16. Svatba

2. září 2013 v 10:14 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Bylo celkem jednoduché pojmenovat tuto kapitolu. Jelikož se v ní děje jedna velmi důležitá a podstatné věc celého příběhu, rozhodla jsem se, že se bude jmenovat přesně podle té události.
Dneska je první den školy a přiznám se vám, vůbec jsem se netěšila. Na některé lidi možná ano, ale na školu opravdu ne :D. Nicméně jsem se rozhodla, že když je tedy ten první den školy, mohla bych vám sem na povzbuzenou přidat další a celkem důležitou kapitolu povídky ITWWBHBWD. Doufám, že vám alespoň zlepší náladu a nebudete mít nějakou zákeřnou depku z nového školního roku. Všechno se dá přežít, když se chce, a já pevně věřím, že těch deset měsíců přežijeme všichni ve zdraví a nehrábne nám z toho :D. Byla by to škoda, protože za těch dlouhých deset měsíců nás opět čekají sladké prázdniny a věřte mi, že já už se opět nemohu dočkat :).
Ke kapitole - Věnuji ji naprosto všem, kteří dneska zasedají ať už poprvé nebo naposledy do školních lavic. Doufám, že se vám bude líbit a užijete si ji. Mám ještě jedno speciální věnování a to svému skvělému kámošovi Davidovi, který mi během posledních pár týdnů hrozně moc pomohl a sám to teď nemá moc jednoduché... Hrozně si tě vážím, Dejve, a doufám, že už to bude jen a jen lepší! :)
Když jsem kapitolu psala, byla jsem na chalupě, neměla co dělat, a tak jsem psala a psala a na téhle kapče jsem si opravdu mákla. Doufám, že to oceníte nějakými komentáři, ať už pozitivními nebo negativními.
Chtěla bych vám připomenout (možná jste si toho všimli), že jsem vytvořila novou anketu a ta zní: "Čtete povídku ITWWBHBWD?" Chtěla bych vědět, kolik lidí navštěvuje můj blog a povídku čte, takže prosím, zapojte své hlasy!
Další věc, kterou na vás ještě mám, je přidávání. Začínám sice na gymplu už pátý rok, ale právě dneska přestupuju z tzv. nižšího gymplu na ten vyšší. Tudíž je náročnější rozvrh ( i když jsem s ním víceméně spokojená), náročnější učení a k mojí nelibosti i daleko přísnější profesoři. Řekněme to tak, že pravděpodobnost toho, že budu přidávat několikrát do týdne, je velmi malá. Naopak budu přidávat méně. Rozhodně bych nechtěla přidávat tak jednou měsíčně, to vůbec ne! Byla bych moc ráda, kdybych vše stíhala a přidávala častěji, ale jak říkám, chce to čas a ten si musím získat a zvyknout si na náročnější školní rok. Nicméně jsem přesvědčená, že to zvládnu!
Myslím, že to je prozatím všechno, co bych vám řekla. Snad jen ještě jednou Hodně štěstí a ať se vám ve škole daří! ;)
Užijte si čtení a nezapomeňte hlasovat!


Říjen nebyl úplně dobrý měsíc na konání svateb, ale pro Lili to byl její měsíc svatby. Nenašla zálibu v plánování, které na ni po smrti maminky doslova padlo. Jenny Fellerová, žena, do které by nikdo ještě před několika měsíci neřekl, že se bude kamarádit, se do příprav ponořila téměř stejně jako zesnulá paní Evansová. Lili byla nejen nadšená z toho, jak přípravy společně uspořádaly, ale také z toho, že získala novou kamarádku. I když Jenny nebyla tak výřečná jako Eva, stejně se chovala jako někdo, ke komu můžete přijít a svěřit se. Ta změna byla až k nevíře.


"Lili, jsi nádherná!" rozplývala se paní Potterová nad Lili ve svatebních šatech.
"Počkej, jak bude vypadat v den svatby, Hannach," usmála se Jenny a urovnala rusovlásce dolní díl šatů.
"Ale nepřehánějte!" Lili byla opravdu nadšená a zkoušku šatů si užívala. Byla však ze všeho už natolik unavená, že nestála o to, aby ji někdo příliš chválil.
Během velmi krátké doby se stalo tolik věcí! Přišla o nejlepší kamarádku, začala chodit s klukem, kterým vždy pohrdala, ztratila nejlepšího přítele, ukončila školu, zasnoubila se, vstoupila do Řádu, našla novou přítelkyni, pohřbila rodiče a teď se měla konečně vdávat. Došla až na konec cesty. Ne, tohle není konec. Tohle je začátek.
Unaveně se podívala do zrcadla a uviděla strhanou ženu, která během jednoho roku razantně zestárla a vyspěla. Nespokojeně se dívala na kruhy pod očima, které se k její zítřejší svatbě nehodily.
Jenny se podívala, nad čím se Lili mračí a rychle ji ujistila, že to je jenom maličkost.
"Zítra budeš vypadat jako bohyně, Lili!"
Lili se zasmála a vděčně se zahleděla na dvě ženy, které se na ni zářivě smály. Hannach Potterová proto, že si její syn bral za ženu úžasnou dívku, kterou milovala jako vlastní dceru, a Jenny proto, že věděla, že s jistotou nikdy nic takového sama neprožije. Byl to její úděl.

Ozvalo se zaklepání na dveře a Lili se vystrašeně stále ještě v bílých šatech zadívala na dveře.
"Sem teď nikdo nesmí!" sykla na Jenny, která vyklouzla ze dveří a zanechala tam Lili s tchýní o samotě.
Hannach se usmála na Lili a z dálky si ji prohlédla. Vypadala naprosto dokonale. Bílé šaty na tenounká ramínka krásně tvarovaly horní část její postavy, a jak si žena všimla, zejména prsa. Šaty byly lehce zdobené kamínky, které házely na světle různé barvy a dodávaly šatům na jemnosti a výraznosti zároveň. Dole se rozprostíraly do stran a nevěstě dávaly pocit vznešenosti. Závoj byl též ozdoben kamínky, které ale pod rozpuštěnými zrzavými vlasy nebyly vidět. Účes už měly dávno vybraný, ale ten se měl stvořit až v den svatby a ne na poslední zkoušce šatů. Vlasy měla mít Lili vyčesané do elegantního drdolu s provlečenými stužkami a pramínky jejích vlasů jí měly splývat podél tváří. Boty měla nevěsta do barvy šatů, decentní, nenápadné s podpatkem.
"Jsem pyšná, že si můj syn bere právě tebe, Lili," zašeptala se slzami v očích paní Potterová.
Lili sestoupila ze stoličky a podala svojí budoucí tchýni ruce.
"Děkuji Hannach, nevím, jestli by se to všechno bez tvé pomoci vůbec uskutečnilo," stiskla rusovláska paní Potterové vděčně ruku.
"Velkou zásluhu má na tom Jenny. Nikdy bych nevěřila, že něco takového dokáže stvořit. Ne, že by byla nešikovná, ale ty ji neznáš, tak jako já. Jenny nikdy nebyla takový typ. Nikdy nepodporovala svatby, ale tvojí svatbu vyloženě prožívá. Jako kdyby byla její. Myslím, že si tě oblíbila, Lili. Máš velký dar si lidi získat, následují tě. James byl do Tebe zamilovaný snad už od prvního ročníku v Bradavicích. Jsem moc ráda, že právě Ty se staneš mou snachou, jinou bych nechtěla."
Lili a Hannach Potterová na sebe chvíli koukaly a poté se objaly a plakaly. Naplno si rozuměly. Hannach ji měla za dceru, kterou nikdy neporodila, a Lili paní Potterovou brala za svoji novou matku. Potřebovaly se, rozuměly si. Byl to vzácný vztah mezi tchýní a snachou.

Jenny se zmateně rozhlížela, ale nikde nikoho neviděla. Nestačila vytáhnout hůlku, když ji cizí ruka uchopila za paži a vtáhla ji do sousedního pokoje. Zalapala po dechu a byla odhodlána se bránit ženskou silou, ale po chvilce zjistila, že to není třeba. Zírala do rozesmátých očí Siriuse Blacka, který se na ni zubil a prohlížel si ji v šatech, které si měla zítra obléknout.
"Sekne ti to, vážně."
Jenny se zatvářila znechuceně. "Co chceš, Blacku?"
"Víš, co chci," zamrkal na ní.
"Tak to taky víš, že to nedostaneš," Jenny nasadila ledovou masku a přísně se na Tichošlápla tvářila. Se Siriusem to nehnulo. Byl zvyklý na takové pohledy ze školy od přísných profesorů a z domova od rodiny a nikdy si z nich nic nedělal.
Sirius se na Jenny zadíval pozorně. Šaty měla světle modré, ladily k jeho kapesníčku a kravatě. Věděl, že stejné šaty si oblečou ještě další dvě dívky, které budou dělat doprovod jemu a Červíčkovi. Naopak Jenny byla zadaná u Remuse. V tomhle mě předběhl, pomyslel si Sirius a trpce si vzpomněl na chvíli, kdy mu Remus přebral doprovod. Neodolatelně krásný doprovod. S jistotou věděl, že tyto šaty budou na svatbě slušet nejvíc právě jí. Zvýrazňovaly celou její postavu a končily pod koleny. Lodičky měla na malém podpatku a byly bílé. Účes, který měly všechny družičky stejné, se měl vytvořit stejně jako nevěstin až v onen den D. Sirius však ze svatebních příprav postřehl, že budou mít všechny družičky rozpuštěné lehce zvlněné vlasy, jejichž jedna malá část bude vzadu propletena modrou stuhou.
"Kdybys nebyla tak chladnokrevná, věděla bys, o co přicházíš."
"Já na kdyby nehraju, Siriusi. Já jsem tu jenom za sebe a jenom teď. A momentálně na tebe nemám čas!"
"Prosím tě, jenom zkoušíte šaty, to může počkat. Víš, co nechápu? Proč jsi taková, jaká jsi. Proč jsi tak chladnokrevná," neptal se, konstatoval.
Jenny se na někoho dlouze zadívala a znechuceně si ho přeměřila. "Chceš to vědět, Blacku? Chceš vědět, co si o tobě myslím?" Sirius přikývl a stále s úsměvem na rtech čekal. "Dobře, řeknu ti to. Myslím si o tobě, že jsi prevít. Chlap, ne chlap, ale kluk, který si snaží něco dokázat tím, že ojede všechny holky, které potká. Kluk, který trpí potřebou být nejlepší. Kluk, který má komplex z dětství, že ho rodina nemilovala. Kluk, co nezná lásku. Za to tě neodsuzuju, taky ji neznám, nikdy jsem nemilovala, ale ty! Ty ničíš vše, co by láskou být mohlo. Nikdy by si nedokázal připustit, že láska existuje, nebo že tě potká. Jsi jenom zoufalý kluk, který se bojí! Bojí se vztahů! Bojí se vázat! Bojí se být jako ostatní!" dívala se na Tichošlápka, kterému se začal vytrácet úsměv z tváře a nahradil ho kyselý úšklebek. Jak si kdy mohl myslet, že její řeči jsou jen kecy? Ano, když zuřila byla ještě víc přitažlivější než obvykle, ale na jejích slovech bylo něco zlého. Ona to myslela opravdu vážně. Byla o tom přesvědčená, že takový je. A byl on takový?
"Žádné z těch holek, ať už byly sebenaivnější, nesaháš ani po kotníky, Blacku! Jsi ubožák!" Jenny viděla, že ho zasáhla. Zasáhla nezasažitelného. Zasáhla toho, kdo se zdál tak sebejistý. Sirius Black zrudl vzteky.
"Vypadni!" ukázal na dveře.
"Neboj, déle jak pět minut bych s tebou sama v jedné místnosti nevydržela," Jenny vrhla ještě jeden znechucený pohled do zčervenalé tváře Siriuse Blacka, která jasně dávala najevo znechucenost jí, a odešla.

Lili se ráno probudila ještě před tím, než ji měla Jenny přijít vzbudit. Tak já se dneska vdávám, pomyslela si a zachumlala se ještě do peřiny. Otevřela po chvíli oči a zadívala se na fotku sebe a Jamese. Věděla, jak moc ho miluje, a nebála se s ním uzavřít svazek manželský. Přesto si říkala, zda je to správné. Ona se vdává, zatímco její rodiče jsou ani necelý měsíc po smrti. Sestra se s ní nebaví a Eva není nikde k nalezení. Severus Snape odcestoval neznámo kam a odpovídá stručně v dopise o dvou větách. A Pán zla je někde tam venku a pokouší se dobýt svět. A daří se mu to. Je tedy správné pořádat něco takového, jako je svatba?
Někdo zaklepal na dveře a otevřel je. Jenny vešla a přátelsky se na ni zazubila.
"Co se děje?" sedla si k Lili na postel a pátravě se na ni zadívala.
"Dělám dobře?" Povzdechla si Lili. "Myslím tím, že vůbec pořádám tuhle svatbu."
"Jistěže děláš dobře, Lili! Ty a James… Milujete se. Máte být spolu."
"Já vím," přikývla rusovláska, "Ale je moudré něco takového pořádat v této době?"
Jenny zmizel úsměv z tváře a zadívala se na podlahu. "Vím, že narážíš na můj dřívější nesouhlas s pořádáním jakýchkoli takovýchto událostí. Opravdu se mi to zdálo jako něco absurdního. Ale teď… Vy dva jste mi ukázali, že taková láska by se měla potvrdit. No tak Lili, vím, že Jamese miluješ."
"Miluju," potvrdila Lili.
"Tak vstávej a koukej se připravovat! Máme ještě spoustu práce," mrkla na ni Jenny a společně s rusovláskou se zasmála.

Ve velkém sále bylo všechno připraveno, všechno bylo na svém místě. I ženich, svědci a jejich doprovody a Peter se svatební partnerkou. Chyběla už jen nevěsta. Všude bylo plno květin, místnost měla lehounce bledě modrou decentní barvu, která se perfektně hodila k šatům družiček a kapesníkům a kravatám svědků, Petera a ženicha. Jenny se při přípravách obávala, že modrá bude příliš studená a neosobní, ale bylo to právě naopak. Dodávala krásnou atmosféru přímo stvořenou pro něco takového, jako byla svatba. James netrpělivě vyhlížel, až zazní hudba a jeho láska sama přijde.

O doprovod Lili nestála. Nepřipadalo jí fér, aby její doprovod byl někdo jiný než její otec, který už jí doprovodit nemohl. Lili od Jenny věděla, že ani Petunie, ani Eva a dokonce ani Severus na svatbu nepřišli. Alespoň je tedy její přítelkyně nikde mezi hosty neviděla. Mrzelo ji to. Někde uvnitř ji to trápilo. Lili se ovšem soustředila plně na sebe a na Jamese. Za chvíli už bude Lili Potterová.

Zazněla hudba a hosté na svatbě se postavili. Po bílém koberci, na kterém byly kvítky bílých růží s modrým nádechem, Lili vykročila pravou nohou. Jamesovi se zatajil dech už, když viděl pouze ten kotník s decentní botkou svojí nevěsty. Napřímil se a zářivě se usmál na přicházející dívku, která se během několika mála okamžiků měla stát jeho ženou. Lili se na něj zářivě usmála a připojila se mu po boku. Teď už nezáleželo na ničem než na nich dvou. Už se nezajímala, co se děje ve světě. Nevadilo by jí ani, kdyby měla kruhy pod očima velikosti Potlouku. S Jamesem ji už netrápilo nic. Albus Brumbál, kterého požádali, aby vykonal obřad, promluvil.

Jenny šáhla do své malé kabelky, aby z bílé krabičky s modrou stužkou vytáhla dva zlaté prstýnky. Otevřela krabičku a málem šla do kolen. Prstýnky byly nádherné, už když je uviděla poprvé, tak na ní udělaly velký dojem. Jenže tohle nebyl ten důvod, proč zbledla. Jenny se dívala, jak místo pro druhý prstýnek zeje prázdnotou.
"Nemám druhý prstýnek!" zašeptala družičce, která stála vedle ní.
"Cože?" zašeptala dívka značně nevrle, protože musela přerušit poslech obřadu.
"Ten druhý prstýnek, někam se poděl!"
"Děláš si legraci?!"
"Co se stalo?" přidala se do debaty další družička.

Sirius Black se s pohrdáním usmál, když slyšel Jenny Fellerovou, jak s panikou v hlase sděluje svým dvěma poněkud hloupým společnicím, že ztratila jeden ze snubních prstýnků. Ve vzpomínkách se vrátil do chvíle, kdy předchozího dne blondýnka opustila pokoj, do kterého ji vtáhl.

"Neboj, déle jak pět minut bych s tebou sama v jedné místnosti nevydržela," Jenny opustila pokoj a poněkud hlučně třískla dveřmi.
Sirius zavíral a otvíral pěsti, aby se uklidnil. Žádná, ještě žádná žena mu nikdy neřekla nic takového. Ano, neměl dobrou pověst, ale žádná z dívek, které kdy svedl a opustil, by o něm nikdy nic takového nedokázala říct. Ani Lili, která jím dlouho pohrdala kvůli Evě, tohle nedokázala. Jenny Fellerová ho ranila. Zesměšnila ho, urazila. Měl na ni vztek. Tohle si dovolovat nebude. Ne, Sirius Black není na to, aby s ním nějaká holka zametala.
Povolil si kravatu a snažil se dýchat. Chtělo se mu zařvat, chtěl si zchladit hrdlo Ohnivou Whisky. Přemýšlel, jak se jí nejlépe pomstít. To ještě nikdy u žádné ženy nepotřeboval. Jenny mu však vyhlásila válku. Jak chce, má ji mít. Přecházel nervózně po pokoji, když v tu chvíli na něco šlápl. Poodešel, sklonil se a zadíval se na předmět ležící na zemi. Zvednul ho a dlouho si ho prohlížel.
"Ale to je přece…," nedokončil větu a poťouchle se usmál. Chvíli si s předmětem pohazoval a pak si ho zastrčil do kapsy.

S klidem sledoval narůstající paniku ve tvářích dalších lidí. Červíčkovi to mohlo být značně jedno, on se těšil pouze na hostinu, která měla za pár minut konečně začít. Když mu to ovšem řekli, netrpělivě vypískl, až se Lili i James otočili. Remus, jako svědek Lili, se ostatních nenápadně zeptal, co se děje. Vzápětí se i jemu na tváři objevil strašlivý výraz. Sirius periferním viděním viděl, že mu Náměsíčník chce dát vědět, co se přihodilo, ale on se schválně soustředil pouze na dvojici před sebou.

"Ano," souhlasila se sňatkem i Lili a zářivě se na Jamese usmála. Cítila, že se za nimi něco děje, že přátelé něco řeší, ale nechtěla se tím zabývat, dokud nebudou s Jamiem svoji.
"A nyní si vyměňte prsteny," požádal je Albus Brumbál.
Lili i James se otočili na Jenny a zadívali se do její utrápené tváře.
"Co se stalo?" zeptala se Lili.
"Lili, strašně mě to mrzí," zatvářila se utrápeně blondýnka, "Asi jsem někde ten druhý prstýnek vytrousila, mám jenom jeden."
Lili a James na sebe pohlédli a v očích se jim zračilo zklamání a nevíra.
Sirius si odkašlal a všichni se na něho obrátili.
"Prosím," podal Lili druhý prstýnek, který předtím našel u sebe v pokoji, když se s Jenny pohádal.
"Ach Siriusi!" Podívala se na někoho vděčně Lili a objala ho.
"Můžeme pokračovat?" zeptal se jemně Albus Brumbál.

Sirius viděl, jak se všem značně ulevilo a na většině tváří se zase objevil výraz radosti, až na jeden. Jenny Fellerová ho propalovala pohledem a tvářila se dotčeně i uraženě.
Lili a James si vyměnili prsteny a zářivě se na sebe usmáli.
"A tímto Vás prohlašuji za muže a ženu. Nyní si můžete vyměnit první manželské políbení," ukončil obřad Albus Brumbál a Lili a James se k sobě přivinuli. Všichni včetně Siriuse začali tleskat. Sirius mrkl na Jenny a zjistil, že se snaží nasadit úsměvnou masku a dopřát novomanželům opravdový upřímný pohled. Kyselý výraz ve tváři jí ale přesto zůstal.

"Tak jak se cítíte, paní Potterová?" zeptal se James svojí manželky, když pozdě večer tancovali na parketu. Slabé světlo světlušek zářilo a osvětlovalo tak napůl otevřenou místnost propojenou s velkou zahradou. Bylo už dávno po hostině, ačkoli Červíček u stolu i nadále zůstal, hosté se bavili a popíjeli, někdo i tancoval. Všude byly provázky, na kterých byly obmotány drobné kvítky, hrála přenádherná hudba a mnoho lidí vyráželo ven do zahrady, aby se v chladném říjnovém počasí trochu ochladili po náročném tanci, nebo aby si zchladili hlavu po přehnané dávce alkoholu.
"Unavená, pane Pottere. Nechtěla bych svatbu pořádat ještě jednou."
"No já taky doufám, že už jinou nikdy pořádat nebudeš!"
Lili se zasmála. "Všechna ta příprava a trable s prstýnky a teď jsme navíc museli všem poděkovat a promluvit s nimi. Už bych byla nejradši ze všeho v posteli. S Tebou."
Jamesovi zazářily oči. "To se dá ale snadno zařídit," mrkl na ni.
"Opravdu?"

"Vážení, děkujeme Vám moc za všechno! Děkujeme za to, že jste našimi přáteli, děkujeme Vám za to, že jste přišli na naši svatbu. Obzvlášť bych chtěl poděkovat Jenny, která tuto svatbu spolu s mojí matkou Hannach, uspořádala. Chtěl bych poděkovat našim svědkům, Removi a Siriusovi, a také našemu oddávajícímu, Albusi Brumbálovi. Chtěl bych poděkovat Vám všem! Velmi si ceníme, že jste přišli. Budeme ale nuceni odejít, jsme strašně unavení," dokončil James svou poslední řeč.
"Prej unavení," prohlásil Sirius, až se mnoho lidí zasmálo a Lili nabrala červený odstín.
"Ještě jednou moc děkujeme!"
"Ať žijí novomanželé! Užijte si to! Sláva!" volali všichni a pomalu pokračovali v načaté zábavě.

Sirius se zastavil u stolku s bublinkovým mudlovským pitím, které Lili označila jako šampaňské. Chutnalo mu to, měl už šest skleniček a byl ve veselé náladě. Zrovna si bral sedmou skleničku, když k němu přišla Jenny a také jednu sebrala.
"Bylo to nutné?" zeptala se ledově chladná.
Nasadil vychytralý výraz. "A copak, kotě?"
"Neříkej mi kotě, Siriusi, myslím, že jsem ti o tom už něco říkala. Mluvím o tom s tím prstýnkem! Mohlo to Lili a Jamesovi zkazit svatbu!"
"Nemohlo. Byl jsem tu totiž ještě já a ne někdo, kdo je nezodpovědný tak, jako ty," nadhodil a upil ze sklenky.
"Prosím tě!" sykla Jenny, "Ty něco říkej o zodpovědnosti! Zrovna ty! Chtěl si mě zchodit!"
"No, a podařilo se mi to!" zašklebil se Sirius spokojeně a říhnul.
"Jsi nechutný! A ubohý!"
"No jo, o tom jsi mi něco říkala i minule, že?" řekl kousavě.
"A ty to jenom potvrzuješ. Zvedá se mi z tebe žaludek!" Jenny odložila skleničku s nedopitým šampaňským a odešla.
Sirius se za ní díval a veselost se pomalu měnila v malátnost. Zadíval se na zbývajících deset skleniček šampaňského. "Tak ještě jedno."

"Jamesi!" zasmála se Lili, když ji její novomanžel povalil na postel v jejich novém domově, do kterého si před týdnem nastěhovali věci a netrpělivě čekali, až se vezmou a nastěhují se úplně. Konečně se jim to splnilo a Lili mohla obdivovat dům. Pokoje byly moderně zařízené, světlé a útulné. Samotný dům měl design tmavých cihel dle mudlovského způsobu a střecha měla tmavě hnědou barvu. Okolo baráčku byla přijatelně velká zahrada, kde hodlala Lili v lepším počasí na jaře pěstovat květiny.
Lili si tu chvíli užívala. Věděla, že se vdávala naposledy a byla totálně šťastná. Milovala Jamese a on miloval ji. Založí spolu rodinu, jejich děti budou vyrůstat v tomto domě a budou všichni šťastní. Přesně tak si to přála. Přesně takhle.

Lili se probudila a zadívala se na Jamese vedle sebe. "Dobré ráno," špitla.
"Dobré ráno, paní Potterová," pozdravil ji Dvanácterák a políbil ji.
"Nemáš hlad? Udělám snídani," navrhla Lili.
"Mám. Mám hlad na Tebe!"
"Jamie, teď po ránu?" zasmála se rusovláska a kousla Jamese do ruky.
"Já bych mohl kdykoli," ujistil James svoji ženu a začal ji líbat.
Vyrušila je ohlušující rána a oba si instinktivně přitáhli peřiny nahoru a vytáhli hůlky položené na nočních stolcích vedle postele. Před nimi stála Jenny a Remus a vyděšeně na ně zírali.
"Reme, co tady sakra děláte?!"
"Promiň, brácho," omlouval se Remus a diskrétně se otočil do strany, "Ale spěchá to. Sirius se ztratil!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čtete povídku ITWWBHBWD?

Ano
Ne

Komentáře

1 K K | 2. září 2013 v 14:40 | Reagovat

Super! Čím dál tím lepší :) Jak Siriusovi Jenny řekla, co si o něm myslí? konečně někdo našel odvahu :) Už se těším, až zjistím, jak to dopadlo s jeho zmizením :)

2 Rogue Rogue | Web | 8. září 2013 v 12:31 | Reagovat

To s těmi prstýnky bylo od  Siriuse trochu dětinské, ale proč nebýt za hrdinu celé svatby a nenaštvat/neponížit Jenny, která to s tou svou ledovostí taky přehání? Ale nakonec je potřeba někoho, kdo se slavným Casanovou pořádně zacloumá, to je fakt.
Svatba byla krásná, opravdu se jim povedla nadmíru, taková romantika :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama