Červen 2013

Žijeme len raz

28. června 2013 v 7:53 | Anytt* |  Další povídky
Tak a je to tady :) Vytoužené prázdniny po deseti měsících školy. Abych se vám přiznala před týdnem jsem se až divila, jak rychle tento rok utekl. Ještě nedávno jsem si odškrtávala první týden září 2012 a najednou si odškrtávám poslední týden června 2013. Je to tak... Co bych vám na to řekla? No tak především bych vám určitě chtěla popřát krásné, klidné, ničím nerušené a hlavně pořádně prožité prázdniny! Ať se vám splní vaše letní sny, ať už jsou jakékoli, a opět naberte energii do dalšího školního roku.
Teď k povídce: Možná většině z vás bude připadat tato povídka nejen uhozená, ale ještě trapná. Upřímně, hlavní představitelka není nic moc, co si budeme povídat, je to klasická puberťačka a většina z vás se asi přištihne, jak si říká "To je ale blbka". No, asi s vámi musím i souhlasit :) Ovšem, upřímně dámy (pány, pokud povídku čtou, neoslovuji, přece jenom je hlavní hrddinka dívka), která z nás někdy nezatoužila být tou nejlepší? Která z nás se netěšila na prázdniny tak moc, až to ostatním připadalo trapné? No, vidíte :). Každopádně abych se dostala, jak se říká, k jádru pudla - Nejdůležitější částí povídky (což je spíš k pláči) je poslední část. Vypněte, nemyslete na školu a užívejte si prázdnin! Myslím, že si to zasloužíme všichni :) Povídku nepovažuji za kvalitní a jak už jsem se zmínila, je to spíš blábol, ale je prázdninová, a proto jsem jí napsala a taky zveřejnila. Jen chci upozornit, že není autobiografická, a chci doporučit, abyste si k povídce pustili stejnojmenný song.
Teda dneska jsem nějaká ukecaná :D No tak ještě jednou - Přeji vám krásné prázdniny a nezapomeňte, že poslední týden v srpnu mě tu máte zase jako na koni a přispěji opět povídkou ITWWBHBWD. A můžu vám už předem prozradit, že se brzy objeví i Eva ;). Tak Hezké prázdniny!

Název: Žijeme len raz
Postavy: Klára, Ondra, Lukáš, Spolužáci
Doba: Konec prázdnin, začátek léta
Zpívá: Ego ft. Robert Burian
Děj: Končí škola, rozdává se vysvědčení a přichází deset měsíců očekávané letní prázdniny, které si chce Klára naplno užít.



14. Pan a paní Potterovi

20. června 2013 v 20:38 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Tak a je to tady :) Poslední kapitola před začátkem prázdnin. Abychom si to hned na začátku ujasnili - Povídka v žádném případě nekončí, pouze si dávám přes prázdniny pauzu, kvůli nedostupnosti internetu. Přítomná budu pouze na mobilu, tudíž Mellisu a Rogue budu nadále navštěvovat a číst jejich povídky ;). Každopádně, na konci srpna se vracím z prázdnin, přidám shrnutí všech 14 kapitol povídky ITWWBHBWD, abyste si vše připomněli, a pojedeme normálně dál.
Jinak Vám přeji, abyste vydrželi ty nesnesitelná horka, já umírám i teď, když vám píšu.

Příští týden Vás tu čeká ještě jedna povídka jako přání hezkých prázdnin, ale to až za týden... Teď si užijte zatím poslední kapitolu ITWWBHBWD :)


Lili se prohrabovala různými časopisy a plánovala dopodrobna svatbu. Seděla ve svém dívčím pokoji v mudlovské rodině Evansových a vzpomínala na to, jak byla malá holka a hrála si na svatbu. Teď je to skutečnost. Opravdu ji plánuje, opravdu se stane. Je téměř pošetilé konat nějakou podobnou slavnost v této době, ale jak by řekl Albus Brumbál To je ta nejvhodnější příležitost.
Rusovláska se dívala na obálky s nadepsanými adresami, které měly být doručeny mudlovským rodinám. Rozhodla se je poslat poštou, protože sovy by přece jenom byly trochu moc. Přesto ovšem na svatbu z nekouzelnického okruhu pozvala jen minimum lidí a to ty, kteří věděli, co Lili opravdu je.
Druhá kupa obálek byla poměrně větší. Sebrala tu úplně nahoře, na které bylo napsáno Eva Louisová a vložila do ní oznámení a pozvánku na svatbu. Po chvíli přemýšlení si sedla k psacímu stolu, vzala brko a pergamen a začala psát.

13. Kdo je sakra Jenny?!

13. června 2013 v 20:45 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Moc Vám děkuji za milé komentáře, vždy potěší! Přidávám další kapitolu a doufám, že se vám bude líbit. I když je tam pár zvratů, je spíše oddechová a myslím, že vzhledem ke konci školního roku, to nejspíš oceníte. Přeji ještě jednou hodně štěstí s naháněním známek a také hezké čtení kapitoly! :)


Fénixův Řád sliboval a plnil vše, co si vystudovaní studenti bradavické školy přáli. Hlavním kritériem byl boj proti zlu. To všichni od práce v Řádu čekali, dokonce to potřebovali. Teď mohli všichni naplno ukázat, co v nich je. Mohli uplatnit svůj potenciál, mohli zjistit, v čem a ohledně čeho jsou dobří. Druhý bod spočíval v tom, že něco dělali. Po škole bylo odjakživa těžké najít si práci a Fénixův řád byl pro to jako stvořený. Nedostávali sice zaplaceno, dělali to dobrovolně z vlastní vůle, ale bojovali pro lepší svět. O to jim šlo. Mnoho lidí tvrdilo, že takoví lidé jsou blázni. Pracují bez výplaty a ještě se mnohdy nechají zabít stoupenci Pána zla.

12. Příslib pro Pána zla

6. června 2013 v 21:02 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Máme tu další kapitolu a já hned na začátek vás poprosím o komentáře. Těší mě, že povídku čtete, ale bez vašich názorů (ať už kladných či záporných) mám menší chuť psát a také si na to nedělám větší čas. Každý komentář či rada potěší, věřte mi. Také můžete hlasovat v anketě, jak se vám celková povídka líbí. Opět kapitolu věnuji Mellise, která už se netrpělivě ptala, kdy se na scéně objeví Lord Voldemort. Ať se vám to všem líbí!


Na nebi svítil měsíc a ozařoval tak mýtinu, na které rostly bylinky používané k obřadním rituálům. Občas bylo slyšet zahoukání sovy, která zběsile létala sem a tam, jindy zase cvrkotali cvrčci. Rozhodně se střední Evropa od podmračeného podnebí Anglie velmi lišila.
Bylinkářka chodila bosa po zelené trávě a občas se sehnula pro nějakou rostlinu, ke které přičichla a rychle ji uklidila do koženého váčku, kde už měla lahvičku s ochranným lektvarem. Najednou se ozvala ohlušující rána a bylinkářka strnula a hleděla daleko do krajiny, kde se nejasně rýsovala postava v černém. Žena s dlouhými krkavčími vlasy vytáhla proutek, mávla s ním a zářivý měsíc zalily mraky. Bylinkářka si uvědomila, že stojí před čarodějkou, která hůlkou a kouzlem schovala měsíc, a zkusila přes tmu zahlédnout onu osobu. Najednou ucítila na prsou velký tlak a poté se bezmocně zhroutila k zemi.

11. OVCE 2/2

2. června 2013 v 13:12 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Takže tohle je opravdu konec Pobertů v Bradavicích :). Poslední díl, kdy je uvidíte, nebo spíš přečtete si o nich, za branami školy. Povídka ovšem nekončí. Naopak teď to teprve začne být to pravé. Čeká nás toho ještě mnoho! Když jsem dávala informace o této povídce, napsala jsem, že bude mít něco okolo 30 kapitol. Nevím, jestli tomu tak bude, protože toho plánuju ještě opravdu hodně. No, sami uvidíte :)
Tuto kapitolu (respektivě její druhou část) bych opět chtěla věnovat mým přátelům a rodině, ale také maturantům a všem, kteří úspěšně složili zkoušky, ať už ty maturitní nebo na střední či vysokou školu. Jste výborní a přeji Vám mnoho úspěchů!
Připomínám, že zde naleznete první část kapitoly :).

Konec! Konec zkoušek, všechny písemné i praktické zkoušky pro studenty sedmého ročníku skončily a druhý den se měli dozvědět výsledky. Pobertové a Lili se unaveně usadili venku a vychutnávali si chvíli, kdy se nemuseli učit a už je nic nečekalo.
"Uvědomujete si, že je tohle konec?" promluvil Remus.
Všichni se na sebe podívali. Ano, byl to konec. Skončila škola a začal nový život.
"To není konec," namítl Sirius, "vždycky se budeme scházet. My Pobertové jsme kamarádi už od prváku a tady Lili," podíval se Tichošlápek na rusovlásku, "k nám už neodmyslitelně patří. My se nemůžeme rozdělit! Vždycky tu pro sebe budeme," dokončil Sirius svoji nevědomky dojemnou řeč. James, o kterého se Lili opírala, poplácal kamaráda po zádech.
"Líp bych to nevyjádřil."