15. Rozlučka se svobodou

29. srpna 2013 v 12:43 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Tak a je tu další kapitola! To mi to trvalo, že? :D Nicméně, to opět rozjíždíme, opět budu přidávat, opět budu komentovat články a povídky na spřátelených blocích. Už jsem se na to těšila, na psaní, na přidávání i na čtení! Ani jsem netušila, jak moc mi to bude chybět. V červenci jsem měla na chalupě noťas, sice bez internetu, ale měla, a tak jsem psala a psala a něco jsem napsala :D Sama ještě dost věcí nevím, přijde mi, že i když jsem napsala hromadu kapitol, tak příběh moc neuběhl, ale nebojte, blížím se k tomu ;).
Teď ke kapitole - Je víceméně oddechová, je tam jeden malý zvrat, ale nemusíte při ní na nic myslet a o to mi šlo. Je to první kapitola po dlouhé pauze, proto jsem chtěla, aby to nebylo nic náročného. Kapitolu věnuji všem, kteří tuto povídku čtou. Jste skvělí, mám vás moc ráda a toto je pro vás! Užijte si to!


V Řádu se dny nerozlišovaly. Lidem nezáleželo na tom, jestli je pondělí nebo pátek, neměli víkend, neměli volno. Prostě pracovali. Byly ovšem momenty, kdy několik lidí prostě vypnulo a nepracovalo. Jedním z těchto momentů byly svatby a také to, co jim předchází.
Lili Evansová a James Potter věděli, že jim jejich přátelé pořádají rozlučky se svobodou. Klučičí rozlučku si vzal na starosti Sirius a Evu, v roli Liliiny kamarádky, nahradila Jenny. Nebylo ovšem vůbec jednoduché Jenny přemluvit. Lili o rozloučení se svobodou ani tolik nestála, ovšem paní Potterová jako budoucí tchýně prohlásila, že je to naprosto nutné. Jenny byla nejdřív ovšem jako žula.


"Paní Potterová, ačkoli si Albuse Brumbála vážím tak moc, jako jen málo lidí, rozhodně s ním nesouhlasím ohledně jeho názoru o svatbách a dalších šílenostech, naprosto nevhodných na tuto dobu. Pro Merlina! Vždyť my bojujeme proti nejhoršímu černokněžníkovi všech dob a vy si tu klidně plánujete nějakou hloupou rozlučku se svobodou!" vypěnila Jenny a šokovaně se zahleděla na Hannach.
"Jenny, zlatíčko, jsi příliš mladá na to, abys tohle chápala. Lili nemá jedinou kamarádku, potřebuje někoho, kdo by se o ni postaral!"
"Já se ale nechci kamarádit, Hannach! Nepracuji tak usilovně, aby mě potom mátly nějaké city, byť přátelské, neexistuje!"
"Jenny, ber to tak, že je to tvůj další důležitý úkol pro Řád. Všichni se na svatbu i rozlučky těší, mnoho lidí si bere volno, tak…"
"To je přesné, paní Potterová!" vykřikla naštvaně Jenny a pramen blonďatých vlasů si zastrčila za ucho, "Lidé si berou bezdůvodně volno. Co když zaútočí Smrtijedi a my si budeme užívat na nějaké rozlučce? Co když se to stane?"
"To jsou samé kdyby Jenny, buď jednou trochu lidská!"
Jenny slova Hannach Potterové zarazila. Opravdu se chová nelidsky? Ne, nelidsky se chovají Smrtijedi. Copak je špatné, že ráda pracuje? Je špatně, že chce dobro? Není… Co když má ale pravdu? Co když se lidé musejí bavit, aby mohli víc pracovat?
Jenny se zhluboka nadechla a s nevolí se obrátila na paní Potterovou. "Tak, tak dobře."

Teď Jenny vylepšovala poslední detaily Liliiné rozlučky a společně s paní Potterovou doplňovala detaily. Velký moment měl začít během několika málo minut a lidé z Řádu včetně Lilliné mudlovské maminky měli budoucí nevěstu přivézt, aby si užila skončení své svobody. Lili to ovšem brala jinak. Jí svoboda teprve začíná - s Jamesem.
"Chlebíčky jsou na místě, Ohnivá whisky také…," odříkávala paní Potterová a nervózně, aby se všechno stihlo, urovnávala věci.
"Nechte to, Hannach. Stejně to všichni hnedka rozhází. Jak jste řekla, měli bychom se bavit, ne uklízet a dělat si starosti s tím, jestli je všechno správně na svém místě."

Remus Lupin se podíval do zrcadla a urovnával si kravatu. Sirius vstoupil do místnosti a zděšeně vykřikl.
"Ne!"
"Co je?" zeptal se nervózně Náměsíčník.
"Chceš snad zkazit Jamesovi rozlučku?!"
"Proč bych měl?" zeptal se nechápavě.
Sirius k němu udělal pár kroků a rozvázal mu kravatu. "Sundej ten oblek a obleč si tohle!" Sirius strčil Remusovi do ruky pohodlné džíny a bavlněné tričko. Sám se pak podíval do zrcadla, rozcuchal si vlasy a zamířil do místnosti, kde kouzlem pustil hlasitou hudbu a začal zvát hosty dál.

"Jenny, chtěla bych ti moc poděkovat," začala Lili, "To, co si pro mě udělala je… Prostě jsem ti chtěla poděkovat. Moc si toho vážím. Začínám mít zase pocit, jako bych měla přátele," usmála se na Jenny Lili a čekala, co blondýnka na její poděkování řekne.
Jenny se na Lili zadívala. Nikdy si jí příliš nevšímala, byla nováčkem. Teď v ní však spatřila hlubokou úctu a radost ze života. Uvědomila si, jak moc cenné tohle je. Poprvé za život i ona pocítila, že má přátele. Alespoň jednoho.
"Není zač Lili, jsem moc ráda, že jsem ti mohla pomoci."
Lili se zkoumavě zahleděla na svojí kolegyni, která na ní stále upírala zrak. Snažila se vyčíst, na co blondýnka myslí, co jí bolí a trápí. Nenašla to, Jenny byla příliš nečitelná a Lili nechtěla ihned porušit nové přátelství. Třeba se jednou svěří… Třeba to jednou bude jako s Evou…

"Siriusi, to ne!" vykřikl James napůl nadšeně a napůl zděšeně.
"Prosím tě! Jaká by to byla rozlučka se svobodou, kdybychom na ní neměli stripkouzeltérky*!"
Ostatní chlapy se nadšeně zavrtěli a čekali, až ženy přijdou. Pan Evans, který nebyl na kouzelné záležitosti zvyklý, se zvědavě zadíval kolem a čekal, co přijde.
"Lili mě zabije!"
"Nemusí se to dozvědět!"
"Promiňte, pánové. Co se moje dcera nemusí dozvědět?" dožadoval se vysvětlení pan Evans.
"Pardon, pane Evans, to je nedorozumění…," začal James, ale Sirius ho přerušil.
"Není! Holky," zavolal kamsi, "Pojďte!"
Ve dveřích se objevily hvězdičky a z těch se pomalu začínaly zhmotňovat snad až příliš vyvinuté ženy, které okamžitě začaly kroužit okolo mužů a zejména okolo ženicha, Jamese. James se rozpačitě zavrtěl, ale hodlal udělat Siriusovi radost a rozlučku nějak přetrpět. Ostatně, má jen posledních pár dnů svobody, tak proč si je neužít.

Paní Evansová zamířila ke své dceři a něžně ji objala. Lili se na ni unaveně usmála. Bylo toho dneska moc. Většinu lidí už doprovodila ke dveřím a oni se okamžitě přemístili. Jenny zůstala a společně s maminkami obou snoubenců uklízela po oslavě. Paní Evansová si udělala chvíli čas a rozhodla se promluvit si s dcerou.
"Lili, neuvěřitelně to uteklo. Už jsi dospělá krásná žena a James má právo nám tě odvést, ale… Těžko se s tím s tatínkem smiřujeme. Budeš ale navždy v našich srdcích, drahoušku, navždy!"
Lili se nahrnuly slzy do očí a vděčně stiskla matce ruku.
"Lili, ač to vyřizuji nerada, mám ti vzkázat od Petunie, že ti přeje všechno nejlepší, ale na svatbu nepřijde. Má moc práce a s Vernonem plánují rodinu. Vím, že tě to mrzí, ale nic si z toho nedělej, bereš si Jamese a to je přece to nejdůležitější! Lili, kdyby ti James někdy ubližoval nebo byl na tebe zlý a věř mi, že se to někdy stává," dodala, když se Lili zatvářila pohoršeně, "U nás máš vždy dveře otevřené. Milujeme tě a vždy budeme!"
Lili se nezmohla na nic jiného, než že poděkovala a honem se zapojila do úklidu. Nechtěla po té skvělé oslavě plakat. Rodiče pro ni byli vším a stejně jako pro ně, bylo i pro ni těžké opustit natrvalo rodinné hnízdo. Je ovšem teď na ní, aby založila vlastní.

Druhý den ráno se Lili probudila a vedle sebe uviděla Jamese.
"Kdys přijel?" zeptala se s úsměvem a podívala se do zrcadla, které bylo zavěšené nad Jenninou postelí. Blondýnka nechala Lili strávit noc u ní. Nedokázala však uspořádat ještě večer ve dvou, nebyla na to stavěná. Lili ovšem stačil i fakt, že ji Jenny začíná mít opravdu ráda.
"Asi před hodinou. Snažil jsem se popovídat si s Jenny, ale ona na to asi moc není, viď? Připadal jsem si jak narušitel," zasmál se Dvanácterák.
"Nemá to taky jednoduché, něco ji trápí, ale nikomu se nechce svěřit. Dusí to v sobě. Musí to být pro ni těžké, musíme jí dát čas."
"A jaká byla rozlučka?"
"Opravdu rozlučková," zasmála se Lili, "Popovídaly jsme si, zasmály se, zatancovaly. Prostě klasická ženská party."
"Tedy, já zírám! Víš Lili, musím se ti k něčemu přiznat…"
"Sirius objednal Stripkouzeltérky?" zasmála se Lili, až si James odlehčeně oddechnul.
James nedostal příležitost odpovědět, protože dovnitř právě vletěla sova, která na nožičce měla uvázaný dopis. James se pokusil dopis odvázat, ale sova ho klofla a upřímně se zadívala na Lili. Lili se zmateně podívala na dopis, který byl nadepsaný kostrbatým písmem. Udiveně se zahleděla na rukopis svojí sestry a v rychlosti dopis strhla sově z nohy. Ta okamžitě odletěla.
Rusovláska roztrhla obálku a začetla se do dopisu.
"To ne," rozbrečela se Lili po minutě, kdy se upřeně dívala na dopis a četla, co má Petunie na srdci.
"Lili, co se děje?" zeptal se s hrůzou James. Lili mu mlčky podala dopis a se slzami v očích se zadívala na zeď.
James se začetl a okamžitě se zarazil.


Lili,
Táta s mámou měli autonehodu, když odjížděli z vašich rozluček. Nepřežili to. Musíme uspořádat pohřeb.
Petunie

Dopis byl strohý, očividně se Petunie nechtěla se sestrou vybavovat ani po dopisech. Lili věděla, kolik úsilí asi stálo Petunii poslat dopis právě po sově, ale to jí teď bylo jedno. Rodiče byli mrtví a to kvůli ní - Petunie to naznačila jasně - odjeli z její rozlučky.

"…a navždy budou v našich srdcích," dokončil svou řeč kněz a dal pokyn, aby se rakve spustily do země. Petunie i Lili trvaly na tom, že rodiče pohřbí mudlovským způsobem. Petunie k tomu měla ještě jednu drobnost - na pohřbu nebude nikdo z kouzelnického světa. Jamesovi se to nelíbilo, měl Evansovi upřímně rád a nechtěl Lili vystavit napospas její sestře. Lili ovšem trvala na tom, aby na ní počkal po obřadu.
Všichni se zvedli a se slzami v očích se zadívali na mizící rakev, ve které byli lidé, které milovali. Petunie ihned zamířila s rozhodným výrazem zadostiučinění k Lili.
"Jsi spokojená?"
"Petty…," pokusila se Lili předejít hádce.
"Dostala si je tam, kde teď jsou. Kvůli tobě tu teď jsme! Jsi zlo, Lili! Nebýt tvé svatby, ještě by žili! Jsi sobec!"
"Petty, to přece nemyslíš vážně!"
"To si piš, že myslím! Jsi zrůda! Vždy jsi byla a teď se to jen potvrdilo! Zmiz odsud!"
Lili se s bolestí zadívala na sestru a pak na moment spočinula na rakvi. Otočila se a zamířila pryč.

James kopal do kamínků, které mu stály v cestě, a rozhlížel se, odkud přijde Lili. Hned, jak ji uviděl, věděl, že pláče. Netušil, jestli je to kvůli obřadu samotnému, nebo jen kvůli její sestře.
Lili k němu přiběhla a zakývala hlavou. Pochopil. Sestra jí to dává za vinu. Nepotřebujeme ji, šeptal v duchu Lili, Já tu pro tebe vždy budu.


*Stripkouzeltérky (samozřejmě vymyšlené slovo) jsou ženy, které byste v mudlovském světě označili za striptérky, které svoje řemeslo uplatňují pomocí kouzel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čtete povídku ITWWBHBWD?

Ano
Ne

Komentáře

1 A A | 29. srpna 2013 v 18:14 | Reagovat

Ahoj :) Povídka úžasná, prosím tě, nepovídej mi, že se TY nedostaneš na jednu z tvých vysněných škol! Stripkouzeltérky mě rozsekaly :D Myslím, že by stálo za to převést tohle do angličtiny, je to vážně dokonalý! :)

2 Rogue Rogue | Web | 29. srpna 2013 v 21:15 | Reagovat

Jenny je taková chladná - až moc, přehání to, to by se ji mohlo vymstít.
Sirius je Sirius. Ale pořád čekám na nějaký návrat Evy! :-O
Petunie mě nepřekvapila, je to smutné...
Jsem ráda, že povídka je zase zpátky!

3 K K | 30. srpna 2013 v 20:01 | Reagovat

Jsem ráda, že zase pokračuješ v přidávání kapitol :) Povídka mně neuvěřitelně baví.. i když tahle kapitola je trochu smutná, těším se na další a jsem zvědavá, co se bude dít dál :)

4 Lisa Lisa | Web | 16. září 2013 v 16:43 | Reagovat

Bože! Bože! Ja som ti nenapísala koment k tvojim ďalším kapitlám. Myslela som, že som si ju už prečítla. Škoda, že to čítam až teraz. :-( K poviedke sa vyjadrovať nehodlám. Pretože bola úžasná! Okamžite idem na ďalší diel!!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama