8. Šťastné a veselé

8. května 2013 v 12:50 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Moc mě těší vaše komentáře k této povídce, zlepšují mi náladu, to mi věřte ;). Dnešní kapitola, stejně jako ta minulá, je dost zlomová a doufám, že se vám bude líbit. Tu důležitou část jsem napsala tak, aby nebyla vulgární, ale aby bylo poznat k čemu došlo. No, to uvidíte až poté, co si kapitolu přečtete. Řekla bych, že písnička, která tuto kapitolu vystihuje je tato. Hodně se mi líbí, ráda ji poslouchám a jak už jsem se vám zmínila v povídce Vzpomínky zůstanou, že základem písničky je dobrý text, tak tento song má text přímo skvělý. Upozorňuji, že se nejedná o songfic!
Btw je mi jasné, že se Vánoce úplně do tohoto ročního období nehodí, zvlášť když tak dlouho byla zima a teď jsou všichni rádi za lepší počasí, tak mi to promiňte.
Těším se na Vaše komentáře a teď už ta kapitola :)

Poslední hodina Přeměňování a potom už jenom vytoužené vánoční prázdniny. Lili se upřímně těšila a nemohla se dočkat, až uvidí rodiče. Dokonce i na Petunii se těšila. Poslední dva roky jí připadalo, že ve škole ztrácí čas. Tam venku řádil nejhorší černokněžník všech dob a ona místo, aby byla s rodinou, vysedávala ve škole a učila se. Měla o rodiče a o sestru přirozený strach. Ano, právě strach vládl v Bradavicích, i když se všichni nenuceně bavili a někteří byli opravdu šťastní. Nikdy jste ale nevěděli, co přesně se děje venku. V jednu chvíli vám přijde dopis od vašich milovaných a ve druhou vám ředitel vaší koleje oznamuje tragickou novinu.

Na druhou stranu dostudovat chtěla, potřebovalo to. A nedokázala si představit, že by podobně jako Eva musela opustit školu. Každý den četla Denního věštce a sledovala jména zmizelých a zemřelých. Pán zla a jeho stoupenci nabírali stále větší moc a počet obětí se rapidně zvýšil. Každý den se jí ulevilo, když nikde neobjevila jméno nikoho z rodiny. I když to byli mudlové, byli silně spojení s čarodějným světem, a proto by se i o jejich zmizení, případné vraždě, v Denním věštci psalo. Naštěstí však jejich jména uvedená nebyla a ani Evino jméno nenalezla. Polovina lidí uvedených v Denním věštci byla opravdu oběťmi. Ta druhá se přidala k Pánovi zla. Nikdo ale nemohl určit, kdo do jaké skupiny opravdu patří, a v tom byla právě ta potíž. Nikdo už nevěděl, komu může věřit. Albus Brumbál téměř každý den pronášel proslovy plné podpory. Stále více studentů odjíždělo domů, kvůli úmrtí či zmizení v jejich rodině. Šílenství se šířilo a nikdo už se nesmál tak, jako dřív. Tohle rozhodně nebudou Šťastné a veselé Vánoce.
Lili několikrát napsala dopis Evě. Ještě nikdy jí nepřišla odpověď. Usoudila tedy, že toho má teďka kamarádka hodně. Vlastní dítě na cestě, desetiletý bratr na krku a k tomu stejně ambiciózní prarodiče, jako byli máma s tátou. Bylo těžké s nimi vyjít, vždy hledali na druhých chyby a přitom byli důležitou součástí kouzelnického světa. A právě to je ohrozilo.
Lili si o Evu dělala velkou starost. Co když Pán zla nezůstane jen u pana a paní Louisových? Co když si bude myslet, že jejich děti ví stejně tak dobře, jako oni, co se ve světě právě děje?

Lili si zapsala poslední poznámku, když profesorka McGonagallová s přáním hezkých prázdnin a tučnou vrstvou úkolů ukončila hodinu. James jako vždy rychle hodil učebnice do své tašky a pomohl Lili s tou její.
"Děkuju," poděkovala vděčně Lili a usmála se na něj.
"Odjíždíš zítra domů?" zeptal se James.
"Ano a už se těším. Od té doby, co jsem tento rok nastoupila do školy, se o rodinu bojím, člověk nikdy neví, co je může potkat."
"To je pravda, bezpečno je jenom tady."
Lili se zastavila a podívala se na Jamese. "Víš, Jamesi, ani tím už si nejsem tak jistá. Brumbál to sice stále tvrdí, ale kdyby Ty-víš-kdo opravdu chtěl, do školy by se dostal. Jen netuším, proč to ještě neudělal."
"Třeba na to prostě nemá síly," prohlásil Dvanácterák.
"Jamesi, mluvíš o největším černokněžníkovi všech dob, nepodceňuj ho. Mnoho lidí tohle udělalo a už tu nejsou."
"Ano, ale i největší černokněžník všech dob má strach. A největší strach má z ředitele této školy. Dokud je tu Brumbál, nic nám nehrozí, Lili," utěšoval James Lili.
"Ale co ostatní tam venku? Ti umírají, Jamesi. A my si tu sedíme a učíme se."
"A co nám zbývá? Myslíš, že někdo z těch, kdo nedostudoval, ho porazí?"
"Asi máš pravdu. Pojďme se najíst, mám hlad."
Lili a James se posadili k Remusovi, Siriusovi a Peterovi. Se Siriusem odchod Evy nic neudělal. Jak řekl, byla pro něj jedna z mnoha a navíc nebyla první, se kterou se vyspal a která musela odjet ze školy z rodinných důvodů. O jejím těhotenství ale nic nevěděl. Škole se to podařilo ututlat na poměrně dlouhou dobu, než Eva musela odjet. O jejím těhotenství věděli jen Lili, profesorka McGonagallová a Albus Brumbál.
"Smrtijedů je stále víc a víc," pronesl zmučeně Remus.
"Jo, rozrůstají se jako šváby," prohodil znechuceně Sirius, když si vzpomněl na svoji sestřenku Belatrix Lestrangeovou, rozenou Blackovou.
"Tohle nebudou veselé Vánoce," řekla smutně Lili.
"Třeba se stane něco pozitivního," utěšoval ji James.

Když Lili odcházela z Velké síně, potkala Severuse Snapa.
"Severusi," oslovila ho s úsměvem.
"Ahoj Lili, jak se máš?"
"Chybí mi Eva," sklonila Lili smutně hlavu.
"Ona to zvládne, určitě."
"Já vím. A jak se ti daří? Dlouho jsme spolu nemluvili."
"Jo, dobrý. Odjíždíš na prázdniny domů?"
"Ano, už se moc těším a ty?"
"Ani kdyby mi zaplatili. Doma se neukážu, je mi sedmnáct, můžu si dělat, co chci!"
"Klid, Severusi. Vždyť já přece nic neříkám," podivila se Lili kamarádovu chování.
"Já vím, promiň. Už musím jít, rád jsem tě viděl, Lili."
Lili se smutně dívala za Severusem Snapem. Co se to s ním jenom stalo? Vždycky byl lehce odtažitý, ale naprosto se na něj mohla spolehnout. Poslední dobou s ní však skoro nemluvil. Bylo to snad kvůli Jamesovi nebo na ní prostě už neměl náladu? Lili nevěděla a trápilo jí to. Ze starých kamarádů jí zbyl právě už jen Severus a právě jeho zrovna ztrácela.

Sirius se usadil do křesla blízko krbu. Společenská místnost Nebelvíru byla přecpaná. Většina lidí se balila na prázdniny, sháněli potřebné věci a pošťuchovali se s radostí blížících se Vánoc. Sirius to neřešil. Na prázdniny jel k Potterovým, ale balení nechával až na poslední chvíli. Vlastně netušil, proč jsou všichni tak nadšení z toho, že mohou jet domů. Bylo to nejspíš proto, že nikdy nepoznal lásku domova, jako většina jiných. Jistě, Potterovy na něj byli neobyčejně milí, ale nebyli to jeho rodiče, byli Jamese. Tečka. Konec.
Znuděně zívnul a zavrtěl se v křesle. Zatímco on seděl v křesle z čisté lenosti vůči balení, jeho zbylí dva kamarádi, Remus a Peter, mu dělali společnost proto, že na prázdniny domů nejeli. Remus domov neměl, protože ohrožoval. Jeho domovem byli Pobertové, ty miloval, ti ho podporovali. Naopak Peter, který se neuvěřitelně bál světa za branami školy, se z ní nechtěl ani hnout, i když ho jeho matka dlouho přemlouvala. Pokoušel se sesmolit úkol na Přeměňování, který jim profesorka McGonagallová dala, ale moc se mu to nedařilo.
Sirius si pomyslel, že to všechno je jenom jedna velká přetvářka. Rozhlédl se po Společenské místnosti a spatřil Lili, která se o něčem bavila s Jamesem. Najednou si vzpomněl na Evu. Co asi dělá?

Lili se probudila a s úsměvem si pomyslela, že dneska uvidí svoji rodinu. Oblékla se, zašla na dívčí toalety a potom zamířila na snídani. Po chvíli ji dohonil James a poprosil ji, jestli by za ním ještě před odjezdem nezašla do učebny Přeměňování.
"Samozřejmě, že přijdu. Musím ti přece dát dárek," usmála se Lili na Jamese a naložila si na talíř porci slaniny a míchaných vajíček.

Sirius se lopotil s balením k Potterovým.
"Kdybys to udělal včera večer, jako ostatní, tak bys měl teďka pokoj," káral ho Remus.
"Kuš a pojď mi radši pomoc!"
"Pojď se radši najíst," poradil mu Náměsíčník.
"Pak se ale nehnu!"
Peter se zachichotal. Podle něj Sirius vynikal ve všech vtipech a velmi si cenil toho, že ho přátelé berou. Šlo o to, že Dvanácterák, Náměsíčník a Tichošlápek brali Červíčka jako ňoumu. Měli ho ovšem rádi a nedopustili by, aby se mu něco stalo. Červíček je obdivoval. Nejvíc se mu ovšem momentálně líbilo Remusovo povzbuzení k snídani.
"Tak pohni, nebo na tebe potom nic nezbude."
"Jo pořád!" zakřičel Sirius za mizejícím Remusem a Červíčkem, který mu byl okamžitě v patách.

Lili se rozloučila s kamarádkami z ložnice a i s kufrem zamířila do učebny Přeměňování, kde měla sraz s Jamesem. V ruce držela balíček s nástroji na košťata, novými rukavicemi a šálou v nebelvírských barvách s iniciály J.P. jako James Potter.
Jakmile vstoupila do místnosti, naprosto jí ohromilo to, co uviděla. Všude po učebně byly plátky růží a veprostřed místnosti stál James a v ruce skrýval malou krabičku. Lili upustila kufr i balíček s dárkem a zamířila k Dvanácterákovi.
"Jamesi, co to má být?"
"Šťastné a veselé, Lili," popřál James rusovlásce a do ruky jí vložil krabičku.
Lili se zatajeným dechem krabičku otevřela. Pár vteřin zírala na prstýnek z bílého zlata.
"Jamesi…," dostala ze sebe jen a vrhla se k Jamesovi. Před pár měsíci by netušila, že někdy tohle udělá. Nikdy by nečekala, že Jamese políbí a pocítí při tom něco, co ještě nikdy dřív. Ale teď to udělala a nelitovala toho. Naopak se jí to zdálo jako dobrý nápad. Byla mu vděčná. Byla mu víc než vděčná. Cítila k němu víc než přátelství a v tento den si to poprvé uvědomila. Nešlo ani tak o ten prstýnek, šlo o Jamese. On tu byl pro ni. On ji miloval a ona milovala jeho.
Když se od sebe odtrhli, dostala ještě Lili ze sebe: "Ale nežádáš mě o ruku, že ne?"
James se upřímně zasmál. "Neboj."

Sirius se u vlaku rozhlížel, ale nikde svého kamaráda neviděl. Remus a Peter už také začali být nervózní, protože měl vlak odjet už za pár minut a Jamese ani Lili nikde neviděli.
"Kde můžou být?" zeptal se Peter, který neměl rád nejasnosti.
"To kdybych věděl. Kde se zase flákají?" přešlapoval nervózně Sirius.

Lili a James leželi v objetí, přikrytí dekou, kterou Lili vytáhla z kufru, a kolem nich bylo poházené všechno jejich oblečení. Takhle to má vypadat. Takhle se mají dva cítit, když spolu něco takového prožijí, a ne to, co zažila Eva se Siriusem, pomyslela si Lili.
"Ještě jsem ti nedala dárek," vzpomněla si Lili na balíček, který upustila.
"Ale dala," namítl James.
Lili se usmála a začala se oblékat. Společně s Jamesem uklidili místnost a zamířili k vlaku, kde už na ně čekali ostatní.
Pobertové se na ně nedůvěřivě podívali, když uviděli, jak se drží za ruce a každou chvíli se líbají.
"Tak že by do toho konečně praštili?" nadhodil Sirius s úsměvem.
"Vypadá to tak," souhlasil Remus.
Všichni se objali a popřáli si Veselé Vánoce. Pak už Sirius, James a Lili nastoupili do vlaku a odjeli do Londýna.

Na nádraží Kings cross už na Lili čekali její rodiče. Sirius zamířil na druhou stranu, kde většinou čekali Jamesova mamka s tátou, aby nechal Lili a Jamesovi trochu soukromí.
Lili vytáhla z kufru balíček s dárkem a podala ho Jamesovi.
"Šťastné a Veselé, Jamesi."
"Šťastné a Veselé, Lili."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mellisa Potterová Mellisa Potterová | Web | 8. května 2013 v 14:30 | Reagovat

Pekné moc sa i páčila myšlienka od Siriusa  co pak asi dela Eva aspoň myslím že to tak bolo.

Pekne som zvedavá na další diel.

2 K K | 8. května 2013 v 19:03 | Reagovat

Hezké :) Konečně jsem se dočkala ;)

3 Rogue Rogue | Web | 9. května 2013 v 23:48 | Reagovat

Sirius si přeci jen vzpomněl na Evu? Že by z toho nakonec byl nějaký cit? No, stejně se jednou nějak dozví, že ona čeká dítě a aby si nedal dohromady pár jasných věci, tak hloupý rozhodně není - tomu se pak bude říkat překvapení.
A co se týká pokroku vztahu mezi Jamese a Lili tak můžu říct, že se ti to povedlo napsat opravdu krásně, s citem a jemností! :) Nádherné, tak by to mělo být.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama