10. Famfrpálový zápas

23. května 2013 v 20:24 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Tuto kapitolu bych chtěla věnovat dvěma kámoškám :) a to Kačce a Áje. Moc vám děkuju za vaši podporu nejen ohledně povídky, ale i v "reálném" životě. Zároveň bych chtěla kapitolu věnovat všem mým přátelům, ale nejvíc právě Kátě a Áje. Tak si to užijte a moc děkuji všem za krásné komentáře.

Jaro bylo v plném rozpuku, když se Lili usadila na zelené trávě a otevřela si svoji oblíbenou knihu, Malé ženy. Často u nich plakala, což Petunie nikdy nedokázala pochopit. Ona a její sestra byly úplně jiné. Nebylo to pouze tím, že Lili uměla čarovat a Petty ne, šlo o to, že Petunie záviděla, kdežto Lili byla přející. Šlo o to, že Lili myslela na druhé a Petunie pouze na sebe a na svůj prospěch. Byly prostě jako nebe a peklo, voda a oheň, a jak by řekli v mudlovském světě Satan a Bůh. Někteří by možná trefně použili přirovnání Pán zla a Brumbál, ovšem to by Lili daného člověka zabila pohledem. Ať byla Petunie jakákoliv, byla to její sestra a měla ji ráda.

O Vánocích si přivedla Petunie domů svého přítele a snoubence Vernona Dursleyho. Lili se o vzhled nikdy moc nestarala, ale Vernon byl přesným opakem Petunie. Začal pracovat v jedné firmě na vrtačky a pořídil si dům v Zobí ulici, kam se Petty zanedlouho měla také přestěhovat. Poslední dobou však řešila s maminkou přípravy ohledně svatby, ale když se chtěla Lili zapojit, odešla Petunie do pokoje a o svatbě se dále nechtěla bavit. Vernon Dursley byl typický nefalšovaný mudla. Ač vzhledově se od Petunie velmi lišil, povahově na tom byli podobně, ne-li stejně. Oba šli rázně za svým cílem a oba chtěli být dokonalí, aby je nikdo nepomluvil. Právě proto si už několik dlouhých měsíců Petunie vybírala šaty, místo svatby, líbánky a podobné záležitosti. Paní Evansová už z toho byla unavená a nemohla se dočkat, až bude po té velké slávě.

Lili otočila další list Malých žen, když si k ní někdo přisedl. S nadějí v obličeji se podívala na svého společníka, ale když zjistila, že je to pouze James, smutně se zadívala na knihu.
"Myslela jsem, že jsi Severus," omluvila se mu provinile a zaklapla knihu.
"Tak to jsem ti musel zvednout náladu, ne?" zasmál se James a objal ji.
"Když ty to nechápeš! Severus byl můj nejlepší přítel šest let a poslední dobou se chová jinak, divně. Už hrozně dlouho jsme spolu nemluvili. Trápí mě to, Jamesi. Vážně, miluju tě, ale udělalo by mi větší radost, kdyby tu teď se mnou seděl on."
James se k ní naklonil a políbil ji. Dlouze, intenzivně. "Půjdeš mi fandit na famfrpál?"
"Jistě, Jamie, pro tebe cokoli," ujistila Lili Jamese. Od té jejich intimní chvíle o Vánocích bylo s Jamesem všechno perfektní. Ačkoli za branami školy zuřil Pán zla a jeho stoupenci, Lili měla i v těch bezútěšných situací někoho, kdo ji bezmezně podporoval a byl tu pro ni. A ona byla pro něj. Denně sledovali, jestli se v Denním věštci neobjeví jméno Potter nebo Evans. Byli si oddaní, byli tu pro sebe. Lili nemohla ani uvěřit, že by se tohle kdy mohlo stát.
"Co doma, všechno v pořádku?"
Lili se zasmála a opřela se o Jamese. "No, jak se to vezme. Mamka šílí ze svatby Petunie a Vernona a táta si prý se svým budoucím zetěm došel na pivo. To je takové mudlovské pití," vysvětlila, když se na ní James nechápavě zahleděl, "Vernon mu prý dvě hodiny vyprávěl o vrtačkách a nic jiného probrat nestihli, protože táta pak zděšeně utekl."
James se zasmál. Podle Liliiného vyprávění byli její rodiče velmi hodní a příjemní lidé, což se o její sestře říct nedalo. Opravdu velmi rád by ji poznal. Zajímalo by ho, jestli by její ledové mudlovské srdce neobměkčil ani Sirius.
"A co Petunie? Kdy se má vdávat?"
"Už za dva týdny. Prý se těší, ale je hodně nervózní. Mamka se bojí, aby datum svatby neodložila na dobu neurčitou, aby mohla ještě pozměnit všelijaké drobnosti," Lili hrál na tváři stále úsměv, když si v duchu znovu pročítala dopisy od rodičů.
"Pojedeš tam?"
Lili se najednou zatvářila smutně. "No, vlastně ani nevím, jestli jsem pozvaná. Mamka mi píše, ať určitě přijedu, že bude sestra ráda, ale když jsem se na to v dopise ptala Petunii, neodpověděla mi. Pochopila bych, že se bojí sov, ale mohla to alespoň vzkázat po mamce, ale ono nic."
"Tak nejezdi."
"Ty to nechápeš, Jamie. Jsi jedináček, nikdy si neměl sourozence a navíc nepocházíš z mudlovské rodiny. Netušíš, jaké je to mít sestru, která tě nesnáší a ty ji přitom miluješ."
"Když o to nestojí, tak ty nemusíš stát o to, aby tě pozvala, ne?"
"Jenže já o to stojím. Ani nevíš, co bych dala za to, kdyby se naše vztahy zlepšily," povzdechla si Lili a opět se zadívala na knížku. "Nevadilo by ti, kdybych si teď ještě chvíli četla?"
"Jasně že ne. Uvidíme se u večeře," políbil James Lili a zamířil ke škole.

Remus Lupin seděl v knihovně a učil se na blížící se zkoušky OVCE. Poslední zkoušky v jeho životě. Upřímně neměl valnou představu o tom, co by v dospělosti měl dělat a kde pracovat. Stále častěji přemýšlel nad tím, že by se přidal ke skupině, která aktivně bojovala proti Pánovi zla. Pokud věděl, Brumbál a mnoho důležitých lidí v ní už bylo a svými činy přispívali ke škodám, které se Tomu-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit a jeho příznivcům stávaly. Organizace by mohla také přispět k napravení jeho vlkodlačí pověsti, i když to hlavní důvod pro jeho vstoupení do Řádu nebyl. Opravdu chtěl pomáhat, chtěl se podílet na zničení Temného pána. Chtěl předat své zkušenosti dál, chtěl se s nimi podělit s ostatními. Přečetl mnoho knih, víc než kdo jiný z jeho spolužáků. A většina z nich chtěla do Řádu také vstoupit. Bylo by dobré, pomoci jim na jejich cestě. Co to říkám? Já abych někoho učil?! Ne, já nikoho učit nebudu. Brumbál a ostatní budou naopak učit mě.
"Pan Lupin," konstatovala osoba s příjemným hlasem, která se posadila naproti Remusovi.
"Dobrý večer, profesore," pozdravil Náměsíčník ředitele školy, který se na něho přátelsky usmál.
Brumbál se zahleděl na knihy, které Remusovi ležely na stole a zeptal se primuse: "Zkoušky OVCE? Náročné, ale nikoli tak, jako skutečný boj za branami školy."
"Paní profesorka McGonagallová už nám to také říkala, pane. Máte všichni pravdu. Polovina studentů ve škole neví, co to je skutečný život."
"A ty to víš, Remusi?" oslovil Albus Brumbál studenta otcovsky.
"Právě že nevím, jen tuším."
"Remusi, nejsi nehodnotný, jak si myslíš. Nejsi špatný, protože jsi vlkodlak, ale vím, že ti to stále vrtá hlavou. Proto bych Vám rád, pane Lupine řekl, že jste výjimečný. A právě takové lidi, jako jste vy, potřebujeme. Vy a vaši přátelé, pane Lupine. Vy a všichni studenti na této škole. Vy a všichni mladí. Dnešní svět vás všechny potřebuje, Remusi. Jen pro to, že jste to, co jste, nemusí z vás být nutně to, čím jste. Stačí dát se správnou cestou."
Remus Lupin měl pocit, jako kdyby mu ředitel četl myšlenky. Přesně to ho trápilo. Přesně tak se cítil. "Chci se dát správnou cestou, profesore, ale jsem moc mladý."
"Fénixův řád potřebuje mladé nadané lidi. Mnohdy jste lepší než my, staří veteráni," usmál se Albus, "Přeji hodně štěstí u zkoušek, pane Lupine."

Lili a Pobertové seděli ve Společenské místnosti Nebelvíru a povídali si. Lili ležela na zemi u křesla, kde seděl James, a řešila s Remusem složitá kouzla, která potřebovali na zkouškách umět. Peter se cpal jídlem, které se Siriusem přinesl z kuchyně od skřítků, a samotný Sirius hleděl s překvapením do knížek Přeměňování.
"Já se to všechno nenaučím!" vyjekla nešťastně Lili a schovala si obličej do dlaní.
"Lili, je to úplně jednoduchý, podívej," uklidňoval ji Remus a pokusil se jí vysvětlit látku.
"Nech toho, Reme! Nemá to cenu, dneska už stejně víc do hlavy nedostanu a zkoušky jsou blíž a blíž!"
"Zlato, nestresuj se," masíroval z křesla James Lili záda, "Zítra je famfrpál, tam se uvolníš, zapomeneš na zkoušky. Všechno bude v pohodě, neboj."
Sirius vzhlédl od učebnice a promluvil k Lili. "Podívej Lili, jestli ty nezvládneš zkoušky, tak nikdo jiný kromě Remuse nemá šanci. Chceš nás mít všechny na svědomí?"
Lili se trochu pousmála, ale hned jak se zahleděla na učebnici, opět se zasmušila.
"Dobře, tak ještě jednou, prosím," poprosila o nové vysvětlení. Tentokrát se k ní přidal i Sirius s Jamesem a poslouchali Lupina.
"Vždyť je to primitivní!" zvolal nadšeně Sirius, "To jenom Dvanácterák ti to říká moc složitě."
"Složitě? Tohle je přesná definice. Jak jinak bys to chtěl vysvětlit? Použít kouzlo a ono se něco stane?"
"Ne. Co třeba: Použijte tuto kouzelnou formuli a zřetelně vyslovujte sykavky. Myslete přitom na situaci, která kdy pro vás byla nejpříjemnější, a představte si, že se opakuje. Potom formuli zopakujte dvakrát a myslete při tom na to, co chcete získat?"
"Počkat!" vykřikla Lili, "Já už to chápu!"
"No prosím, to jsou moje nedocenitelné schopnosti vysvětlování!" zasmál se Sirius a znovu si sedl do křesla.
"S touto primitivní definicí by u zkoušky nikdy neprošla!"
"Ale alespoň by se naučila kouzlo používat, nemyslíš?"
Zatímco se Dvanácterák a Tichošlápek hádali, Lili vytáhla hůlku a kouzlo zkusila. Nadšeně zatleskala, když se jí kouzlo povedlo, a políbila Siriuse na tvář.
"Ooh," zasténal Black.
"Heeej!" ohradil se dotčeně James.

Druhý den ráno se Nebelvír a Mrzimor připravovali na zápas. James jako vždy nebyl nervózní. Zkrátka a dobře věděl, že vyhraje. Tak to prostě bylo. Navíc měl na své straně Lili. Představa, že by ji zklamal, byla nepředstavitelná.
Když se převlékl do famfrpálového dresu, vzal si koště a připravil se u východu na stadion. Většina hráčů byla ještě v polospánku a dle Jamese jim nesnesitelně dlouho trvalo, než se převlékli. Čím dřív zápas skončí, tím déle budu moc být s Lili, pomyslel si.

James se otočil kolem své vlastní osy a mířil si to střemhlav dolů. Chytač Mrzimoru Zlatonku už také zaregistroval a hbitě k ní zamířil. Všichni na stadionu napjatě zírali na scénu před sebou a dokonce i několik samotných hráčů přestalo hrát a napjatě sledovalo souboj jejich členů. James se pokusil zrychlit tempo a rukou šmátral po Zlatonce, na kterou stejně ještě nemohl dosáhnout.
Sakra, pomyslel si James. Chytač z Mrzimoru byl už jen malý kousíček za Zlatonkou a pomalu se špičkami prstů dotýkal míčku, když odrážeč Nebelvíru namířil potlouk na chytače, který jen těsně minul Jamese, a srazil mrzimorského hráče.
James zůstal na hřišti sám. V tu chvíli se Mrzimor vzpamatoval a začal opět zuřivě hrát. Stříleli jeden potlouk za druhým na Jamese a snažili se střelit branku Nebelvíru.
James to měl na dosah, na jeden jediný dosah. A právě když už skoro držel Zlatonku v ruce, vletěl mu jeden z mrzimorských hráčů do cesty a odřízl Pottera z dosahu Zlatonky, která okamžitě zmizela.
"Faul!" zařvali fanoušci Nebelvíru a James viděl Lili, jak rozhořčeně křičí na protest.

"Vyhráli jsme, Jamesi, vyhráli jsme!" křičela Lili na Jamese a běžela k němu přes celé hřiště, kde na zemi ležel James a radostně svíral Zlatonku v ruce. Byl unavený, ale když k němu Lili přiběhla, zvedl se a dal jí velkou pusu.
"Jo, máme to!" zvolal nadšeně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 K K | 24. května 2013 v 13:33 | Reagovat

Jako vždy, super díl ;)

2 A. A. | 25. května 2013 v 13:54 | Reagovat

ano,děkuji za věnování, kdybych něco publikovala, už předem je to pro Tebe ;) a povídka jako vždy krásná :) líbí se mi, jak říká Jamesovi Jamie :)

3 Mellisa Potterová Mellisa Potterová | 26. května 2013 v 10:04 | Reagovat

Pekne páčilo sa mi to, ale kde je Eva? Trochu mi tam chýbala. Som zvedavá akú bude mat Petunia svadbu. :)

4 Rogue Rogue | Web | 27. května 2013 v 19:46 | Reagovat

Celkem odpočinkový díl... Jsem zvědavá na pokračování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama