14. Pan a paní Potterovi

20. června 2013 v 20:38 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Tak a je to tady :) Poslední kapitola před začátkem prázdnin. Abychom si to hned na začátku ujasnili - Povídka v žádném případě nekončí, pouze si dávám přes prázdniny pauzu, kvůli nedostupnosti internetu. Přítomná budu pouze na mobilu, tudíž Mellisu a Rogue budu nadále navštěvovat a číst jejich povídky ;). Každopádně, na konci srpna se vracím z prázdnin, přidám shrnutí všech 14 kapitol povídky ITWWBHBWD, abyste si vše připomněli, a pojedeme normálně dál.
Jinak Vám přeji, abyste vydrželi ty nesnesitelná horka, já umírám i teď, když vám píšu.

Příští týden Vás tu čeká ještě jedna povídka jako přání hezkých prázdnin, ale to až za týden... Teď si užijte zatím poslední kapitolu ITWWBHBWD :)


Lili se prohrabovala různými časopisy a plánovala dopodrobna svatbu. Seděla ve svém dívčím pokoji v mudlovské rodině Evansových a vzpomínala na to, jak byla malá holka a hrála si na svatbu. Teď je to skutečnost. Opravdu ji plánuje, opravdu se stane. Je téměř pošetilé konat nějakou podobnou slavnost v této době, ale jak by řekl Albus Brumbál To je ta nejvhodnější příležitost.
Rusovláska se dívala na obálky s nadepsanými adresami, které měly být doručeny mudlovským rodinám. Rozhodla se je poslat poštou, protože sovy by přece jenom byly trochu moc. Přesto ovšem na svatbu z nekouzelnického okruhu pozvala jen minimum lidí a to ty, kteří věděli, co Lili opravdu je.
Druhá kupa obálek byla poměrně větší. Sebrala tu úplně nahoře, na které bylo napsáno Eva Louisová a vložila do ní oznámení a pozvánku na svatbu. Po chvíli přemýšlení si sedla k psacímu stolu, vzala brko a pergamen a začala psát.


Milá Evo,
Píšu Ti a píšu a ty neodpovídáš a neodpovídáš. Co je s tebou? Vždy jsme si všechno říkaly, proč tomu tak už není?
Chtěla bych Tě pozvat na jednu z nejdůležitějších událostí v mém životě. Od začátku si měla pravdu, James je ten pravý a já jsem dokonale šťastná. Byla bych však ještě radši, kdybys mou radost prožívala se mnou. Taky bych ráda pochovala tvoje mimčo, aby vůbec vědělo, kdo je jeho tetička Lili. Ach Evo, prosím přijeď! Nemám nikoho, komu bych se mohla pořádně svěřit.
Mám tě ráda,
Tvoje Lili.

Lili přiložila pergamen do obálky a zalepila ji. Pořádně si oddechla. Hotovo. Jedna z nejhorších částí je za ní. Ale minimálně jedna ji ještě hned druhý den čekala - pořádné seznámení s rodiči Jamese.

"Cože?! Já?" zeptal se nevěřícně Sirius Jamese a zjišťoval, jestli se nepřeslechl.
"Ano, chci, abys mi šel za svědka," přisvědčil Potter.
"Jsi si jistý? Víš, že vám to s Lili přeju víc než kdokoli jiný, ale… Co když to zkazím?"
"Tak zaprvé, nikdo jiný nám to nepřeje víc než naši," zasmál se Jamie, "Zadruhé, ty nemáš co kazit. Výjimečně budu hvězdou večera já a ne ty. Zatřetí, když mi půjdeš za svědka, dovolím ti přivést si hosta."
"Takže kdybych nesouhlasil, tak nemůžu?"
James se zamyslel. "Půjdeš?"
"Půjdu," souhlasil Sirius.
Dvanácterák poplácal kamaráda po zádech a zasmál se. "Víš, že bych ti to dovolil i tak, že jo?"
"Já bych se tě neptal," přidal se k němu i Tichošlápek.

Jenny se naklonila nad Remuse a svými dlouhými vlasy se dotýkala jeho tváře.
"Promiň," omluvila se a odhrnula je stranou.
"V pořádku," přijal omluvu Remus, ale bylo vidět, že mu dělá velké problémy jí neříct, aby je nechala tak, jak byly.
"Pán zla je nevyzpytatelný, nikdy nikdo neví, kde udeří," konstatovala prostě Jenny, jako kdyby to nebyla žádná tragédie.
"Jenny?"
"Ano?"
"Proč si vstoupila do Řádu?"
"Nechci o tom mluvit," pronesla chladně Jenny.
"Možná by se ti ulevilo, kdybys mi to řekla."
Jenny se zhluboka nadechla a po chvíli se usadila na židli vedle Remuse. "Když jsem byla menší, zabili mi Smrtijedi matku. Byla to skvělá bystrozorka a výborná čarodějka. Řád v té době obsahoval jen velmi málo členů a bylo riskantní se k nim přidat, přesto matka aktivně bojovala a doplatila na to. Otec mě jeden rok poslal do Bradavic, a když jsem se vrátila, už tam nebyl. Utekl. Byl z mudlovské rodiny, vlastně se mu nedivím, že zmizel pryč. Od té doby jsem ve škole byla považovaná za tzv. šprta. Usilovně jsem se učila kouzlit, abych byla nejlepší a měla co nejvíce vědomostí a vyplatilo se mi to. Hned po škole jsem jako nováček vstoupila do Řádu a začala bojovat. Zároveň jsem se začala učit na bystrozora a po několika letech tvrdé dřiny jsem to, co jsem. Chladná, nečinná, ale výborná čarodějka, která se ničeho nelekne."
"A proč si taková odtažitá vůči Siriusovi?"
"Sirius Black mi nesahá ani po kotníky. Navíc máme úplně jiné cíly. Já bojuji proti zlu a on bojuje za to, aby dostal co největší počet holek do postele. A já k nim patřit rozhodně nechci a nebudu," vysvětlila prostě Jenny.
"Všichni tě tu považují za svůj vzor. To znamená, že musíme být, jak jsi řekla, chladní, nečinní, ale výborní čarodějové?"
"Já se nepovažuji za vzor, Remusi, a to, jaké jsem, je moje věc," ukončila Jenny rozhovor, sebrala knihy a odešla z místnosti.

Lili a James se usadili v obývacím pokoji manželů Potterových a pozorovali, jak maminka Dvanácteráka hůlkou servíruje čaj. Lili byla velmi nervózní, přece jenom se seznamuje s budoucím tchánem a budoucí tchýní a to není pro žádnou nevěstu jednoduché. Pan a paní Potterovi však byli milí a přátelští a během krátké konverzace, která proběhla při napadení Smrtijedy, si Lili dostatečně oblíbili.
"Tak povídejte, kam se budete stěhovat po svatbě?" usadila se ke stolku paní Potterová a zahájila tím tak konverzaci.
"No, hledal jsem už nějaké bydlení a líbil se mi jeden dům v Godrikově dole," přiznal James a usmál se na Lili.
"Vážně? To si mi ani neřekl," udivila se Lili a překvapeně na svého snoubence pohlédla.
"No, ano. Napadlo mě, že bychom se po dnešní návštěvě mohli jít na ten dům podívat," navrhl James a Lili po krátké úvaze přikývla.
"Je velmi důležité, abyste si našli nějaké své hnízdo," souhlasila paní Potterová, "Nechali bychom vás u nás, ale pochybuji, že byste chtěli bydlet se svými rodiči, když začínáte nový život."
"U nás máte ovšem vždy dveře otevřené," souhlasil pan Potter a mrknul na snoubence, kteří se drželi za ruce a usmívali se.

Sirius se přehraboval s Remusem hromadou pergamenů. Věnovali se své práci a dosud příliš nemluvili. Hrobové ticho rušené jen šustěním pergamenu prolomil Sirius.
"Remusi?"
"Hm?" zamručel Náměsíčních a dál studoval dokumenty.
"Jak dobře znáš tu Jenny?"
"Neřekl bych, že ji někdo zná dobře," odvětil bez zájmu Remus.
"Ale bavíte se s ní."
Remus se podíval na svého přítele. "Nech ji, Siriusi. Radím ti dobře. Už nejsme na škole a mohlo by to nést ošklivé následky."
"Chtěl bych se jen pobavit, Reme. Vždyť o nic nejde."
"Pleteš se. Jenny si prošla svým a nezaslouží si, aby s ní někdo zametal. Ona hledá někoho, kdo ji bude vnímat, poslouchat. Ačkoli… Sám vlastně nevím, jestli vůbec někoho hledá," zavrtěl Remus hlavou a sklonil hlavu opět nad pergamen.
"Nezamiloval ses?" zeptal se posměšně Tichošlápek a měřil si Remuse.
Náměsíčník zavrtěl hlavou.
"No v tom případě ti určitě nebude vadit, když si trošku užiju," začal se zvedat ze židle Sirius.
"Nedělej to, Siriusi," zaprosil Remus.
"Uvidíme, kdo z koho, Reme. Možná prohrajeme oba, i když… Kdo mi odolá, že?" sebral se Sirius a odešel.

Remus zůstal zaraženě sedět a přemýšlel. Je to souboj? A o co vlastně? O holku, která o nikoho nestojí? O holku, která se chce jen pomstít? Nebo jde o víc? Jde o to, jestli porazím Siriuse? Ne. Nejde o tohle. Nejde ani o souboj. Jde o Jenny. Ale proč ona? Copak není na světě dost holek, které nejsou chladné a nepřístupné? Jde o Jenny. Jenny je ten klíč.
Remus nemohl pochopit, proč vlastně hodlá riskovat přátelství se Siriusem. Jistě, ten to bere jen jako legraci, ale co když to pak už sranda nebude? A je vůbec v téhle době možné se zamilovat? Lili a Jamesovi to vyšlo. Tak proč ne ostatním? Úvahy… Zbytečné úvahy. Láska existuje jen pro ty, kteří jsou normální. Není pro vlkodlaky. Vlkodlaci nemilují. Tak co se to děje? Proč mám chuť se rozběhnout a utíkat za Jenny, abych u ní byl dřív jak Sirius? Nechápu…
Remus nemohl dostat z hlavy mnoho věcí. Kromě úvah o vztazích hlavně tu, že Jenny něco skrývá. Něco, co nespočívá v tom, že její rodiče zahynuli v boji proti zlu. Ne, v tom je něco jiného. Něco, co ví jenom Jenny…

Lili se poplašeně podívala na paní Potterovou, která jí posunkem ruky ukazovala, aby s ní šla do kuchyně. Lili se sebrala a následovala ji. Netušila, co od maminky Jamese může čekat. Co když se jí ve skutečnosti nelíbí? Co když jí řekne, aby se jejího syna zřekla? Co pak bude Lili dělat?
"Udělalo mi velkou radost, že jste se zasnoubili, Lili," usmála se paní Potterová na rusovlásku, "James byl vždy divoký a ty se k němu perfektně hodíš. Jsi taková jemná, klidná. Usměrníš ho. Ale nemám radost jenom proto," ujistila trošku vyděšenou Lili, "Vy dva k sobě prostě patříte. Jen co se na vás člověk podívá, už ví, že vy dva jste spolu. James tě má hodně rád, Lili. A já tě prosím, abys ho měla ráda stejně. Nechtěla bych, aby mu bylo ublíženo. Víš, on sice vypadá jako kluk, který všechno vydrží, ale uvnitř je citlivý."
"Paní Potterová, ujišťuji vás, že vašeho syna miluju. Nikdy jsem nikoho tak moc ráda neměla. James prostě dokázal nemožné. Nevzdám se ho a rozhodně bych mu nechtěla ublížit," ujistila rusovláska svou budoucí tchyni.
Paní Potterová se chvíli zamyšleně dívala na Lili a neusmála se. Uvažovala nad vším, co si s Lili za celý den řekly. "To jsem moc ráda, Lili."
Lili se usmála a napětí z ní spadlo. Dokázala to. Dokázala obhájit svou lásku. Teď už se před rodinou Potterových ničeho nebála. Byli rodina. Navždy.

"Lásko?" zavolal James do kuchyně, "Měli bychom už jít, jestli se chceme jít ještě podívat na ten dům."
"Už běžím," zakřičela Lili.
"Moc rádi jsme tě poznali, Lili," přiznal pan Potter a podal své budoucí snaše přátelsky ruku.
"Já vás taky, pane Pottere."
"Ale prosím tě! Říkej mi Johne!" zasmál se pan Potter a políbil Lili na tvář.
"A já jsem Hannach," usmála se paní Potterová.
"Moc mě těší, opravdu," usmála se Lili na oba a už v nich viděla své druhé rodiče.
"Díky, že jsme mohli přijít," poděkoval James a už táhnul Lili ze dveří.

Lili se zadívala na krásný dům v Godrikově dole. Byl perfektní. Přesně takový, jaký si vždy přála. Tady by chtěla vychovávat své děti a žít s Jamesem až do smrti. Už teď se do něj zamilovala.
"Líbí se ti?"
"Moc," souhlasila Lili.
"To je dobře, protože já už jsem ho tak trochu koupil," zasmál se provinile James.
"Jamie! Dneska jsi samé překvapení!"
"Jsi šťastná?"
"S tebou i kdybychom bydleli na podlaze," políbila Lili Jamese a přemístili se.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 K K | 20. června 2013 v 22:16 | Reagovat

Pro mě asi zatím nejlepší kapitola..fakt se mi líbí :)*

2 Rogue Rogue | Web | 21. června 2013 v 8:13 | Reagovat

škoda, že přes prázdniny bude pauza, to mi bude povídka chybět a taky jsem pořádně napjatá jak to bude, zda se ozve Eva a co Jenny, zda vytrvá v tom postoji vůči Siriusovi a co Remus, ten se do toho nějak zaplétá - ovšem kdo by Siriusovi odolal?! Je to asi jedna z nejlepších kapitol, má v sobě napětí i strach, ale zároveň je taková poklidná.
No nic, přeju pěkné prázdniny a pak se těším i na kaptoly! :)

3 Mellisa Potterová Mellisa Potterová | Web | 22. června 2013 v 16:22 | Reagovat

Táto kapitola bude určite patriť medzi moje obľúbené. Bola krásna. Mala si tam dosť vyjadrené emócie a trochu sa mi zdalo že aj žiarlivosť. (veď to je emócia). Sirius a Remus. Síce neschvalujem že Sirius sa otočí  za každou sukňou, ale tu mu to pristane. Jenny sa mi osobne páči. Taký štýl baby mám rada. Neosobné chladné, žiadne city ich neviažú. Som fakt zvedavá či si nakoniec Jenny vyberie Siriusa, Remusa alebo skončí s niekym iným. Alebo zomrie :-( Ale to dúfam že nie. Keď sa pani Potterová začala vypytovať Lily na ich vzťah s Jamesom tak som to určite Lily nezávidela. Ja by som asi skolabovala :-) Tak to zhrniem. Je mi lúto že bude chvíľková pauza. Prajem ti pekné prázdniny. A táto kapitola bola moc pekná, síce ja viac, milujem poviekdy kde sa u teba vyskytuje "môj budúci manžel" voldík :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama