7. Co bylo a co bude

23. dubna 2013 v 20:19 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Tak a je tu sedmá a pro mě zatím nejlepší kapitola. Opravdu si myslím, že tahle se mi povedla a chtěla bych jich v tomto stylu napsat víc, protože se mi to lépe píše. No, ale správný spisovatel si má poradit i se složitějším psaním, ne? Každopádně tuto kapitolu věnuji svojí rodině (a po přečtení určitě pochopíte proč) a chtěla bych ji věnovat i Rogue za podporu, kterou mi projevuje svými hezkýmu komentáři, děkuji Ti! A ještě jednomu čtenáři bych ji chtěla věnovat a to známé neznámé A., která už se nemohla dočkat, až rozluštím tu záhadu s dítětem, tak tady to máš!
No a jen taková informace pro všechny, co povídku čtou: S jednou z hlavních hrdinek se nesetkáváme naposledy, právě naopak, takže nebojte, zase se na scéně objeví!

Lili se probudila a zahleděla se na prázdnou postel svojí kamarádky Evy. Zavřela oči a doufala, že se jí to jen zdá, že se za malou chviličku probudí a uvidí svojí kamarádku s širokým úsměvem, která si nikdy nic nezačala se Siriusem Blackem. Ano, právě Sirius Black byla největší potíž Eviina života. To on způsobil to všechno. Lili znovu otevřela oči a pocítila velkou prázdnotu. Za okny se objevil sníh, Hagrid po celé škole roznášel vánoční stromy, profesoři je zdobili a Lili už dva měsíce den co den zírala na prázdnou postel kamarádky. Proč se to muselo stát zrovna jim?! Copak už není dost problémů, když má celý svět pod palcem Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit?
Jako každé ráno si vzpomněla, co se za poslední dva měsíce stalo.


"Tak co Lili, jak dopadl ten test?" zeptala se Eva Louisová na dívčích toaletách kamarádky.
"Jsi těhotná, Evo."
Bylo to zvláštní. Bylo to drsné. Bylo to nepřijatelné a neuvěřitelné. Člověk tuší, ale pořád má naději, že se to nesplní nebo naopak splní. Jenže teď naděje zmizela a Eva musela nést následky.

Profesorka McGonagallová se s ohromením dívala na studentku nebelvírské koleje a očima těkala z ní a její kamarádky, aby se ujistila, jestli je to pravda. Rusovláska stiskla přítelkyni ruku jako projevení podpory, což Minervu McGonagallovou nadmíru vytočilo.
Stáhla ústa do úzké linky a promluvila: "Víte to naprosto jistě, slečno Louisová?"
"Naprosto."
"Ale na prohlídce jste nebyla, že ne?" ujišťovala se profesorka.
"Nebyla, paní profesorko."
"Takže jistotu nemáte," dokončila s nadějí v hlase celou situaci ředitelka nebelvírské koleje.
V tu chvíli se do hovoru vmísila Lili. "Paní profesorko, Eva si dělala těhotenský test, který je velmi oblíbený v mudlovském světě, a je zhruba na 90% jisté, že Eva opravdu je…"
"Devadesát procent není 100%, pokud se nemýlím, že slečno Evansová? Evo," oslovila profesorka studentku mateřsky, "Musíme si být naprosto jisti, že jste gravidní. Musíte si zajet do Londýna ke Svatému Mungovi, aby Vás vyšetřili a zjistili vaše možnosti."
"Dozví se to moji rodiče?" zeptala se Eva ustrašeně.
"Pokud se vaše podezření potvrdí, pak určitě. Zatím to ovšem budeme řešit bez nich. Uvidíme, co řeknou u Munga, dobře?"
"Děkuji, paní profesorko."

Albus Brumbál seděl v křesle za velkým stolem ve své pracovně. Profesorka McGonagallová stálá dva metry od něho a sledovala hádku matky s dcerou. Hleděla na ně s kamenným výrazem a většinou do jejich hovoru nezasahovala. Paní Louisovou naprosto chápala. Nebylo zrovna obvyklé, že volali rodiče do školy, aby jim oznámili, že je jejich dcera těhotná. A paní Louisová měla tu čest, že byla jednou z mála matek, jejíž dcery nezvládly svůj milostný život.
"Co sis sakra myslela?! Jen co tě pustíme z dohledu, už si uděláš dítě?! Copak neumíš používat ochranu?!" křičela Jessica Louisová na svoji dceru.
"Myslíš, že já z toho mám radost?! Je mi sedmnáct a čekám dítě!"
"To si se teda vybarvila, holčičko. Víš, co si o nás lidi pomyslí?!"
"Jasně! To je to jediný, co tě zajímá, viď?! Co tomu řeknou lidi! Já na nějaký lidi kašlu, já jsem tady ta těhotná, já mám ten problém, ne lidi!"
"Tak to jsi vystihla dokonale, holčičko! TY máš problém! Řekni mi, jak teďka chceš dostudovat s harantem na krku?!"
"Já nevím! Já nevím, mami! Já nevím, co budu dělat, ale vím, že chci dodělat školu. Já si s tím poradím, když jsem si to zavinila! Jen bych třeba potřebovala trochu podpory od své rodiny, víš?"
"Tak mi ti nedáváme dostatečnou podporu, jo?! Tak promiň, že jsme tě nepodporovali v tom, aby sis udělala děcko, ale očividně se obejdeš i bez podpory, když si naletěla prvnímu, který si dupnul!"
"Paní Lousiová, uklidněte se," pokoušela se do konverzace vstoupit profesorka, ale ženy jí nevěnovaly žádnou pozornost.
"A myslíš, že mně to nevadí? Myslíš, že mi nevadí, že na to zůstanu sama? Vadí, mami, vadí!"
"Tak proč s tím něco neděláš?! Proč jenom sedíš a nic s tím neděláš?!"
"A co mám jako dělat?! Mám to dítě zabít? Mám zničit něco, co je mojí součástí jenom proto, že mi to říkáš?! Když jsem od tebe chtěla podporu, tak jsem nemyslela tuhle! Mami, uklidni se!"
V tu chvíli dostala Eva slušnou facku, až se i profesor Brumbál zvedl ze židle.
"Tak to by stačilo, dámy," postavil se profesor mezi ubrečenou dceru a rozzuřenou matku.
Jessica Louisová vydýchávala situaci a po chvíli řekla už bez křiku: "Kdybych já přišla v sedmnácti domů s tím, že jsem těhotná, tak bych okamžitě letěla z domu. Až to zjistí táta, zmaluje ti zadek tak, že si nebudeš moci sednout. A nebudeš moc dělat ani to druhý. Doufejme, že to tě příště odradí od toho, pořizovat si v sedmnácti děti."
"Mami, copak to nechápeš?," pronesla Eva se slzami v očích, "Já tohle nechtěla."
"Nepovídej, ono je přece normální udělat si dítě v sedmnácti!"
Albus Brumbál znovu vstoupil do jejich hovoru. "Teď je nejdůležitější probrat, co bude slečna Louisová dělat. Jestli bude pokračovat ve studiu na této škole nebo pojede domů a dostuduje později, když bude chtít."
"Pojede domů, my se o ní postaráme," pronesla okamžitě paní Louisová.
"Ne, já chci zůstat tady," rozhodla se Eva.

Nebelvír společně se Zmijozelem měli zrovna hodinu Obrany proti černé magii. Byla to první hodina, na které Lili nedávala pozor a vzrušeně probírala s Evou její těhotenství.
"Řekneš Siriusovi, že je to jeho?"
"Ani náhodou, nepostavil se pořádně k našemu vztahu nevztahu, nepostaví se ani za to, co způsobil. To radši řeknu, že mě zbouchnul někdo doma," rozhodla Eva.
Výklad profesora narušilo zaklepání na dveře. Do učebny vešla profesorka McGonagallová.
"Promiňte, že vyrušuji, ale potřebovala bych nutně mluvit se slečnou Louisovou," požádala profesorka svého kolegu.
Eva se s překvapením podívala na Lili a poté se ušklíbla a zašeptala: "Bude se mnou chtít probrat, jestli nechci radši být doma. Určitě jí máma zpracovala."

"Je mi to opravdu moc líto, slečno," projevil soustrast ředitel Albus Brumbál a objal studentku Nebelvíru. Profesorce McGonagallové tekly po tvářích slzy a soucitně se dívala na Evu.
Evě se v tu chvíli zhroutil celý svět. Její rodiče, máma s tátou, jsou mrtví. Zemřeli rukou Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit, protože byli ve Fénixově řádu. Zemřeli, protože věděli. Zemřeli, protože bojovali. Zemřeli, protože byli důležití. Zemřeli, protože ohrožovali.
Eva pocítila najednou nevoli k Fénixově řádu a setřásla ruku profesora z ramenou. Ruce si položila na své bříško a pomyslela si, že to dítě už nikdy nepozná babičku s dědečkem. Už nikdy. Vzpomněla si na poslední rozhovor s matkou. Cítila se strašně.

"Měj se tu hezky Lili a nezapomínej na Jamese. Moc bych vám přála, kdyby vám to vyšlo, jen prosím tě nedopadni jako já," pousmála se Eva nad sama sebou a pohladila si bříško.
"Mám tě ráda, Evo. Postarej se pořádně o brášku a vychovej to mrně dobře."
"Budu se snažit," objala Eva kamarádku.
"Slečno Louisová," oslovila profesorka McGonagallová studentku, "Evo, přeji vám v životě už jen to dobré. Byla jste výbornou studentkou."
"Děkuji, paní profesorko," pronesla vděčně Eva.
"Slečnou Louisová, nezapomeňte, že světlo na konci tunelu nemusí nutně znamenat konec. A ne vše, co se zdá zlé, zlým opravdu je."
"Děkuju, pane řediteli," podala Eva ruku profesoru Brumbálovi.
Naposledy se zahleděla na svoji školu a pomyslela si, že už se sem třeba nikdy nevrátí. Rozhodně ne se svými spolužáky a kamarády. Bude ponižující se sem vrátit a být s lidmi o tolik mladšími. Ne, už nikdy se sem nevrátí. Nikdy už nesloží OVCE. Třeba její bratr bude mít život lepší. Alespoň na něj by mohli rodiče být hrdí.
"Tak se tu všichni mějte," zamávala Eva třem osobám, než nastoupila do červeného vlaku, který jí měl odvést do Londýna za jejím bratrem, o kterého se měla postarat, a prarodiči.
"Dej na sebe pozor," zavolala za ní ještě Lili.
"Díky, mami," zasmála se Eva svému vtipu, ale bolestně jí píchlo u srdce. Mámu už nikdy neuvidí.

Lili najednou zůstala sama. Jedinou oporou po ty dva měsíce jí byl James. Ani tomu sama nemohla uvěřit, ale byl to právě on, kdo jí bezmezně podporoval. Stal se z něho opravdu velmi dobrý kamarád, a kdyby Eva ještě byla na škole, určitě by poznala, že i něco víc. Lili to však ještě nemohla vidět, byla příliš zaměstnána budoucí zkouškou a samotou, kterou pocítila po odjezdu Evy. Přesto se usmála, když si vzpomněla na nějaké chvilky s Jamesem. Třeba když jí v Prasinkách koupil obrovské cukrové srdce s nápisem Pro tebe. Nebo když se u jezera postrkovali a ona ho tam shodila. A když Nebelvír na famfrpálovém zápase vyhrál proti Zmijozelu, políbila Lili Jamese na tvář.
Před několika lety by nevěřila, že s Jamesem někdy bude kamarádka, ale teď v to opravdu začínala věřit. Doufejme, že to nepokazí.

Severus Snape horlivě psal úkol na lektvary. Před chvilkou potkal Lili a Jamese, jak se venku koulují, a naprosto se rozzuřil. Nenáviděl Jamese Pottera, i když mu zachránil život. Nenáviděl ho pro to, jaký byl. A teď se s ním Lili, která jím ještě donedávna naprosto opovrhovala a pomlouvala ho s ním na každém kroku, skamarádila a trávila s ním hodně času. Měl vztek, což velmi těšilo především Alexe. Donedávna ještě pochyboval o Snapeově loajalitě, ale teď, když už i sám Severus neustále říkal, jak se těší na setkání s Pánem zla, věděl, že jakmile oba dva ukončí studium v Bradavicích, vstoupí do jeho služeb.
A Severus Snape se těšil. Nemohl se dočkat a čekal, že jednu věc získá a druhou naopak zničí. A ty věci byly osoby.

Lili stále ještě ležela a dívala se na prázdnou postel Evy. Vychutnávala si poslední chvilky, kdy mohla ještě podřimovat, než se vydá na snídani, a přemýšlela. To, co je v několika měsících potkalo, bylo hrozné. Bolelo jí to a nedokázala si představit, co bude dál. Co nás pro Merlina ještě čeká?!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 K K | 23. dubna 2013 v 21:14 | Reagovat

Skvělá kapitola. Ostatní jsou taky dobré, ale tahle je podána takovým hezkým způsobem.:) Vyvolala u mě úžasný emoce :)

2 Anytt* Anytt* | Web | 23. dubna 2013 v 21:15 | Reagovat

[1]: Děkuju moc :)

3 A. A. | 24. dubna 2013 v 14:13 | Reagovat

(y) .. máš talent.

4 Mellisa Potterová Mellisa Potterová | 25. dubna 2013 v 15:08 | Reagovat

Waw páčili sa mi poviedka ale pre mna to malo dosť veľký spád. Ale bolo to fajn. Som fakt zvedavá ako to bude pokračovať ďalej... ;)

5 Rogue Rogue | Web | 29. dubna 2013 v 16:21 | Reagovat

Tak to koukám, vývoj Eviny linky je opravdu nadmíru překvapivý - tedy to že nakonec těhotná je zase takové překvápko není, ale ten obrat s rodiči a odjezd domů kvůli sourozenci mě překvapil. Jen si trochu říkám - to se ostatní Pobertové nezajímali kam tak najednou zmizela? Nebo se k tomu teprve dostaneme? A kdy Sirius přijde na to, že to dítě má být jeho? :-O No, pěkně se nám to tady rozjíždí a zamotává tak jsem zvědavá jak to bude dál.
Samozřejmě nekonečné díky za věnování ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama