5. Ať žijí mudlovské vynálezy

16. dubna 2013 v 21:41 | Anytt* |  I think we will be happy before we die

Děkuju moc Rogue a Mellise za krásné komentáře a i ostatním, kteří povídku čtou. Tady máte další kapitolu a už brzy přijde moje oblíbená, kterou jsem psala obzvlášť ráda. No, teď tu ale máme pátou kapitolu, tak si ji užijte ;)


James doprovodil Lili do hradu a ve společenské místnosti se rozloučili. Lili byla unavená a nechtěla každému, koho potkali vysvětlovat, že je James její nový kamarád. Nebo alespoň na zkoušku.
Potřebovala se vypovídat u Evy. I když to neměla kamarádka teď jednoduché, Lili věděla, že se na ní může kdykoli spolehnout. Celých sedm let se navzájem podporovaly. Řešily spolu školu, svoji rodinu, letní prázdniny a poslední dva roky i kluky. Eva v šestém ročníku básnila o několika klucích. Většinou to bylo lehké poblouznění, které nebylo nijak vážné, dokud se nezamilovala do Siriuse. Lili byla od začátku proti a varovala Evu, že to nedopadne dobře. Poslouchala však trpělivě všechny pro a proti Siriuse , chvílemi se smála a vymýšlela s Evou romantické příběhy její kamarádky s Blackem a někdy zase nechala Evu, aby se vyplakala na jejím rameni, když si jí Tichošlápek vůbec nevšímal. Lili řešila jiné starosti. Probírala s Evou, jaký je Potter všivák a mizera a jak dobře se jí povídá se Severusem Snapem. Teď potřebovala probrat něco jiného. Potřebovala probrat Pottera, jako jejího nového kamaráda.

Když došla do ložnice, viděla Evu, jak leží na posteli, spí a po tváři se jí třpytí ještě nezaschlé slzy. Nechtěla kamarádku budit, tak se natáhla na svou vlastní postel a vzala si do ruky knížku, aby nějak přečkala čas, než se Eva vzbudí.
Trvalo ještě hodinu, než se kamarádka pohnula a Lili s úsměvem a starostmi v očích na ni pohlédla.
"Evo, mám toho tolik, co ti musím říct!" přiznala vesele.
"Lili..ach Lili…," rozbrečela se Eva znovu, až k ní zděšeně Lili přiskočila a objala ji.
"Co se stalo, zlato?"

Sirius se napřímil v křesle a zamrkal na Dvanácteráka. "Viděl jsem dobře? Ty a Evansová v jedné místnosti bez toho aniž byste na sebe vrhali kyselé pohledy?"
"Časy se mění," zasmál se James a natáhl se na zem, kde sebral Denního Věštce a začetl se.
"No tak! To nás necháš takhle napjaté? To si kamarád?!"
"A co bys chtěl slyšet?" zdvihl Potter oči od článku v novinách, "Tady píší, že zmizeli další lidé."
"Moc dobře víš, že to na mysli nemám," vynadal mu Sirius.
"Ale i tak je to závažné," podotkl Remus, který se přes rameno díval do novin a četl jména zmizelých.
"Jsme kamarádi."
"A to je všechno?" zeptal se zklamaně James, "Nic víc?"
"Nejsem jako ty, Tichošlápku, abych jí hnedka přefikl!"
"Jamesi, nebuď nechutný, takové výrazy…," zasmál se pobaveně Sirius a sledoval skupinku dívek z pátého ročníku. Už delší dobu měl zálusk na krásnou blondýnku s modrýma očima a pěknou pletí. Byla drobná, taková nevinná, ale v očích jí hrál plamínek chtíče. Pro Jamese snadné pobavení, které si užijí oba dva. Nebude to jako s Evou. Ta blondýnka nebude chtít víc.
Siriuse nevyvádělo z míry, že Eva má každou chvíli slzy v očích. Co čekala? Nejsem typ na randění. Měla si uvědomit, že jenom jednou dvakrát a konec. Věděl, že jí to za chvíli přijde. Každou to přešlo. Možná ho potom nenáviděly a vyprávěly to nejhorší, ale stejně mu nakonec každá podlehla. Bylo to tak snadné, tak prosté, jednoduché. Užíval si to a miloval se za to, že dokáže lusknout prstem a holky mu líbají nohy.
Je čas se pobavit, pomyslel si Sirius a zvedl se z křesla.

Severus Snape seděl v křesle zmijozelské společenské místnosti a psal si úkol na Přeměňování. Seděl u ohně, takže mu bylo příjemně teplo a měl pocit, že roztává i ta jeho ledová nálada, kterou už delší dobou měl. Dokázala ji zahřát jenom Lili a pár plamínků v krbu. Zvedl oči od úkolu, když si naproti němu přisedl Alex.
"Mám pro tebe informace," zašeptal Alex a naklonil se k němu blíž, "Ale i když je tu většina lidí, kteří mají stejné plány jako my, bylo by lepší, kdybychom o tomhle mluvili někde v soukromí," navrhl.
Severus se rozhlédl po společenské místnosti a přikývl. Sbalil si úkol a zamířil s Alexem ven, kde si našli osamocenou učebnu.
"Tak o co jde?"
"Moje rodina už se k němu přidala. Je ochotný brát i mladé lidi, jako jsme my dva hned po tom, co dostudují. Ve své podstatě je mu jedno, jestli budeme nebo nebudeme mít školu, protože se budeme učit od něj a od dalších stoupenců, ale většina z nich si myslí, že by bylo příliš riskantní opustit školu předčasně."
Snapa bolestně píchlo u srdce. Opustit školu předčasně znamená být o několik měsíců ošizen od přítomnosti Lili. "Takže?"
"Takže musíme počkat, ale déle jak do konce června nečekám."
"Ani já ne," ujistil ho Severus. Ještě mám dost času na to, abych Lili zkusil přemluvit, nějak to půjde, ujišťoval sám sebe Snape.
"On nás čeká, Snape. Až budeme u něj, tak už se nebudeme podřizovat. Je to nás osud!"
Severus se na něj zahleděl, přikývnul a opustil učebnu.

Lili zděšeně hleděla na kamarádku, kterou držela v náručích.
"Nevím, jak si to ověřit. Nikdy jsem o tom s mámou nemluvila," brečela Eva a třásla se.
"Nějak to půjde, uvidíš. Víš co? Napíšu domů, aby mi poslali těhotenský test. Neboj se, nic to není, pomocí něho můžeš zjistit, jestli jsi opravdu v tom. Řeknu, že ho potřebujeme na Studia mudlů, dobře? Neboj, všechno bude v pořádku," utěšovala Lili Evu a už viděla, jak píše domů Maminko, pošli mi těhotenský test!
Eva několikrát škytla a vděčně se podívala na Lili. Netušila, jak mohla být tak hloupá a nechránit se nijak, ani jí to v tu chvíli nenapadlo. Měla Siriuse na dosah ruky a využila první příležitosti. Nezajímalo jí, co všechno to musí obnášet a Siriuse nejspíš také ne.
Merline, prosím, ať je ten těhotenský test negativní!

Sirius se díval na blonďatou dívku a přitom se oblékal. Předpokládal, že si to užije, a taky se to vyplnilo. I ona byla očividně spokojená. Neměla žádné bolesti, což ho jen víc utvrdilo v názoru, že to nedělala poprvé. A taky tomu odpovídaly její dovednosti.
Samolibě se usmál, když si vzpomněl na to, co spolu před chvilkou dělali.
"Užil jsem si to," mrkl na ní.
"Někdy můžeme znova," usmála se a odešla z prázdné učebny.
"Nerad se projíždím znovu na tom samém hipogryfovi," řekl si sám pro sebe Sirius a odešel z místnosti.

Albus Brumbál přecházel po místnosti a přemýšlel. Občas se zahleděl na Denního Věštce a přečetl si opět jména nezvěstných lidí. Jeho modré unavené oči těkaly z jednoho jména na druhé, a když uviděl nějaké, které znal, bolestně se zamračil. Fénixův řád byl silný, ale Voldemort sbíral čím dál víc sil.
Posadil se do křesla a jako každý večer ho napadla tíživá myšlenka. Co když všichni zemřeme?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rogue Rogue | Web | 16. dubna 2013 v 22:13 | Reagovat

Jé, akorát jsem chytla novou kapitolu, takže menší motivace do učení :D A není zač děkovat, čte se to pěkně ;)
Eva je fakt v parádním maléru jestli je těhotná a zvlášť se Sirisem - no když jsem u něj, přísloví o hypogrifovi mě teda rozsekalo to čtu poprvé, takže originalita, ale zároveň to tak sedí do kouzelnického světa!
Brumbál v posledním odstavci - až mrazivé... :-O

2 Mellisa Potterova Mellisa Potterova | Web | 23. dubna 2013 v 15:13 | Reagovat

Sorry Sorry Sorry moc sa ospravedlňujem nestihala som si prečítať tuto kapitolu. Ja viem mám meškanie pokusim sa to dohnat. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama