3. Šance

6. dubna 2013 v 14:13 | Anytt* |  I think we will be happy before we die

Třetí kapitola :), začíná se nám to trochu zamotávat. Tuto kapitolu bych chtěla někomu věnovat a to dvou lidem. Zaprvé, Rogue, která mě neuvěřitelně inspirovala k psaní této povídky, aniž by si to sama uvědomila. Jsi pro mě opravdu vzorem a tvoje povídky jsem si neuvěřitelně zamilovala, za to Ti děkuju. Zadruhé bych tuto povídku chtěla věnovat Mellise Potterové, která nejenom že píše skvělou povídku o Pobertech, kterou si přetvořila podle svého, ale také mě podporuje v psaní. Jsem za to moc ráda, díky Ti. To jsou lidé, kterým tuto kapitolu věnuji. Chtěla bych ovšem poděkovat i J.K. Rowllingové, bez níž by tato povídka nikdy nemohla vzniknout a konečně hlavním hrdinům, kterým spetřuji v této povídce život.

Ačkoli bylo teprve pět hodin ráno, Severus Snape už nespal. Ležel na zádech na své posteli s nebesy a přemýšlel. Slyšel tiché oddechování Alexe a ostatních spolužáků a přemítal si, jak by měl dnešní den vypadat. V jeho bdělých snech se s Lili vodil po Prasinkách za ruku a každou chvíli ji líbal. Čím dál častěji se mu do mysli vkrádala myšlenka na rozhodnutí, které bude zanedlouho muset učinit.
Možná má Alex pravdu. Možná jí získám jedině tímto způsobem. Ale… co když jí naopak ztratím?! Co když si bude myslet, že jako čarodějka z mudlovské rodiny půjde jako první? Co když si bude myslet, že jí ztratím? To nemůžu dopustit… ledaže bych mohl…



"Náměsíčníků?" oslovil James Remuse.
"Jo?" zazíval Remus.
"Víš, jak jsem se včera dotknul Lili…"
"Nevíš, jak na to, co?"
"Pochop, se Siriusem se o tom radit nemůžu," přiznal James Potter.
"A Červíček je trošku…," naznačil Remus rukou, že má o kolečko víc.
"Přesně. Co mám dělat? Nic mě nenapadá, nechápu proč si pořád myslí, že si z ní dělám jen srandu?!"
"Asi se budeš muset zkusit změnit," poradil Remus.
"Víš, že jsem typ, který se nerad mění," zavrčel podrážděně James a nervózně si pohrával s hůlkou.
"Nemusíš se měnit úplně, stačí se jí omluvit jiným způsobem, než tím, že na ní budeš křičet přes celou třídu."
"Zkusit to můžu," přiznat Dvanácterák a začal se oblékat.

"Ahoj Siriusi," pozdravila nadšeně Eva Tichošlápka u stolu ve Velké síni a dala mu pusu na tvář. Stále jí ještě bolely nohy, ale bylo to o mnoho lepší. Velmi se jí dotklo, že Lili jí nepodpořila. Brala to jako zradu.
"Co je?" zavrčel Sirius, když ho políbila na tvář.
"Špatně ses vyspal?"
"Ne, výborně, ale ty si asi vstala levou nohou, jinak nechápu, co děláš."
"Já se mám skvěle!" namítla Eva a zatvářila se dotčeně, když se ani teď neobjevil na Siriusově tváři úsměv.
"Pojď," zavrčel Sirius a odtáhl Evu stranou, aby ostatní nebelvírští spolužáci neposlouchali, "Podívej, to, co se včera stalo, bylo hezký, ale necháme toho, jo?"
"Čeho? Siriusi já…"
"Nevím, jak ti to mám vysvětlit a nechci použít větu, která by tě bolela."
"Rozcházíš se se mnou?" vydechla nevěřícně a s bolestí v srdci Eva.
"Já s tebou ani chodit nezačal, Evo."
"Co?!"
"Děláš blbou nebo to fakt nechápeš? Bylas jen jedna z mnoha. Tečka," vysvětlil dopodrobna Sirius, ale zarazil se, když uviděl, že se Evě v očích lesknou slzy, "Koukej, bylo to hezký, vážně, ale já teď prostě nikoho nehledám. Většina holek, se kterýma jsem se vyspal si od toho nic víc neslibovala. Bohužel se stále najdou některé, Evo, které to chápou špatně. Nemám ti to za zlé, spousta holek se mnou chce chodit. Ty ale pochopíš, že teď prostě nic víc nechci, viď? Jsi chytrá, Evo. Někdy si to můžeme zopakovat, ale… Nic z toho nebude," skončil svou dlouho řeč Sirius, když uviděl krásnou blondýnku ze šestého ročníku, "Už musím jít, Evo. Měj se hezky."
Eva stála jako opařená a po tváři jí stekla jediná slza. Viděla, jak jde Sirius k okouzlující blondýně a něco jí šeptá do ucha. Říká jí to, co mně. Jenže ona tomu určitě neuvěří tak, jako já. Chce to co on. Zábavu. Jsem husa!

Lili se v pokoji zarazila, když se Eva vřítila do ložnice a obličejem dolů hupsla na postel a vydávala hlasité vzlyky. Tak takhle vypadá štěstí? Lili tomu nevěřila, takhle se šťastní lidé nechovají.
"Ehm… Evo?"
Žádná odpověď, jen pláč.
"Evo, jsi v pořádku?"
"Ne," zapištěla Eva, "Nechal mě!"
To se dalo čekat, pomyslela si Lili, ale nahlas nic neřekla.
"To bude dobrý, Evo. To zvládneš," utěšovala Lili kamarádku, která jí objala, a její slzy stékaly po jejích vlasech.
"Nezvládnu. Byla jsem naivní, hloupá husa. Mělas pravdu, Lili. Promiň, strašně moc se omlouvám!"
"Ššš… Všechno přebolí."
"I tohle?"
"Všechno," zašeptala Lili a vzpomněla si najednou na Jamese. Tak kdo měl včera pravdu? Eva nebo já? Nebo obě? Proč bych si měla myslet, že je Potter normální kluk, když se chová tak, jak se chová? Navíc, když má za kamaráda toho Blacka…
"Evo?"
"Hmm?"
"Mám něco udělat Blackovi, jako si ty udělala Potterovi?"
"Ne, nechci být za hysterku. Spíš udělej něco se sebou a s Jamesem," poradila Eva kamarádce.
"Co?"
"Je lepší, než se zdá. Neměl žádnou a žádný nic nesliboval. A celých sedm let si všímal jenom tebe. Otevři oči dřív než já. Prosím."

Tak co mám napsat? Sirius by určitě něco vymyslel, ale dělal by si ze mě srandu. Proboha, už je to několik dní, co jsem jí to řekl. Musím se jí omluvit, co nejdřív.
"Remusi?" oslovil James svého kamaráda.
"Tak začni psát. Lili,…"

"Lili Evansová?" zeptala se brunetka ze čtvrtého ročníku rusovlásky, když si v knihovně dělala úkol na Přeměňování.
"Ano?" zvedla Lili oči od psaní.
"Něco pro tebe mám," vytáhla dívka z tašky složený list papíru.
"Od koho?"
"Nesmím prozradit, hlavně si to máš přečíst," poradila brunetka a zmizela z knihovny, než jí knihovnice stačila vynadat.
Lili se zvědavostí otevřela papír a uviděla celkem dlouhý dopis. Podívala se na konec dopisu, ale podpis chyběl.
Lili,
Od první chvíle, co jsem tě uviděl, vím, že nejsi taková jako ostatní dívky. Jsi krásná, jsi chytrá, jsi zvláštní. Jsi taková, jakou tě lidé vidí. Jsi tím, čím jsi, žádná přetvářka.
Lili Evansová, vím, že nemůžu žádat tolik, ale přesto bych to chtěl zkusit. Přijď dneska v pět hodin k jezeru, budu tam, abych ti něco dal a řekl. Nepodepisuju se, protože chci mít alespoň malou šanci na to, že přijdeš, aniž bys věděla, kdo na tebe čeká.
Budu tě očekávat a doufám, že tě u jezera uvidím.

Když Lili dočetla a pohlédla na písmo, hned poznala, že není nikoho, komu kdy kontrolovala úkoly. Přemýšlej Lili, znáš ho. A asi ho nemáš zrovna v lásce. No to snad ne… Potter?!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rogue Rogue | Web | 7. dubna 2013 v 12:48 | Reagovat

Jé, velmi děkuju za to věnování a jsem moc ráda, že tak na někoho působím! :) Děkuju.
Co se týká kapitoly - Eva se zachovala prvotřídně naivně a Sirius prvotřídně hulvátsky, já bych mu po takovém proslovu skočila do úsměvu. Jsem zvědavá jak vývoj jejich vztahu - no pokud se tomu vztah říkat dá, půjde dál.
A co Lili - půjde k tomu jezeru? Měla by tam jít, James je přeci třída! O:)

2 Potteraci-fanclub (pre teba Mellisa Potterová) Potteraci-fanclub (pre teba Mellisa Potterová) | Web | 10. dubna 2013 v 17:41 | Reagovat

Je to úžasné len tak ďalej. Moc sa mi to páči a štýl Severusom je to vymakane. Máš talent a jemi ľúto Evi kvôli Siriusovi som zvedavá aké bude pokračovanie. A lily by mala ist ku jazeru ved Potter je Potter. Som zvedavá ako sa to celé vyvinie. Len tak ďalej. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama