Září 2013

18. Tajemství

30. září 2013 v 16:59 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Tak je tu další kapitola, tak nějak nevím, co bych k ní řekla :D Je to nejspíš jeden z těch větších zvratů, ale nadruhou stranu to není zas TAK MOC zásadní, ale určitou roli to určitě hraje. Kapitolu věnuji Rogue, za její krásné komentáře a vyjádření, je vidět, že povídku opravdu čte, takže moc děkuju za vše! :)
No a to je asi vše, užijte si čtení! ;)

"Promiň, brácho, ale spěchá to. Sirius se ztratil!"
Lili a James se na sebe podívali, jako kdyby se Remus Lupin zbláznil.
"Remusi, klid. Uklidni se, prosím. Pomalu nám řekni, co se stalo," poprosil James svého kamaráda.
"Nemohli bychom se nejdřív převléknout?" navrhla rusovláska a přitáhla si peřinu významně blíž k obličeji.
"Máš pravdu, lásko. Kdybyste dovolili," obrátil se James na Remuse a Jenny.
"Ale…," začal protestovat Remus, ale Jenny ho přerušila.
"Pojď, Reme."
Jakmile se za nimi zavřely dveře od ložnice, začali se novomanželé oblékat. Spěchali, oba dva.
"Co si o tom myslíš?" zeptala se Lili, když si přetahovala přes hlavu tričko.
"Že to nevěstí nic dobrého. Ať byl Sirius jakýkoli, nikdy se neztratil. Ani když byl přes noc s nějakou dívkou. Vždy se vrátil a především o sobě dal vždy včas vědět."

17. Neporušitelný slib

17. září 2013 v 20:50 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Tak, nechala jsem Vás chvíli napjaté, abyste nevěděli hned, co se se Siriusem stalo. Musím říct, že tuto kapitolu jsem plánovala od samého začátku a postupem času jsem to v myšlenkách vylepšovala. No a nakonec i když jsem kapitolu psala :) Jenom bych chtěla upozornit, že scénka na začátku ohledně kouření - do kouzelnického světa se to moc nehodí, ale do prostředí, ve kterém se děj momentálně nachází, skvěle. Úplně jsem si při psaní představovala, jak by to vypadalo v reálu a šíleně se mi to líbilo! Proto jsem to zapojila i do kouzelnického světa.
Kapitolu věnuji všem, kdo jí čtou - pokud jí teda ještě někdo čte. Celkem jsem si na ní mákla, doufám, že budete spokojení. Jinak pokud ještě někdo nečetl předešlou kapitolu, tak ji najdete ZDE a nejnovější songfic se nachází TADY.
Hezké čtení a prosím o vaše komentáře a vyjádření!


Vítr se zvedal a byl stále silnější a silnější. Burácel do oken, až málem rozbil skla, která se nebezpečně třásla a čekala, až je silnější vlna větru roztříští na tisíce malých kousků. Z opadavých stromů padalo listí a na zemi tvořilo velký pestrobarevný povlak. Občas mrholilo a drsné malé kapičky deště a ostré vločky prvního zimního sněhu se mísily a pokrývaly podzimní spadané listí. Čím dál hlasitěji se ozýval kvílivý zvuk meluzíny, který rval uši, a slabé stromky se nebezpečně kymácely do všech stran v poryvech chladného pozdně říjnového větru.
Zahrada byla neupravená a neudržovaná. Spadané listí se usazovalo v okapech a na střeše domu nebo se přilepilo na špinavá neumytá okna, která byla zevnitř občas začouzená od hořícího krbu. Okenní rámy byly popraskané a některé okno se občas větrem otevřelo a hlasitě do rámů třískalo. Dům vypadal neobydlený. Alespoň pro ty, kteří ho viděli. Ti se však jeho vzhledem vůbec nezabývali.

Když se daří, tak se daří...

14. září 2013 v 12:42 | Anytt* |  Blog
Zdravím Vás,
dnešní článek není ani pokračováním ITWWBHBWD ani nějakou další povídkou. Rozhodla jsem se krátce přispět něčím, co mě poslední dobou hlavně ve škole potkává (a přiznejme si to i drtí) a ještě vám něco krátce říct k blogu a k přidávání.
Takže jak se vlastně mám? No, jak bych vám to řekla. Když mi na konci roku moje bývalá třídní říkala, že přestup z nižšího gymplu na vyšší je náročný, nevěřila jsem jí. Přece o nic nejde ne? Jen jakoby dokončím základku a nastoupím do prváku. Navíc na gymplu už jsem si zvykla na režim a ten se měnit nebude, ne? No, spletla jsem se :) Je to opravdu hodně těžký! Učitelé jsou přísnější, mají vyšší požadavky než vloni. Najednou se nestíhám divit, kolik toho máme. Rozřazovací testy z angličtiny mi nedopadly zrovna nejlépe, skončila jsem v šesté skupině z osmi (čtyři třídy jsou rozdělené do osmi skupin a jsou promíchané), takže mě čeká každou středu učení angličtiny v jazykovce navíc. Psaní všema deseti na informatice je dost náročný a k vzteku, občas mám pocit, že bych počítač měla vyhodit z okna :) No a jako vždy absolutně nechápu matiku a chemii :) A bylo by toho ještě víc, ale věřím, že sami máte starostí až až, než abyste museli číst všechny moje.
No, zkrátka a dobře už nemám tolik času jako minulý rok. Jo, nelíbí se mi to. Byla bych radši přidávala častěji, jenže nemůžu. Nějaké povídky mám už napsané, takže by vlastně stačilo jen zkopírovat a přidat, ale prostě to není tak jednoduché. Navíc, když mi přijde, že tento blog skoro nikdo nečte. Komentářů je stále méně, vašich vyjádření taky. No a já potom nemám vůbec chuť přidávat, natož psát. Já chápu, že jste asi také časově hodně vytížení, ale myslím, že napsat pár řádků o tom, jak se vám moje přispívání líbí, by nikoho nezabilo. No, tudíž přidávání bude záviset nejen na mém čase, ale i na vašich vyjádřeních.
To je asi všechno, co bych vám řekla :) A co vy? Jak zvládáte školu? :)
Užijte si víkend,
Vaše Anytt*

Slzavou cestou

6. září 2013 v 15:19 | Anytt* |  Další povídky
Mám tady jeden songfic, který pro mě hodně znamená. Písnička i příběh mi hodně připomínají tábor, kterého jsem pořád ještě plná. Dost pro mě tato povídka znamená a jsem s ní celkem spokojená, protože jsem si tohle sama prožila. Většina této povídky je podle skutečného příběhu a já bych jí chtěla jako obvykle někomu věnovat. Chtěla bych ji věnovat dvoum lidem, konkrétně klukům, o kterých je i tato povídka. Ačkoli vím, že si ji nikdy, NIKDY v životě nepřečtou, je to určené pro ně. Jednomu děkuju za zkušenost, ačkoli nepříjemnou, druhému za to, že mi pomohl, aniž by to tušil.
Víc k tomu asi neřeknu, možná jen to, že bych vám přála, abyste taky našli takovou cestu. A ještě něco... Bez bolesti by člověk nepoznal radost... Užijte si povídku i písničku - je opravdu nádherná :)
P.S. Nezapomeňte si přečíst 15. a 16. kapitolu povídky ITWWBHBWD :)

Jednokapitolová povídka a songfic

Slzavou cestou

Název: Slzavou cestou
Postavy: Dívka a dva chlapci (jména neurčitá)
Doba: Prázdninové léto
Píseň: Cesta
Zpívá: Kryštof a Tomáš Klus
Děj: Je hodně těžký, když někoho milujete a on si vás vůbec nevšímá ani o vás nestojí? Je hodně těžké vidět, jak má rád jinou a na vás si ani nevzpomene? Díky němu však můžete přijít i na něco jiného, co jste dosud neviděli, stačí jít jen správnou cestou…

16. Svatba

2. září 2013 v 10:14 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Bylo celkem jednoduché pojmenovat tuto kapitolu. Jelikož se v ní děje jedna velmi důležitá a podstatné věc celého příběhu, rozhodla jsem se, že se bude jmenovat přesně podle té události.
Dneska je první den školy a přiznám se vám, vůbec jsem se netěšila. Na některé lidi možná ano, ale na školu opravdu ne :D. Nicméně jsem se rozhodla, že když je tedy ten první den školy, mohla bych vám sem na povzbuzenou přidat další a celkem důležitou kapitolu povídky ITWWBHBWD. Doufám, že vám alespoň zlepší náladu a nebudete mít nějakou zákeřnou depku z nového školního roku. Všechno se dá přežít, když se chce, a já pevně věřím, že těch deset měsíců přežijeme všichni ve zdraví a nehrábne nám z toho :D. Byla by to škoda, protože za těch dlouhých deset měsíců nás opět čekají sladké prázdniny a věřte mi, že já už se opět nemohu dočkat :).
Ke kapitole - Věnuji ji naprosto všem, kteří dneska zasedají ať už poprvé nebo naposledy do školních lavic. Doufám, že se vám bude líbit a užijete si ji. Mám ještě jedno speciální věnování a to svému skvělému kámošovi Davidovi, který mi během posledních pár týdnů hrozně moc pomohl a sám to teď nemá moc jednoduché... Hrozně si tě vážím, Dejve, a doufám, že už to bude jen a jen lepší! :)
Když jsem kapitolu psala, byla jsem na chalupě, neměla co dělat, a tak jsem psala a psala a na téhle kapče jsem si opravdu mákla. Doufám, že to oceníte nějakými komentáři, ať už pozitivními nebo negativními.
Chtěla bych vám připomenout (možná jste si toho všimli), že jsem vytvořila novou anketu a ta zní: "Čtete povídku ITWWBHBWD?" Chtěla bych vědět, kolik lidí navštěvuje můj blog a povídku čte, takže prosím, zapojte své hlasy!
Další věc, kterou na vás ještě mám, je přidávání. Začínám sice na gymplu už pátý rok, ale právě dneska přestupuju z tzv. nižšího gymplu na ten vyšší. Tudíž je náročnější rozvrh ( i když jsem s ním víceméně spokojená), náročnější učení a k mojí nelibosti i daleko přísnější profesoři. Řekněme to tak, že pravděpodobnost toho, že budu přidávat několikrát do týdne, je velmi malá. Naopak budu přidávat méně. Rozhodně bych nechtěla přidávat tak jednou měsíčně, to vůbec ne! Byla bych moc ráda, kdybych vše stíhala a přidávala častěji, ale jak říkám, chce to čas a ten si musím získat a zvyknout si na náročnější školní rok. Nicméně jsem přesvědčená, že to zvládnu!
Myslím, že to je prozatím všechno, co bych vám řekla. Snad jen ještě jednou Hodně štěstí a ať se vám ve škole daří! ;)
Užijte si čtení a nezapomeňte hlasovat!


Říjen nebyl úplně dobrý měsíc na konání svateb, ale pro Lili to byl její měsíc svatby. Nenašla zálibu v plánování, které na ni po smrti maminky doslova padlo. Jenny Fellerová, žena, do které by nikdo ještě před několika měsíci neřekl, že se bude kamarádit, se do příprav ponořila téměř stejně jako zesnulá paní Evansová. Lili byla nejen nadšená z toho, jak přípravy společně uspořádaly, ale také z toho, že získala novou kamarádku. I když Jenny nebyla tak výřečná jako Eva, stejně se chovala jako někdo, ke komu můžete přijít a svěřit se. Ta změna byla až k nevíře.