět, v těch pitomých dopisech!"
"Jsi zlá!"
"No konečně sis toho všimnul, Siriusi. Ano, jsem. Byl to můj nápad, přepadnout tě po jejich svatbě a přivést tě sem. Mám na tom svůj osobní zisk."
"A co myslíš, že tím získáš? Odpovědi na věci ohledně Řádu?"
Eva se zasmála a přistoupila blíž k Siriusovi. "Nebuď hloupý, Siriusi. Víme o všem, co se v Řádu děje, máme tam své lidi. Ne, Siriusi. Chci se pomstít," usmála se na něho přehnaně mile a zase od něj pár kroků odstoupila.

Sirius se na ni podíval. Jak jen v ženě, která bývala Liliinou nejlepší kamarádkou, může být tolik čistého zla? Jak to jen dokázala? Opravdu za to může on, jak sama říká?
Někdo zaklepal na černé, těžké dveře a pomalu vstoupil.
"Snape, pojď dál," přizvala Eva Smrtijeda a opět se otočila k Siriusovi. "Myslím, že Severuse ti představovat ani nemusím, že ne Blacku? Znáte se dobře ze školy."
Sirius zíral na muže, který ještě nedávno býval šikanovaným chlapcem. Sám Sirius ho s Jamesem šikanovali. Eva měla pravdu. Teď měla navrch ona. A bohužel i Snape. Sirius poprvé od chvíle, co se probudil z bezvědomí, zatoužil po své hůlce.
Severus Snape se ušklíbl a řekl pouze jedno slovo. "Black."
"Ale co ta nepřátelskost, hoši?" zeptala se hraně Eva a pobaveně sledovala muže, kteří na sebe vrhali nenáviděné pohledy. "Takové setkání se musí zapít," nalila si opět skleničku a vypila ji.
Severus Snape se na ní znechuceně zadíval. V jejích očích viděl alkohol.
"Máš ještě nějaké otázky, Siriusi?" zeptala se sladce Eva.
Sirius chvíli mlčel a pak se na ní zmučeně zadíval. "Proč, Evo? Proč to děláš?"
Louisová se přestala usmívat a nasadila ledovou, pevnou, tvrdou a především vážnou masku. "Protože jsi, Siriusi," obrátila se k Tichošlápkovi zády a promluvila na Snapa. "Přiveď Candice."

Smrtijedka, která venku kouřila cigarety, vstoupila do chladné kamenné místnosti a spatřila na zemi sedícího Siriuse Blacka, svázaného v neviditelných poutech. Eva Louisová měla v očích lesk a Severus Snape měl pohrdání na všechno a na všechny, které viděl.
"Candice," přivítala ji Eva a zdvořilostně ji objala.
"Evo, potřebovalas mě?"
"Ano. Dříve než to skončím," při těch slovech se Sirius pokusil napřímit a bolestně syknul, když se mu pouta zařezala víc do masa, "Chci se pojistit a potřebuji na to dva svědky. Ty budeš první a Severus ten druhý. Jsi tu nová, chci, abys rituál vykonala."
Candice se zachvěla při pomyšlení, jak velkou důvěru v ní Smrtijedka vkládá. Nechtěla ji zklamat. Přímo nemohla. Věděla, co by ji čekalo.
"Jistě, Evo."
Eva přistoupila až k Siriusovi a kývla na Snapa. "Zvedni ho," nařídila mu. Severus Snape se na ni s nenávistí obrátil, ale poslechl. Násilím Siriuse zvedl a postavil ho na neposlušné nohy, které každou chvíli chtěly dolů. "Podrž ho," nakázala znovu Eva.
Sirius v ohromení zůstal zírat. Viděl, jak na první pohled mladičká Smrtijedka, která byla ve skutečnosti starší než on i Eva, k nim přistoupila.
"Chytněte se za ruce," nařídila Candice a pozvedla hůlku.
"Nemyslím si, že se odsud kdy dostaneš," zašeptala Eva, "Ale raději se pojistím. Nestojím o to, aby Lili nebo kdokoli jiný zjistil, kde teď jsem. A hlavně, co jsem."
Eva násilím uchopila Siriuse za ruku a čekala.
"Slibuješ, Siriusi Blacku, že nikdy neprozradíš, kde se sídlo Pána zla nachází?" začala s rituálem Neporušitelného slibu Candice.
Sirius pocítil silný tlak, jak ho Eva zmáčkla a Severus mu zezadu drtil kosti. "Ano," vydechl.
"Slibuješ, že nikdy nikomu nijak nesdělíš, že si Evu Louisovou a Severuse Snapa viděl v sídle Pána zla a že to jsou Smrtijedi?"
Sirius zopakoval svůj souhlas.
"A slibuješ, že nikdy se nikdo nedozví nic, co tu dnes bylo řečeno a co se dnes stalo v tomto domě, ve kterém si vůbec nikdy nebyl a místo toho sis užíval s jednou z družiček?"
"Ano," vydechl naposledy Sirius, když se poslední kouzelný provázek obmotal kolem jeho a Eviných rukou a kouzlo bylo ukončeno.

"Tak," prohlásila Eva, když Severus pustil Tichošlápka a ten se sesypal na zem, "A teď ten zbytek. Doufám, že nepočítáš s klidnou smrtí, že ne, Siriusi?" usmála se Eva a vykročila k unavenému muži, ležícímu na studené kamenné podlaze.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rogue Rogue | Web | 18. září 2013 v 19:10 | Reagovat

Lidé se mění a Eva se dostala do opravdu zoufalé situace, takže na jednu stranu není divu, všechna nenávist a vztek, bezmoc a lítost... Velká škoda, že to s ní tak dopadlo, ale nebude ještě nějaký její finální obrat k lepšímu?
Ten neporušitelný slib to je tedy vyšinutý nápad, chudák Sirius! Předpokládám, že se mu podaří zmizet, nechceš ho přeci nechat umřít, že ne?! Ale jak ostatním pomůže k pravdě a přitom slib neporuší...?!

2 Lisa Lisa | Web | 20. září 2013 v 14:45 | Reagovat

Krásna kapitola, naozaj úžasná!! Len tak ďalej :-) Prepáč že ti nenapíšem niečo ale ponáhľam sa. Musím na jazdenie :-)

3 K K | 22. září 2013 v 21:19 | Reagovat

Tak tahle kapitola mě vážně překvapila.. Nikdy bych něco takového (zrovna u Evy) nečekala. Sice šokující, ale skvěle podaná část! Těším se na další díl..

4 A A | 24. září 2013 v 15:31 | Reagovat

Nemohla bys prosím už přidat další? Pořád sem chodím,jestli si zase něco nepřidala..každopádně budu chodit dál, škola má přednost ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama