Duben 2013

7. Co bylo a co bude

23. dubna 2013 v 20:19 | Anytt* |  I think we will be happy before we die
Tak a je tu sedmá a pro mě zatím nejlepší kapitola. Opravdu si myslím, že tahle se mi povedla a chtěla bych jich v tomto stylu napsat víc, protože se mi to lépe píše. No, ale správný spisovatel si má poradit i se složitějším psaním, ne? Každopádně tuto kapitolu věnuji svojí rodině (a po přečtení určitě pochopíte proč) a chtěla bych ji věnovat i Rogue za podporu, kterou mi projevuje svými hezkýmu komentáři, děkuji Ti! A ještě jednomu čtenáři bych ji chtěla věnovat a to známé neznámé A., která už se nemohla dočkat, až rozluštím tu záhadu s dítětem, tak tady to máš!
No a jen taková informace pro všechny, co povídku čtou: S jednou z hlavních hrdinek se nesetkáváme naposledy, právě naopak, takže nebojte, zase se na scéně objeví!

Lili se probudila a zahleděla se na prázdnou postel svojí kamarádky Evy. Zavřela oči a doufala, že se jí to jen zdá, že se za malou chviličku probudí a uvidí svojí kamarádku s širokým úsměvem, která si nikdy nic nezačala se Siriusem Blackem. Ano, právě Sirius Black byla největší potíž Eviina života. To on způsobil to všechno. Lili znovu otevřela oči a pocítila velkou prázdnotu. Za okny se objevil sníh, Hagrid po celé škole roznášel vánoční stromy, profesoři je zdobili a Lili už dva měsíce den co den zírala na prázdnou postel kamarádky. Proč se to muselo stát zrovna jim?! Copak už není dost problémů, když má celý svět pod palcem Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit?
Jako každé ráno si vzpomněla, co se za poslední dva měsíce stalo.

6. Nový život

20. dubna 2013 v 10:37 | Anytt* |  I think we will be happy before we die

Tak se Vám opět hlásím, i když přiznám, že dneska s mírnou nevolí. Hned vysvětlím. Měli jsme konečně, poprvé za 2013, jet na chatu, ale kvůli počasí jsme nakonec zase zůstali doma. Navíc já mám pondělí a úterý volno, kvůli přijímačkám na náš gympl, takže se sice můžu válet, ale zpestření na chatě by taky prospělo. Navíc babička má zánět ledvin tuším, odmítá hodně pít a odmítá léčbu, takže vážně paráda. No, tak jsem se Vám hezky vykecala, co se u nás děje nového, a teď k pozitivům :). Když nejedu na chatu, můžu sem přidat alespoň další kapitolu ITWWBHBWD. Řekla bych, že šestá kapitola je plná napětí, i když to může být pouze můj názor. Každopádně děkuji za komentáře a nezapomínejte hlasovat v anketě o tom, jak se Vám povídka líbí.

Ahoj mamko,
Jak se máte? Co Petunie, pořád se zlobí? Je všechno v pořádku? Denně čtu Denní Věštec a díkybohu (!) nenacházím žádné z vašich jmen. Každý večer se modlím, jestli jste v pořádku. O Vánocích budeme všichni pohromadě a starostí bude zase o trochu míň.
Na učení toho máme hodně. Každý z profesorů nás straší zkouškami OVCE, a i když máme hodně volna, úkolů je mnoho. Tak třeba na Přeměňování si máme pořídit tři koňské ocasy. Ty seženu v Prasinkách, protože tam za týden máme jít, ale na Studium mudlů si máme pořídit těhotenský test a ten jsem v Prasinkách ještě nikdy neviděla. Prosím, pošli mi ho, mami, a k tomu ještě nějakou knížku na čtení.
Všechny Vás miluju,
Lili.

5. Ať žijí mudlovské vynálezy

16. dubna 2013 v 21:41 | Anytt* |  I think we will be happy before we die

Děkuju moc Rogue a Mellise za krásné komentáře a i ostatním, kteří povídku čtou. Tady máte další kapitolu a už brzy přijde moje oblíbená, kterou jsem psala obzvlášť ráda. No, teď tu ale máme pátou kapitolu, tak si ji užijte ;)


James doprovodil Lili do hradu a ve společenské místnosti se rozloučili. Lili byla unavená a nechtěla každému, koho potkali vysvětlovat, že je James její nový kamarád. Nebo alespoň na zkoušku.
Potřebovala se vypovídat u Evy. I když to neměla kamarádka teď jednoduché, Lili věděla, že se na ní může kdykoli spolehnout. Celých sedm let se navzájem podporovaly. Řešily spolu školu, svoji rodinu, letní prázdniny a poslední dva roky i kluky. Eva v šestém ročníku básnila o několika klucích. Většinou to bylo lehké poblouznění, které nebylo nijak vážné, dokud se nezamilovala do Siriuse. Lili byla od začátku proti a varovala Evu, že to nedopadne dobře. Poslouchala však trpělivě všechny pro a proti Siriuse , chvílemi se smála a vymýšlela s Evou romantické příběhy její kamarádky s Blackem a někdy zase nechala Evu, aby se vyplakala na jejím rameni, když si jí Tichošlápek vůbec nevšímal. Lili řešila jiné starosti. Probírala s Evou, jaký je Potter všivák a mizera a jak dobře se jí povídá se Severusem Snapem. Teď potřebovala probrat něco jiného. Potřebovala probrat Pottera, jako jejího nového kamaráda.

4. Pamatuj, važ si toho, co můžeš mít a máš

13. dubna 2013 v 20:16 | Anytt* |  I think we will be happy before we die

Tak máme tu čtvrtou kapitolu povídky. Mám jich už celkem napsaných osm a devátou neupravenou, ale nemám tolik čas na přidávání, taky proto, že už se konečně zlepšilo počasí a můžu chodit víc ven. No, nezbývá mi než vám popřát, aby se vám kapitola líbila a užili jste si ji. Těším se na vaše názory.

Lili seděla ve Velké síni u snídaně a jedla míchaná vajíčka. Skoro nikdo u jídla ještě nebyl. Bylo brzo ráno, a jelikož Lili nemohla spát, šla se najíst. Celou noc neklidně spala a přehrávala si události posledních dní. Jak je možné, že když je člověk starší, má čím dál víc starostí? Dumala nad tím dlouho, ale nic nevymyslela. Pořád jí vrtalo hlavou, jestli neudělala chybu, když včera k jezeru nepřišla. Nejdřív se utvrdila v tom, že je vše v pořádku a jinak se rozhodnout nemohla. Na druhou stranu, pokud jí dopis napsal opravdu Potter, neměla by se alespoň podívat, jestli to myslí upřímně?
No teď už je to jedno, Lili. Už si to promeškala a jiná šance nebude.

Where the Wild Roses grow

11. dubna 2013 v 20:37 | Anytt* |  Další povídky
Tak, rozhodla jsem se s vámi podělit o jednu moji kapitolovou povídku, která je zároveň songficem. Musím přiznat, že s ní jsem celkem spokojená, i když je to spíš takový výplod mojí fantazie. Hodně lidí by asi řeklo, že to je jen žvást. Možná, že je. Doporučuji vám pustit si k tomu danou písničku, vynikne tím děj a pokud alespoň trochu umíte anglicky, možná pochopíte celkový smysl povídky. Pište kritiku, chválu, jak budete chtít, jsem zvědavá na váš názor.


Název: Where the Wild Roses grow (Kde rostou divoké růže)
Postavy: Žena a Muž
Doba: První sníh
Zpívá: Nick Cave & The Bad Seeds/Kylie Minogue
Děj: Napadl první sníh a přišla první láska v podobě divokých růži. Je osudová nebo osudná?


Jiné povídky

9. dubna 2013 v 20:51 | Anytt* |  Další povídky
Ahoj, ahoj,
chtěla bych Vám moc poděkovat za přidávané komentáře k povídce ITWWBHBWD. Je to momentálně moje jediná rozepsaná kapitolová povídka, ale občas píšu i jiné, jednokapitolové. Zrovna mám napsané takové dvě a rozhodla jsem se o ně s Vámi podělit. Jedná se o sogficy, tak uvídím, co na ně řeknete. Nicméně ITWWBHBWD bude i nadále na blogu pokračovat, jen by se tu někdy mohly objevit i jiné povídky, uvidíme.
Snad se budou líbit, Anytt*.

3. Šance

6. dubna 2013 v 14:13 | Anytt* |  I think we will be happy before we die

Třetí kapitola :), začíná se nám to trochu zamotávat. Tuto kapitolu bych chtěla někomu věnovat a to dvou lidem. Zaprvé, Rogue, která mě neuvěřitelně inspirovala k psaní této povídky, aniž by si to sama uvědomila. Jsi pro mě opravdu vzorem a tvoje povídky jsem si neuvěřitelně zamilovala, za to Ti děkuju. Zadruhé bych tuto povídku chtěla věnovat Mellise Potterové, která nejenom že píše skvělou povídku o Pobertech, kterou si přetvořila podle svého, ale také mě podporuje v psaní. Jsem za to moc ráda, díky Ti. To jsou lidé, kterým tuto kapitolu věnuji. Chtěla bych ovšem poděkovat i J.K. Rowllingové, bez níž by tato povídka nikdy nemohla vzniknout a konečně hlavním hrdinům, kterým spetřuji v této povídce život.

Ačkoli bylo teprve pět hodin ráno, Severus Snape už nespal. Ležel na zádech na své posteli s nebesy a přemýšlel. Slyšel tiché oddechování Alexe a ostatních spolužáků a přemítal si, jak by měl dnešní den vypadat. V jeho bdělých snech se s Lili vodil po Prasinkách za ruku a každou chvíli ji líbal. Čím dál častěji se mu do mysli vkrádala myšlenka na rozhodnutí, které bude zanedlouho muset učinit.
Možná má Alex pravdu. Možná jí získám jedině tímto způsobem. Ale… co když jí naopak ztratím?! Co když si bude myslet, že jako čarodějka z mudlovské rodiny půjde jako první? Co když si bude myslet, že jí ztratím? To nemůžu dopustit… ledaže bych mohl…

REKLAMY

6. dubna 2013 v 13:29 | Anytt* |  Blog
Tak vážení, zdraví vás!
Tento článek se povídek netýká, naopak je o pořádku na blogu. Byla bych Vám všem vděčná, kdybste reklamy, žádosti, nápady, dotazy či jiné věci týkající se odlišného tématu než momentálně aktualizovaného článku (ať už to jsou povídky či nějaké informace o blogu) psali pouze sem! Pokud některá ze jmenovaných věcí bude v jiném článku než v tomto, nebude na ní brán zřetel!
Děkuju, Anytt*.

2. I ty, Evo?!

2. dubna 2013 v 20:21 | Anytt* |  I think we will be happy before we die

Děkuju všem za přidané komentáře a hodnocení k první kapitole povídky, moc mě to potěšilo, ať už jste psali do komentářů či mimo. Budu moc ráda za další příspěvky, kritiky, pochvaly, prostě nějaké hodnocení. Děkuju.

"Lili? Ty brečíš, Lili? Co se stalo?" ozvala se Eva Luisová, když vešla do téměř prázdné společenské místnosti bradavické koleje Nebelvíru a uviděla Lili v křesle, jak pláče. "Potter?" odtušila.
Lili si otřela slzy hřbetem ruky. "A Snape."
"Vykašli se na ně, oba to jsou volové!"
"Severus je kamarád," namítla Lili.
"Ale je divnej… to, jak se na tebe dívá… je to divný," otřásla se Eva.