Where the Wild Roses grow

11. dubna 2013 v 20:37 | Anytt* |  Další povídky
Tak, rozhodla jsem se s vámi podělit o jednu moji kapitolovou povídku, která je zároveň songficem. Musím přiznat, že s ní jsem celkem spokojená, i když je to spíš takový výplod mojí fantazie. Hodně lidí by asi řeklo, že to je jen žvást. Možná, že je. Doporučuji vám pustit si k tomu danou písničku, vynikne tím děj a pokud alespoň trochu umíte anglicky, možná pochopíte celkový smysl povídky. Pište kritiku, chválu, jak budete chtít, jsem zvědavá na váš názor.


Název: Where the Wild Roses grow (Kde rostou divoké růže)
Postavy: Žena a Muž
Doba: První sníh
Zpívá: Nick Cave & The Bad Seeds/Kylie Minogue
Děj: Napadl první sníh a přišla první láska v podobě divokých růži. Je osudová nebo osudná?




Vždycky jsem milovala, když napadl sníh. Vždycky jsem milovala zimu. Nikdy jsem však netušila, že se mi to jednou vymstí. Nikdy jsem nevěřila, že na tom běloučkém sněhu uvidím své kapky krve. Nikdy jsem nechtěla umřít takhle.

They call me The Wild Rose
But my name was Elisa Day
Why they call me it I do not know
For my name was Elisa Day

Vracela jsem se z banky s nepořízenou. Hledali starší zaměstnance a ne dvacetiletou studentku, která se snaží dodělat školu. Byla jsem naštvaná. Kolikrát mě už odmítli. Vždy jsem se vracela s nepořízenou. Když mi umřeli rodiče, nevěděla jsem, co dál. Babička se mi snažila se vším pomáhat. Šetřila mi peníze na školu a podporovala mě ve všech mých zájmech. Moje obrazy doporučila do jedné galerie. Tam mi řekli, že nemám dostatečný talent, ale že moje obrazy mohou vystavit v jedné amatérské výtvarné galerii. Nikdo si žádný nekoupil.
Když jsem se tak vracela, začalo jemně poprchávat. Po chvilce déšť ustal. Když jsem vzhlédla k nebi, viděla jsem, jak jedna jediná sněhová vločka klesá k zemi. Zima se vrací, pomyslela jsem si a usmála se. Vločka dopadla na zem a ihned roztála. Začalo sněžit víc a víc, bylo to magické. Když jsem po chvilce zvedla oči od zmizelé vločky, stál přede mnou najednou muž.

From the first day I saw her I knew she was the one
She stared in my eyes and smiled
For her lips were the colour
Of the roses
They grew down the river, all bloody and wild

Zarazila jsem se a hleděla na něj. Stál tam s temně rudou růží v ruce. Dlaně se mi chvěly náhlou zimou. Co se to stalo? Nebyl tu a teď tu je.
Muž se pohnul a pomalu přicházel ke mně. Rozum mi říkal: Uteč, ale nohy neposlouchaly a nechtěly.
Došel úplně ke mně a rukama si prohlížel pramínek mých vlasů.
"Rudá divoká růže," podal mi květinu.
"Nádherná," uznala jsem.
"Jako ženy, kterým by se měly dávat."
"Nikdo mi ještě růži nedal," přiznala jsem a po tváři mi stekla slza vděčnosti.


When he knocked on my door and entered the room
My trembling subsided in his sure embrace
He would be my first man
And with a careful hand
He wiped the tears that ran down my face

Setřel ji prsty, usmál se a nabídl mi, že zítra přinese další. Byla jsem zmatená. Kam? Kdy? Jak mě najde?
"Poradím si," ujistil mě.
Druhý den mi někdo zaklepal na dveře. Otevřela jsem a stál tam on.
"Jak si mě našel?"
"Růži?" nabídl mi.
Přijala jsem a pozvala ho dál. Všude kolem mě byly moje obrazy. Se zájmem si je prohlížel a zkoumal.
"Růže," ukázal s úsměvem na nově namalovaný obraz.
"Divoká rudá růže," přitakala jsem.

They call me The Wild Rose
But my name was Elisa Day
Why they call me it I do not know
For my name was Elisa Day

Celé ty dny, co jsem byla s ním, sněžilo. Procházeli jsme se po městě a vychutnávali si nadcházející zimní čas.
Jeden den mi nabídnul, abych s ním šla tam, kde ty divoké rudé růže rostou.
"Růže v zimě nerostou," namítla jsem.
"Divoké ano," ubezpečil mě.
"Kde rostou?"

On the second day I brought her a flower
She was more beautiful than any woman I'd seen
I said, 'Do you know
Where the wild roses grow
so sweet and scarlet and free?'

"Když ti to povím, půjdeš tam se mnou?"
Váhala jsem. Okouzlil mě, ale… Mám jít na cizí místo s člověkem, kterého ani neznám?
"Kde ty růže rostou?"
Usmál se. "Nedočkavá."
"Jak to, že rostou v zimě?"
"Kouzla jsou ve všech ročních období."

On the second day he came with a single red rose
He said: 'Give me your loss and your sorrow'
I nodded my head
As I laid on the bed
'If I show you the roses will you follow?'

Byla jsem zvědavá a chtěla jsem vědět, kde rostou.
"Když s tebou půjdu, řekneš mi, kde rostou?"
"Ukážu Ti to, jestli chceš," nabídl.
"Chci."
"Tak pojď."

They call me The Wild Rose
But my name was Elisa Day
Why they call me it I do not know
For my name was Elisa Day

Šli jsme dlouho, všude krásný bílý sníh. Míjeli jsme lidi, ale bylo jich čím dál míň, co jsme se přibližovali k onomu místu.
"Proč tu nejsou žádní lidé?"
"To by se růžím neříkalo divoké, kdyby tu někdo žil."
"Nikdo o tom místě neví?"
"Nikdo kromě mě."
"Kde to je?" zeptala jsem se znovu.
"Brzo uvidíš," slíbil mi.
Najednou zrychlil, byla z něj cítit nedočkavost. To tolik ty růže miluje?
"Co cítíš, když se díváš na růži?" zeptala jsem se ho.
"Život."
"Život se ale musí žít, nepřijde tím, že se podíváš na nějaký předmět."
"Růže není předmět a od života je jen krůček k smrti," odvětil.
Děsil mě a přitahoval zároveň. Co se to děje? Růže, život, smrt?

On the third day he took me to the river
He showed me the roses and we kissed
And the last thing I heard
Was a muttered word
As he knelt above me with a rock in his fist


Šli jsme dál, skoro jsme běželi. Byl nedočkavý a už tam chtěl být. Co mu je? Nedocházelo mi to. Miluje růže a co je na tom? Líbím se mu a chce mi ukázat něco, co miluje. Žádný strach.

On the last day I took her where the wild roses grow
She laid on the bank, the wind light as a thief
And I kissed her goodbye
Said, 'All beauty must die'
And I lent down and planted a rose 'tween her teeth

Zastavili jsme na místě, kde rostla jedna jediná divoká rudá růže. Do této chvíle jsem si myslela, že si dělá legraci. Byla tam. V plném rozkvětu a kolem ní na metr žádný sníh.
"Jak je to možné?" vydechla jsem.
"Kouzlo, říkal jsem ti to."
"Jak to, že kolem není žádný sníh?"
"Už taje, všechno jednou končí, víš?"
"Co všechno?"
Přistoupil k poslední růži a utrhl ji. Vykřikla jsem.
"Růži?" nabídl mi opět.
"Vždycky," souhlasila jsem, protože mi přišlo neslušné odmítnout tu poslední.
Položil mi dva prsty na ústa a usmál se.
"Proč si utrhl tu poslední?"
"Všechna krása musí zemřít," řekl a bodl nožem do břicha. Klesla jsem mu do dlaní. Opatrně mě položil na zem vedle keře, kde rostly růže. Neměla jsem už sílu mluvit, ale ještě jsem vnímala. Přistoupil a položil poslední růži na moje tělo.

They call me The Wild Rose
But my name was Elisa Day
Why they call me it I do not know
For my name was Elisa Day…

Vždycky jsem milovala, když napadl sníh. Vždycky jsem milovala zimu. Nikdy jsem však netušila, že se mi to jednou vymstí. Nikdy jsem nevěřila, že na tom běloučkém sněhu uvidím své kapky krve. Nikdy jsem nechtěla umřít takhle. Teď jsem před očima měla vše, co jsem milovala. Sníh mi pomáhal zchladit mé umírající tělo. Růže mě pálila do kůže, protože jsem věděla, že za mou smrt může ona. A v dálce mi mizela představa, do které jsem se zamilovala a jíž jsem věřila. Tak tohle je konec, je to snazší, než se to zdá.

…My name was Elisa Day
For my name was Elisa Day
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mellisa Potterová Mellisa Potterová | Web | 12. dubna 2013 v 21:01 | Reagovat

Veľmi pekná poviedka a krásna pesníčka bolo to úžasné.

Viem že to je od veci ale ak to nie je pre teba príliš osobné koľko máš rokov? Odpíš mi prosím na blog.. Ďakujem :)

2 Rogue Rogue | Web | 14. dubna 2013 v 11:45 | Reagovat

Krásně napsané, růže jako poselství smrti... Zajímavé. Pěkné, moc pěkné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama